Tím, že jste se rozhodla běžet v barvách SVĚTLA PRO SVĚT pražský maraton, jste nás překvapila. Netušili jsme, že běháte tak dobře, že zaběhnete maraton. Jak jste se vůbec dostala k běhání?
Tak předně musím říct, že neběhám zas až tak dobře, ale je pravda, že běhám ráda a už pár let se snažím Pražský maraton nevynechat. Je to příležitost trochu se zapotit (jinak se člověk až tak nevybičuje), potkat přátele a užít si legraci. Na trati se toho děje tolik zajímavého – mám tu atmosféru ráda. Zároveň si vždycky připadám blbě, když běhám jen tak nazdařbůh a tak ráda využívám možnost podpořit svým během něco smysluplného.
Běhat jsem začala ve složité životní situaci a zjistila jsem, že mi to ohromně pomáhá. Běh mi opravdu hodně dal a dnes už je nedílnou součástí mého života. Baví mně setkávání s lidmi, kteří také běhají, je to skvělé společenství. Měla jsem štěstí na dobré trenéry a dnes už i přátele, Hanku Dvorskou a Miloše Škorpila. To jim vděčím za svoje první kilometry a to, že jsem to zpočátku nevzdala.
A jak jste si zvládla udržet takovou formu i při péči o tři děti?
Jak už jsem řekla, nijak zvláštní formu nemám, ale je pravda, že nejsem sedavý typ, spíš neposeda. Nejraději chodím na dlouhé túry, hned na druhém místě je běh, ideálně každodenní. Mateřství žádné lenošení není, děti člověka zpravidla rozhýbou, i kdyby nechtěl, takže kombinace rodičovství a kondice mi přijde docela přirozená. Tady musím ještě doplnit, že dvě děti mám už dospělé, takže teď už „běhám“ jen kolem nejmenší šestileté dcerky.
Startovní čísla na VW Maraton je možné zakoupit přes čím dál více neziskovek. Jaký je důvod, že jste si pro maraton vybrala zrovna nás? Souvisí to s tím, že SVĚTLO PRO SVĚT prosazuje rovná práva pro osoby s postižením?
Na rovná práva jsem úplně nemyslela, bylo to v počátku spíš intuitivní rozhodnutí, loni mě oslovil Jan Bárta a mně se to zalíbilo. Řekla jsem si, že by člověk neměl být příliš uzavřený a občas zkusit něco nového. Většinou podporuji aktivity lidskoprávní a ekologické, Světlo pro svět je pro mě novou zkušeností s tématem slepoty, která mě zajímá. Snažím se představit si, jaké to vlastně je, nevidět to, co vidíme my se zdravým zrakem.
Svým způsobem je to pro mě obohacující zkušenost, za kterou jsem vděčná. A taky si říkám, že světlo potřebuje na téhle planetě každý, ať už skutečné nebo obrazné. Mohu-li to posoudit, organizace Světla pro svět se mi zdá kvalitní, profesionálně vedená a to je pro mě druhé podstatné kritérium. Je to pro mě čest.
Jana Králová, SVĚTLO PRO SVĚT
