Ráno to sice vypadalo s počasím dobře. Dokonce i chvíli svítilo sluníčko, ale pak se zatáhlo a začal foukat docela studený vítr. A tak se jarní příjemné počasí pořád ne a ne se dostavit. A v Náměšti to bylo o to horší, že část trati vedla po otevřené silnici. I když ten vítr odpoledne celkem zeslábl. Ale s tím se bohužel teď musí počítat. V létě zase budeme nadávat na vedra. Nejlepší je brát to tak, jak to je, a hned se budeme cítit líp.
Pavel Dvořák bez konkurence
První tři muži sice běželi až do obrátky v Cakově společně, ale tam podstatně zrychlil Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 36:50/ a bezpečně si doběhl pro vítězství. Za ním se nejdřív na druhém místě držel Jaroslav Martínek /TriSK Olomouc – 37:45/ ale v kopci pří výběhu z vesnice se na něj dotáhl Stanislav Krajča /Liga 100 Olomouc- 37:07/, do cíle z kopce dolů do Náměšti pak už Jardovi nedal šanci a s přehledem si pojistil druhé místo.
Jitka Fojtková běžela sólo závod
Ženy se roztrhaly ihned po startu. Jitka Fojtková /Liga 100 Olomouc – 42:45/ svým tradičním způsobem vyrazila dopředu a už před sebe žádnou dámu nepustila. Jen neustále navyšovala náskok. Druhé místo si hlídala Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 43:25/, která viditelně nebyla ve své kůži. A třetí pak již s větším odstupem doběhla Jana Matějíková /Liga 100 Olomouc – 44:42/.
Náměšťská desítka se běžela již po dvanácté
Dvanáct let pořádá Karel Pikal v Náměšti na Hané závod, který si vybudoval již svoji tradici a také stálé závodníky, kteří spolu s tímto závodem pomalu stárnou. Jako ostatně my všichni. Ovšem Karel Pikal na stáří nebere ohled a se stále stejným úsilím organizuje po celý rok řadu závodů.
Právě Náměšťská desítka je jedním z pilířů jeho Středomoravského běžeckého poháru a letos se i tento závod započítává do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, proto se na zdejší obrátkové a celkem náročné silniční trati vedoucí do obce Cakov a zpět, sešla celkem slušná konkurence.
Pro body se musí i v pátek odpoledne
Tak nějak bych viděl dobrou účast na startovní čáře v Náměšti. Přece jen šlo o body do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a ta pořád táhne. „Dnes mi to moc nešlo,“ přiznal se mi Pavel Dvořák. „Trochu jsem se trápil a až ve druhé polovině závodu jsem rozběhl.“
„Všechno jsem ideálně vymyšlené a připravené,“ kroutil hlavou Jarda Martínek, „ jenže přišel kopce a bylo po plánech. Tam jsem ztratil kontakt a nebyla šance to dotáhnout.“
„Jardu jsem si docvakl hned ve stoupání po výběhu z Cakova a utekl mu tam,“ řekl mi Stasnislav Krajča. „A pak už jsem si hlídal náskok až do cíle.“
„Dnes mi to šlo výborně,“ usmívala se stejně jako na fotkách Jitka Fojtková. „Jen ten malý kopeček před cílem mi dal zabrat, proto jsem doběhla tak zadýchaná.“
„Od rána je mi nějak divně, asi na mě něco leze,“ kroutila hlavou Zuzana Svobodová. „Vůbec mi to nešlo.“
„Už je mnohem lepší než na předchozích závodech, ačkoliv to možná tak nevypadalo,“ konstatovala za cílem Jana Matějíková. „Já dnes běžela volněji, proto ten větší časový odstup, ale myslím, že už to bude dobré.“
No, pak už se začaly slavit Velikonoce. Jak při vyhlašování nejlepších, tak potom v debatě po závodě. Ostatně jako obvykle na závodech kolem Olomouce.
Zábava jako vždy. I kvůli ní se tam na závody jezdí. A někteří hlavně pro to. Jako třeba já.
