Cestou do Spešova nás provázelo poměrně nevlídné a deštivé počasí s teplotou kolem 13 stupňů. Ovšem na místě ani kapka a sucho. K tomu výrazně tepleji a celkem dusno, ale protože bylo pod mrakem, dalo se čekat, že také něco spadne. Ovšem při závodě to bylo jen pár kapek a pak už nic. Takže počasí celkem pořadatelům vyšlo a všechno ostatní bylo dokonalé.
Lukáš Koudelka si jen zatrénoval
Na startu nebylo lepších běžců, kteří by mohli soupeřit s Lukášem Koudelkou /AK Drnovice – 33:49/ v jeho současné formě, tak si od startu udal své vlastní tréninkové tempo, cestou sebral také velmi hodnotnou vrchařskou prémii, a v klidu a pohodě si doběhl pro vítězství.
Za ním pak se značným odstupem skončil druhý Jiří Huťka z nedalekého Bořitova /35:07/ a třetí Tomáš Jančík z Boskovic /36:36/.
Ludmila Odehnalová rozhodla závod ve stoupání na Jedli
Silově výborně připravená Ludmila Odehnalová z Boskovic /40:41/ vyrazila hned po startu, který vedl do prudkého kopce, vlastně se pořád stoupalo s kratšími seběhy asi 5 kilometrů, a vytvořila si dostatečný náskok před svými pronásledovatelkami, který jí pak vystačil až do cíle. Skvěle ji totiž stíhala z kopce dolů, kde to bylo místy opravdu o hubu, Dorota Anderlová z Brna /40:49/. Ta tudy neběžela, spíš doslova letěla.
Třetí pak skončila přece jen dolů s rozumem běžící Magda Janková taktéž z Brna /41:48/. Taky ji dole čekala v kočáře dcerka, kdo by ji nakrmil, kdyby někde nebezpečně havarovala, že?
Ve Spešově se běželo již po třetí
První dva zkušební ročníky Spešovského běhu okolo Jedle se vydařily, tak třetí ročník je již zařazený do Okresní Blanenské ligy. Je vidět, že jsou zde výborní pořadatelé, protože závod si získal za tak krátkou dobu značnou popularitu.
Je to atraktivní akce, kde je dokonce připravená vrchařská prémie na kótě 561 metrů nad mořem, tedy na zdejším kopci jménem Jedle, přes který se z koupaliště ze Spešova, který leží kousek za Blanskem směrem na Rájec Jestřebí, běží.
Trať závodu je dlouhá 8,5 km a vede jak po silnici, tak po lesních i polních cestách a je opravdu velmi výživná a ředitel závodu Petr Bedan si s jejím výběrem dal pořádnou práci, aby si všichni na trase pořádně užili. Nejen šplhání nahoru, ale také seběh dolů je opravdu silný zážitek pro odolné.
Perfektní organizace a dokonale připravená trať
To kvitovali všichni běžci, kteří se přijeli do Spešova proběhnout ve zdejších lesích.
A občerstvení po závodě, jedna báseň. Nic tam nemělo chybu. Všechno šlapalo jako hodinky, to je pak radost na takové akce jezdit.
„Nebylo s kým závodit, tak jsem si to dnes dal spíš jako tempový běh,“ konstatoval v cíli Lukáš Koudelka. „Už na prémii jsem měl velký náskok a tak jsem dolů jen s rozumem klusal, abych si něco neudělal a užíval si perfektní přírody. A i tak jsem běžel rychleji než loni.“
„Já se za Lukášem nehnal,“ přiznal se mi Jiří Huťka. „Nemělo to smysl. Raději jsem si hlídal druhé místo.“
„Že já vždycky něco vyvedu,“ kroutil hlavou Tomáš Jančík. „Viděl jsem šipky na rozhlednu, tak jsem tam odbočil. Než jsem to poznal, ztratil jsem pěkných pár metrů.“
„Do kopce mi to šlo dobře, tak jsem se snažila běžet co nejrychleji,“ usmívala se spokojeně Ludmila Odehnalová. „ Mám letos přece jen dost najeto na kole, tak mi to pomohlo, síla z kola byla v kopci znát a dolů se mi pak už podařilo udržet náskok.“
Mimochodem letos na kole absolvovala i poutní maraton do Santiaga de Compostella. Což je 840 km z Francie do Španělska. Je vidět, že má natrénované.
„Já ráda běhám z kopců dolů,“ řekla mi Dorota Anderlová, která kolem mě na trati prolétla jako pírko. Vlastně jsem ji půlku seběhu brzdil, protože nebylo místo, kde by se dalo předběhnout. „Jenže už jsem to pak do cíle nestihla. Ztráta z výběhu do kopce byla moc velká,“ dodala pak ke svému umístění a slušně pomlčela o mém brzdícím pochodu dolů. Možná jsem to zavinil já, že nevyhrála. Holt už jsem na trati brzda.
Dolů jsem to vždycky uměla, ale po porodu to přece jen ještě není ono,“ smála se pořád dobře naladěná Magda Janková, která mě dokonce plácla po zadku, když jsem se křísil u auta z toho zátěžového šoku. Ani si nepamatuji, kdy by mi to taková nějaká šikovná holka jako ona, udělala. Taky se pak divila, jak jsem mokrý. No to proto, to zdůrazňuji, že mě tak hnala celý závod před sebou. Ale hned jsem měl lepší náladu a trochu rychleji ten silný zážitek z trasy rozdýchal.
Bylo to potřeba, protože nás čekaly stoly prohýbající se občerstvením, na které musel mít člověk přece jen trochu uklidněný žaludek. Jak říkám, nic ve Spešově nemělo chybu.