Cestou do Grymova jsme už věděli, že se přes Bečvu nepoběží, ale ředitel závodu Petr Kučera si připravil do celkem přijatelného běžeckého počasí, protože bylo pod mrakem a kolem 17 stupňů, další překvapení. Nejdřív to první. Grymovské Sahary končí. Už dál závod pořádat nebude. To plně chápu jako pořadatel závodů, že už je toho moc.
A pak další šok zjistili všichni běžci až po závodě. Petr totiž řekl, že upravená trať má přesně deset km. I čekali všichni v závěru závodu, když už bude konec. Deset km a pořád nic. Nakonec to všem průběžně naměřilo 11,2 km. A Petr se jen smál. Prý to chtěl všem na závěr trochu zpestřit. Ovšem je pravda, že kolem Bečvy je ve zdejší přírodě krásně, tak to ani moc nevadilo.
No, a jak tedy probíhal samotný závod
Petr Kučera /SK Salix Grymov – 39:32/ využil dokonale znalosti trati a své současné skvělé formy, utekl po pátém kilometru Josefovi Sedláčkovi /AK Kroměříž – 40:04/, a s přehledem si doběhl pro vítězství.
Třetí místo uhájil Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 40:12/ před v závěru mocně dotahujícími Tomášem Navrátilem /AK Kroměříž – 40:22/ a Stanislavem Krajčou /Liga 100 Olomouc – 40:25/.
Ženy se na trati prostřídaly
První dva kilometry běžely Zuzana Svobodová /AK Drnovice – 49:19/ s Janou Matějíkovou /Liga 100 Olomouc – 48:57/ spolu. Pak ovšem Zuzana neudržela nervy a vydala se dopředu sama. Jenže Jana se k ní zase kolem sedmého kilometru dotáhla, předběhla ji a pak už si vítězství pohlídala. Třetí doběhla Luba Konečná z Ludvíkova /52:07/, ale jen kousek před čtvrtou Marií Hynštovou /AK Drnovice /52:23/.
V Grymově se tedy opět nebrodilo
V předloňském závodě, kdy pořadatelé museli přebrodění Bečvy kvůli její vysoké hladině vypustit, se letos také kvůli prudce tekoucí vodě po předešlých lijácích do vody nešlo. Přece jen se konaly v Grymově běžecké a ne plavecké závody.
Trasa se tedy natáhla přes most cestou tam i zpět do zdejších lužních lesů a měřila nakonec tím pádem 11,2 km.
Grymovská Sahara je již tradičně součástí letos již 36. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, zároveň třetím závodem 5. ročníku Grymovského poháru a uspořádali ji společně SK Salix Grymov a Obecní úřad Grymov za řízení Petra Kučery.
Jak to viděli nejlepší
„Mám teď naběhané objemy před závěrečnou přípravou na maratón, tak se cítím dobře,“ smál se spokojeně Petr Kučera. „Proto jsem si běžel sám své tempo a na nikoho se neohlížel.“
„Tolik kilometrů v přípravě jako teď jsem zatím nikdy neměl odtrénované,“ konstatoval Pepa Sedláček. „A je to vidět. Běhá mi to a snad to prodám i v maratónu na který se společně s Petrem připravujeme.“
„Jedu ještě do Vnorov, tak jsem se snažil běžet rozumně, ale nakonec jsem musel finišovat, abych třetí místo uhájil,“ kroutil hlavou Pavel Dvořák.
„Když mi Zuzka utekla, myslela jsem, že ji už nedotáhnu,“ řekla mi Jana Matějíková. „Zatím se mi to nikdy nepodařilo. To mě hodně povzbudilo a tak jsem zvládla už náskok, který jsem si pak vytvořila, uhájit až do cíle.“
„Nevím, co jsem dělala,“ nespokojeně přiznala Zuzana Konečná. „Je to v hlavě. Nechtělo se mi jít s Janou, když mě dotáhla. Běžela jsem dál jen své tempo. Nedokázala jsem se o vítězství porvat.“
„Možná to tak nevypadá, ale já jsem dnes se svým výkonem spokojená,“ trochu suše mi odpověděla na dotaz, jak jí to dnes šlo, Luba Konečná. „Proti minulému týdnu ve Slatinicích to už bylo úplně někde jinde.“
A myslím, že spokojení byli všichni borci na trati. Jen je škoda, že tak krásný závod končí. Tak to bylo pak trochu smutné vyhlašování vítězů. Zase o jeden závod o prázdninách míň. A to je škoda. Moc velká škoda.