V sobotu se na okruhovém závodě ultramaratonské distance 84 kilometrů závodilo o kvalifikační místa na světový šampionát. V ženské části potvrdila roli favoritky Zuzana Urbancová, která skončila šestá i mezi muži a do cíle dobíhala v čase 7 hodin a 36 minut. V rozhovoru se rozpovídala o svém tréninku a dalších závodních plánech.

O víkendu jsi zvítězila na ultramaratonu Borák, což byl zároveň i závod republikového šampionátu v ultratrailu pod hlavičkou ČAS. Prvenství ti vyneslo nominaci na MS v Portugalsku. S jakým cílem jsi jela na závod a jak se ti běželo?

Loni se mi na MS v Annecy moc líbilo vše od atmosféry až po závod, a tak jsem do Loštic jela s jediným cílem. Nebyla jsem si moc jistá, protože s takovým typem závodů nemám zkušenosti. Ať už se jedná o běhání na kola (závod má 6 kol po 14 km), nebo relativně po rovině. Chtěla jsem běžet kolem 8 hodin a měla jsem v plánu hlídat si loňskou vítězku Terezu Gecovou, která byla ve startovní listině hlavní hrozbou. První kola se mi běželo moc dobře, maraton jsem měla kolem 3:30, ale jak už to bývá, v dalších kolech mi začalo docházet. To už jsem však na Terku měla přes 20 minut náskok a tak jsem se v druhé půlce mohla pošetřit. Závod se mi moc líbil, trasa vedla lesem a mírně zvlněným terénem. Kroužení je taky fajn, člověk se několikrát potká s fanoušky a nápad vyslat maratonce v protisměru dodá závodu na zajímavosti. Jen je škoda, že nebyl víc propagovaný a nedostal se do běžeckého povědomí. Podrobnější reportáž si můžete přečíst na mém blogu.

Jak ses dostala do okruhu běžců kolem SK Babice?

V roce 2013 jsem běžela Babický trail, který se mi velmi líbil. V té době už jsem s několika lidmi kolem tohoto závodu znala. Později jsme se domluvili na společných tréninzích na Děkance a dodnes vtom pokračujeme.

Máš trenérské vedení?

Ano. Vloni jsem na Hubáčkově 20 v Prokopském údolí potkala Honzu Havlíčka, se kterým jsme se domluvili na trenérské spolupráci.

V současné době jsi členkou České skyrunningové reprezentace. Co tomu předcházelo?

Před pár lety jsem začala běhat pohárový seriál závodů v ultra trailu a podařilo se mi několik z nich vyhrát. Všimnul si mě Sam Straka a řekl, abych zkusila i nějaký zahraniční závod. Tak jsem se přihlásila na Buff Epic Trail (106km, 7200 výškových metrů, pozn.red.). Běželo se mi dobře, ale bohužel se v průběhu rapidně zhoršilo počasí a organizátoři museli závod kvůli nízké viditelnosti předčasně ukončit. Pak jsem si dala ještě závod Troefeo Kima, který se mi také nepodařilo dokončit. Nicméně i po těchto zahraničních zkušenostech a několika domácích úspěších mě kontaktoval reprezentační trenér Sam Straka a já byla v reprezentaci.

Jaké máš podmínky?

Běžecké odvětví skyrunningu nás zastřešuje asociace a podmínky pro běžce se rok od roku zlepšují. Hlavně díky Samovi Strakovi a jeho ženě Anně, která je sama excelentní vrchařkou. Už máme pár sponzorů a materiální podporu.

Tvůj přítel Honza Bartas se také věnuje dlouhým ultra běhům v horách. Jak jste se seznámili?

Bylo to právě kolem výše zmíněného závodu Buff Epic Trail, protože Honza v té době žil ve Španělsku, trochu jsme se znali a já ho kvůli tomuto závodu kontaktovala. Když jsem se vrátila domů, byl to takový vztah na dálku, ale teď už spolu normálně žijeme. V současné době rekonstruujeme byt v Modřanech, tak se těšíme, až to bude hotové.

Čím se živíš?

Pracuji jako architektka v ateliéru A69 architekti v Braníku. Takže trávím dost času za monitorem.

Podle tvého běžeckého zaměření to vypadá, že tě to hodně táhne do hor. Vzpomínáš si na nějaké zážitky z dětství, které tuto náklonnost mohly formovat?

Pocházím z města, které leží na kraji Beskyd. Z našeho domu jsem viděla beskydské hory a táhlo mě to k nim. Bavilo mě chodit tam na výlety s rodiči…

Pojďme k tréninku. Honza Havlíček je známý tím, že své svěřence příliš nešetří… Jak se připravuješ?

Mnoho lidí si myslí, že běžci na ultra vzdálenostech musí běhat i velké tréninkové dávky i v tréninku, ale ono to tak není. Běhám každý den, ale maximálně do 20 kilometrů, týdenní kilometráž se pohybuje kolem stovky kilometrů. Honza razí teorii, že mám-li se zlepšit na ultra závodech, musím se zrychlit na maratonské distanci. Svému trenérovi důvěřuju. V rámci studia trenérství druhé třídy napsal práci na téma tréninku na ultra vzdálenosti.

Mám za sebou několik maratonů a kolem třicátého kilometru přichází krize a pověstná „zeď“, kdy nohy pomalu vypovídají službu. Závody, které absolvuješ ty, jsou několikanásobně delší a profilově náročnější. Znáš tento pocit, o kterém mluvím?

Ano, ale u maratonů je to jiné, protože člověk běží úplně jiným tempem a většinou daleko víc naplno. U ultra závodů si můžu i trochu „odpočinout“ ve stoupání nebo seběhu. Když na mě jde krize, říkám si, že ostatní běžci jsou na tom podobně a to mi pomáhá se s tím vypořádat. Také si říkám, že bolest je jenom chvilková a dřív nebo později to přejde. Ráda bych řekla, že když nemůžu, tak přidám, pravda je, že buď zatnu zuby a jdu, co to dá, nebo prostě zvolním.

Vzpomínáš si, kdy ti v závodě bylo nejhůř?

Na světovém mistrovství v ultra trailu v Annecy (85 km, 5300 výškových metrů) se mi do půlky trati běželo dobře, ale neřešila jsem vůbec jídlo. Pak mi došlo tak, že mi bylo opravdu zle. Bylo to pro mě velké ponaučení do budoucnosti o tom, jak důležitá je v těchto závodech strava a výživa.

Máš běžecký vzor, který bys jednou chtěla napodobit?

Obecně moc lidi jako své vzory nevnímám. Samozřejmě obdivuji výkony třeba Kiliana Jorneta, kterého jsem měla možnost potkat na závodech. Nedávno se mi líbila kniha Liz Hawkerové Běžkyně. Takové čtení mě inspiruje, ale asi se tomu nedá říkat vzor. Obdivuji lidi, kteří dokáží skloubit všechny své povinnosti a ještě dokáží dřít na trénincích a pak to prodat v závodě.

Vloni jste s Honzou uspořádali první ročník závodu Trailová závist. Jaké to bylo? Bude letos další ročník?

Ano. Závod se konal první prosincový víkend v kopcích kolem Zbraslavi a je dlouhý 17 km. Jsme rádi, že nás podpořila firma Hannibal, která nám přispěla na časomíru a ceny pro nejrychlejší. Překvapila nás velká účast, 250 lidí jsme nečekali. V rámci tohoto závodu jsme pak zorganizovali i několik společných výběhů. Druhý ročník už pomalu chystáme a těšíme se na něj.

Jaký je tvůj závodní plán pro letošní rok?

V plánu mám tři závody ze světové skyrunningové série (Madeira, Trofeo Kima v Itálii a Glencoe Skyrace ve Skotsku). Zvažujeme s Honzou start na etapovém závodě dvojic v Pyrenejích, to je Ale ještě ve hvězdách, vše záleží na tom, jestli seženeme sponzora. Takže, kdo hledáte projekt spojený s trailovým běháním, neváhejte se nám ozvat.