Letošnímu 26. ročníku Běhu kolem Vyškova, Vyškovské dvanáctky, celkem přálo počasí. Nebylo vedro, jen foukal nevyzpytatelný vítr, který je na tomto závodě vesměs na otevřené trati již tradičním průvodcem. Dokonce bylo ráno chladněji, než většina běžců očekávala a tak někteří i podcenili oblečení.
Tomáš Steiner to napálil
Okamžitě po startu vyrazil dopředu Tomáš Steiner /AK Drnovice – 41:20/ a ve strojovém tempu začal ukrajovat kilometry ze závodní trasy. Nikdo mu ani náznakem nestačil. Druhý Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 45:19/ zaostal za Tomášem 4 minuty a třetí Milan Adamec /MKS Ostrava – 46:15/ pak přidal další minutu. Je vidět, že se Tomáš po zranění opět začíná dostávat do výborné formy.
Irena Pospíšilová se přijela rozcvičit
Irenu Pospíšilovou /AK Drnovice – 33:57/ čekal večer ještě závod v Nové Lhotě, tak Letošní Vyškovskou dvanáctku pojala jen jako svižnější rozcvičení. I tak jí to stačilo na bezpečné vítězství. Mirka Hanáková /Sokol Bučovice – 34:12/ sice běžela s Irenou, ale v závěru už jí nestačila a obsadila tak druhé místo. A třetí doběhla díky stupňovanému závěru Marie Hynštová /AK Drnovice – 35:42/.
Ve Vyškově již po šesté po nové trati
Na nové trati ve Vyškově se běželo letos už pošesté. Jak to letí. Je zřejmé, že trasa plně vyhovuje současným nárokům na pořádání běžeckých akcí na silnicích vzhledem k neustále hustějšímu automobilovému provozu. Závod opět připravili organizátoři z TJ LRS Vyškov. Zázemí pak poskytl vyškovský atletický stadion.
Již od devíti hodin se na tartanu objevili nejmenší děti a potom se postupně pokračovalo všemi věkovými kategoriemi až do startu hlavního závodu.
Muže čekala nepříjemná otevřená trasa do Radslavic a zpět v délce 12 km a ženy společně s dorosteneckými, juniorskými kategoriemi a veterány nad 60 a 70 let pak zkrácená trať dlouhá 7,7 km.
Počasí letos celkem vyšlo
Jen vítr ovlivňoval běžce, jinak se to celkem dalo zvládnout, v závodě nikomu tedy zima určitě nebyla, ale kdo postával někde poblíž trati a ve stínu, celkem se divil, protože opravdu kdovíjaké teplo tedy nebylo.
„Netušil jsem, co se mnou tak dlouhý závod provede,“ říkal mi pak v cíli Tomáš Steiner. „Přece jen nemám pořád nic moc naběhané, tak jsem se trochu bál, ale šlo mi to až neuvěřitelně dobře. A to jsem fakt šel tréninkově.“
„Na mě už teplo bylo,“ hlásil Lukáš Koudelka. „Těžko jsem to udýchával, ale nakonec jsem doběhl druhý a toho se celkem cením. Navíc jsem měl pořád slušnou rezervu.“
„Nemám na tak rychlý závod rozběhané tempo a z vytrvalosti to už rychleji nepůjde,“ jen konstatoval Milan Adamec.
„Odpoledne ještě jedu do Nové Lhoty, tak se musím jen rozcvičit a nikam to nehnat,“ usmívala se už před závodem Irena Pospíšilová a také to tak do puntíku provedla. „Já jsem sice s Irenou běžela, ale na rozdíl od ní jsem šla naplno a ke konci už toho bylo dost,“ kývla na moji pochvalu Mirka Hanáková.
„Brzy po startu jsem už běžela sama, tak jsem to pojala spíš jako stupňovaný běh než jako závod,“ přiznala se Marie Hynštová.
Vyškov je tedy za námi a příští týden se seriál Vyškovské běžecké tour opět přesune do Nemojan, kde na zdejší devítce v hlubokých lesích na nádherné, ale velmi náročné trati čeká na běžce po startu ostrý test do kopce. Všude je prostě něco a každý závod je něčím specifický. A to je na tom to zajímavé. Pokaždé vás čeká něco jiného a je na vás, jak se s tím poperete. A o tom závodění mimo dráhu přece je.