Kdo nezakufroval, vyhrál. Taková byla vždy Mánesova stezka v Lutíně. Krásná a přesto zrádná. Ale na druhou stranu, kdo v tomto závodě nikdy nezabloudil, jakoby tu ani neběžel. V hlubokých lesích kolem Kosíře je to naprosto samozřejmé a patří to k folklóru závodu. Jenže letos připravili pořadatelé tak dokonalé značení na trati, že i přes veškerou snahu některých borců prostě nikdo nebloudil.

Taky řekl po závodě trochu zklamaně ředitel akce Adam Fritscher: „Máneska přestává být akčním závodem. Letos nikdo nebloudil a to pak nemá tu správnou šťávu.“

Tomáš Svoboda vedl celý závod

Po startu se brzy téměř všichni běžci rozdělili a Tomáš Svoboda /Adidas Outdoor team – 1:29:52/ známý běžec zejména z extrémních horských závodů, si s přehledem vychutnal zdejší krásné přírodní scenérie, protože navíc vyšlo i počasí, a doběhl si pro vítězství.

Za ním proběhl cílem Stanislav Krajča /Liga 100 Olomouc – 1:31:07/, třetí skončil Marek Štepán /Liga 100 Olomouc – 1:34:21/ a čtvrtý pak Petr Vymazal /SK Salix Grymov – 1:34:59/.

Jitka Fojtková běžela také sama

Až do rozdvojky, kde se muži běžící 22 km oddělili, se občas s někým svezla, ale pak až do cíle už běžela Jitka Fojtková /Liga 100 Olomouc – 1:12:23/ zcela osamoceně.

Se značnými odstupy pak cílem proběhly druhá Kristýna Chmelková /Liga 100 Olomouc – 1:14:19/, třetí Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 1:16:36/ a čtvrtá Marie Hynštová / AK Drnovice – 1:18:12/.

Nádherná trať v krásné přírodě, to je Mánesova stezka

Jsou u nás závody, které se pořádají dlouho. Hodně dlouho. Jedním z nich je též Běh Mánesovou stezkou v Lutíně. Letos se běžel již 40. ročník. Je neuvěřitelné, že i na těchto akcích poznáte, jak ten čas kolem nás pádí. Jistě, jsou i starší závody, ale málokterý se běží v tak nádherné přírodě, jako Mánesova stezka.

Vyrazíte z Lutína a trasa závodu, který má podle garminu kolem 22 km, vás provede přes Malý i Velký Kosíř, kde si naplno užijete rozkvetlé jarní přírody. Na ženy čeká jen přeběh Velkého Kosíře v délce také podle garminu kolem 16 km, i ten je náročný, ale též velmi krásný.

K tradicím tohoto závodu patří hlavně to, že zde nemusí vyhrát nejlepší, neboť se velmi často podaří řadě běžců na trati zabloudit. To všechno svede závodní stres. Stačí přeběhnout některou odbočku a vynoříte na úplně jiné straně hanáckého Mont Blancu, jak se Kosíři také říká, a je po závodě. Přesto však stojí za to si někdy udělat čas a vyrazit na tento specifický běh. Letos byla tradice ovšem porušena, jak jsem již napsal v úvodu. Nikdo nebloudil.

Ideální počasí a perfektně značená trať

Přesně tohle čekalo na běžce, kteří se sešli u fotbalového stadionu v Lutíně. Sice to ráno vypadalo na déšť, ale pak se oteplilo a dokonce vykouklo i sluníčko.

„Nádherná trať,“ pochvaloval si trasu závodu Tomáš Svoboda. „Mám takové závody rád a dnes jsem si to tu dokonale vychutnal.“

„Držel jsem se za Tomášem až do vesnice Čechy pod Kosířem,“ konstatoval v cíli Stanislav Krajča, „ale pak mi zmizel a už jsem běžel až do cíle sám.“ „Dnes to bylo utrpení,“ přiznal se za cílovou čárou Marek Štěpán, když padl na trávu. „Po pražském maratónu mi to ještě vůbec nešlo.“

„Je to nezvyk běžet vpředu úplně sama,“ usmívala se spokojeně Jitka Fojtková. „ Jen jsem bála, abych někde nezabloudila, ale dnes se to snad ani nedalo, tak jsem si závod, parádně užila.“

„Minulý týden jsem běžela Perun Skymarathon a dnes jsem to ještě hodně cítila. Vůbec se mi nešlo dobře a navíc jsem měla zbytečně krosové boty,“ kroutila hlavou Kristýna Chmelková.

„Včera jsme měli oslavu u sousedů a dnes jsem to na sobě pořádně poznala,“ hodnotila svůj výkon Zuzana Svobodová. „Ze Slatinic do cíle do Lutína jsem se dokonale vytrápila.“

Někdo se trápil, jiný klusal, prostě parádní závodní dopoledne v Lutíně, které okořenilo slunce při závěrečném vyhlašování. Nemělo to dnes na Mánesově stezce chybu. Také nikdo moc nespěchal domů. V partě s kamarády je vždycky dobře.