3D4T

Dnešek byl hodně podobný včerejšku. Čím víc běhám, tím víc jsem motivovaná. Čím více dnů trvá má pauza, tím je těžší se znovu dokopat k pravidelné aktivitě. Opět asfalt a opět bolest nohou. Kolegyně mi poradila, ať zkusím kompresní podkolenky. Tak já je teda zkusím a uvidíme, zda to přinese kýžený efekt.

2D4T

Nestíhám, bohužel, je toho moc v práci, v životě, jsem nervózní a špatně si plánuju čas. Ale abych si uvolnila hlavu, tak jsem ven vylítla o půl sedmé večer. Trasa po hlavní silnici a poté po obytné části. Jak se navyšuje délka běhu, tak se mi trasy zdají čím dal kratší a musím vymýšlet zajímavé okliky. Běžet po obydlené části je fajn, člověk má spoustu věcí k vidění, ale ten asfalt mě jednou zabije. Posledních 5 minut bylo strašných, ale pak jsem se nějakým způsobem zmátořila a nakonec omylem uběhla o minutu víc. Což je v marotonském měřítku jako by maratonec uběhnul jen tak omylem 10km navíc.

1D4T

Tempo pro tento týden – běh 3minuty, chůze 90s, běh 5minut, chůze 2:30min, to vše 2×. Pro první den v novém tempu jsem si musela vzít tahák, abych neudělala chybu. Po čtvrté hodině doma z práce, rychle do tenisek a výběh. Musela jsem sebou pořádně hodit, jelikož o půl páté se už řádně stmívalo a já běhala na hřišti, kde není žádné osvětlení. Zvolila jsem terén měkký a hlavně rovný, jelikož se jednalo o náročnější tempo a dost jsem se bála, jak to dám. Ale zvládla jsem to a musím říct, že to bylo super. Běžela jsem pomalým tempem, hezky si to rozložila a ani jednou nezastavila. Dalo to všechno v jednom zátahu.

3D3T

Příliš povinností a zimní čas. Dnešní běh až v půl osmé večer, což taky zapříčinilo to, že jsem musela běžet po silnici, kde je aspoň trochu vidět. Auta moc nejezdila, jen tma, mlha a kouř z komínů. První minuty běhu byly fajn, ale rozdíl polní cesta X asfalt cítím už po pár minutách. Bolí mě lýtka ze zadní části. Bolest se nijak po dobu běhu nestupňuje, je tak nějak stejná, což se dá zvládnout.

Horší je, že mi přestala hrát MP3. Paráda, to fakt potřebuju – slyšet každé šustnutí. No nic, aspoň, že mám telefon. Píp, píp – no to snad není možné – „tento mobil se vybije za třicet sekund“. Tak a jsem tu sama uprostřed ničeho a možná kdybych se včera nedívala na tři horory neměla bych tak divný pocit, když jsou ty Dušičky a já tu lítám a v mlze po tmě. Alespoň motivace zrychlit.

2D3T

Včera byl menší večírek, ale ani to nesmí ohrozit výběh. Opět pole, lesy, louky, čerstvý vzduch a nádherný podzim. Je pravda, že se mi nikterak nechtělo, ale já už to tak mám. Nejdřív se mi nechce ven a pak se mi nechce domů. Byla jsem překvapená, jak dobře se mi v novém a zatím nejdelším tempu – 3min – dýchá. Miluju ten pohled na okolí, připadám si jako bych běžela krajinou, kterou maluje Lada. Louky, barvy, krávy, jen ta děcka při ohníčku chybí.

1D3T

Tento týden mám určené tempo – 2× 90s běh s 90s pauzou a 1× 3min běh a chůze 3min. Krásný den před státním svátkem, ideální na to se zrelaxovat na vzduchu. Nové tempo se mi líbí a běhá se mi dobře. Určitě je to terénem, posledních pár vyběhnutí jsem absolvovala po loukách a polních cestách v různě zvlněném terénu. Nohy mi za nový terén děkují, je neskutečně poznat, že neběžím na asfaltu, nic mě nebolí. A jako odměna – dnes se mnou běhala kamarádka. Standardní věta po běhání „nechceš se stavit na čaj“ běhání povýšila na báječný 4 hodinový pokec – hodinu jsme strávily venku běháním a chůzí, nutné podotknout.

3D2T

Jelikož mě tlačí uzávěrka, abych splnila svůj týdenní plán v termínu, tak jsem včera absolvovala běh v pro mě netradiční formě. Každé úterý jsem teta na plný úvazek a hlídám ročního synovce. Využili jsme krásného počasí a vyrazili ven a já si prvně vyzkoušela běh při kočárku. Běhali jsme po cyklostezce a kolem přehrady. Potkali deset běžců a poslední zbytky turistů. Byla jsem překvapená, jak dobře se mi běželo. Kočárek je lehký, ale přece jen se jedná o jakousi váhu, kterou před sebou tlačíte. Paradoxně tato váha mě nutila dodržovat tempo, běžet přiměřeně s rozvahou a 20 minut neskutečně rychle uběhlo. Byla jsem spokojená já i mladej, který si změnu tempa užíval pochvalným brrrm, brrrm.

2D2T

Dneska se mi vůbec nechce mluvit a když se mi nechce mluvit, tak se mi nechce ani psát. Dnes to vezmu hopem. Počasí je čím dál lepší, takový ten krásný barevný podzim, kdy už vám fakt není smutno po létě, ale těšíte se ze všech těch barev a klidu kolem. Podzimní příroda je pro mě velká motivace. Oproti včerejšku se mi běhalo o moc líp. Nohy už tak nebolely a dýchalo se mi dobře. Asi mi nevyhovuje dělat delší pauzy mezi jednotlivým vyběhnutím. Je pravda, že tělo si zvyká a než si zvykne, bude to ještě trvat. Běh očividně pořád bere jako „překvapení dne“.

1D2T

Pršelo a pršelo, ale fakt jako hodně, žádný májový deštíček. Běhati nemožno. Pauza nutná. Dnes se to konečně dá. Překonala jsem rozblácenou polní cestu a začala nový běhací týden a nové tempo – 90s běh, 2min chůze. Abych řekla pravdu, tak se mi po několikadenní pauze na dvakráte nechtělo. Jenže právě proto jsem sama na sebe upletla tento bič, a tak jsem musela a jak tomu tak bývá, nakonec jsem byla ráda.

Běhalo se mi – těžko. Jako by moje nohy od kolen dolů vážily tunu. Byla jsem divně rozklepaná. Nedokázala jsem se uvolnit. Ale všechno jsem uběhla dle rozpisu a dokonce se mi zdálo, že nový časový interval mi vyhovuje víc než interval předchozí. Člověk vidí i rozdíl, o kolik se mu prodlouží trasa a přitom je to „pouze“ 30s běhu navíc.

Uvidíme, jak to půjde zítra.

3D1T

Dnešní běh byl pro mě trochu jiný. Měla jsem volno, tak jsem se rozhodla běhat hned ráno v devět hodin. Běžela jsem po obvyklé trase – polňačka, asfaltka, les, potok, krávy.

Dnešního běhu jsem se trošku bála, jelikož od pátku mě trápila bolest v krku, taková ta hnusná, kdy se chcete poškrábat na mandlích, ale nemůžete, bolest hlavy a rýmečka. Hodně jsem spala, čajovala a intenzivně si přála, ať to přejde co nejrychleji. Kupodivu jako by to na čerstvém vzduchu ze mě všechno opadlo a paradoxně je mi teď ještě lépe. Běh jsem tedy pár dnů odkládala, ale dnes už bylo nutné vyběhnout, abych splnila svůj týdenní plán.

O co asi nejméně stojím by bylo přerušit výzvu hned první týden.

Počasí bylo fajn, nepršelo, ale jak se řekne po našem – „větr fučál do ksichtu, jedno kterým směrem utěkáš“. Ale na konec října je to super.

Moc dobrý zpráva dne – dnes mě nic nebolelo – ani kotníky, ani stehna, prostě nic. Možným důvodem může být to, že jsem neseděla osm hodin za stolem v paralyzované poloze. Abych se nepřechválila, tak při posledním běhu (stále střídám běh a chůzi) jsem se upřímně radovala, že už to mám za sebou. Protože bylo venku tak příjemně, protáhla jsem si cestu domů a venku celkově byla hodinu.

Tak I. týden za mnou a já už se moc těším týden II. Jupííí.

2D1T

Z práce jsem přišla o půl páté, doma hned nahodila sporťácké hadry – spoustu sporťáckých hadrů, jelikož pokaždé, když vylezu z práce ven, zdá se mi být šílená zima. Bylo 8 stupňů. Ale není se čemu divit, to je tím seděním v kanceláři. Že jsem to přehnala jsem zjistila záhy a poučení pro příště – oblékat se, jako by venku bylo o 5 stupňů více.

Běhám po asfaltové cestě, která není uvedená jako oficiální komunikace. Z jedné strany říčka, z druhé strany les – začínající CHKO Bílé Karpaty. Je tu ticho, pohoda a klid. Ale nemyslete, i v této odlehlé části vesnice to žije. Nejdřív jsem minula stádo krav pasoucích se na louce, poté jsem minula známého vracejícího se z práce a pak dokonce dalšího běžce, což mě potěšilo nejvíc. Taky jsem vyplašila dvě srnky a kromě srn jsem po cestě zpátky vyplašila i to stádo krav. Opravdu nevím, co jsem udělala tak znepokojivého, ačkoliv je fakt, že asi vypadám dosti strašidelně, ale až tak?! Utěšuju se, že mě chtěly motivovat, ať neběžím sama.

Běželo se mi fajn, ale je pravda, že vrstvy oblečení nebyly příliš pohodlné. Prakticky od počátku mě bolel levý kyčelní kloub, tak jsem se více soustředila na jeho protažení. Zastavovala jsem a končetinou kroužila. Problémy s kyčlemi jsem měla už v dětství. Cítím, že protahování musím dělat poctivě, ačkoliv mě to nadvakrát nebaví. U levé nohy jsem měla pnutí ve spodní části holeně nad kotníkem. Nevím proč. Vlastně vím – pravidelný pohyb je pro tělo stále šok, ale věřím, že to bude čím dál lepší a jednou mě dokonce přejde i obava, že mi při běhu některá z nohou prostě jen tak upadne.

Hlava vyčištěná na 100%. Dýchalo se mi bezvadně. Endorfiny jely.

1D1T

Je pondělí. V pondělí bývám aktivní asi jako lenochod, ale dnes jsem se překonávala. V práci jsem byla do půl sedmé večer. Venku tma a zima, ale ani tyto faktory mě od prvního vyběhnutí neodradily. Nasadila jsem reflexní prvky a vydala se vstříc podvečernímu vzduchu okořeněném dýmem z topicích komínů. Musím říci, že v minulosti jsem se pokoušela běhat vždy jen v létě. Ono logicky – teplé počasí a všudypřítomné akce typu „fit do plavek“ k tomu značně svádí. Teď běhám poprvé na podzim, tedy poprvé, kdy teploty jsou nižší a tma o tolik dříve.

Běžela jsem po mírně osvětlené asfaltové silnici a hlavním postřehem večera bylo, že v létě jsem se všemi silami snažila, aby mě tak zchvácenou nikdo neviděl, za to dnes, jsem dělala vše proto, aby mě viděli všichni – nejlépe pak kolem jedoucí řidiči.

Bylo docela těžké si vzpomenout na techniku, pokud tomu mohu říkat technika. Bolely mě hlavně holeně, pak se napětí – bolest bych tomu neříkala, různě stěhovalo po dolních končetinách. Taky jsem hodně cítila jedno stehno, očividně mělo šok po deseti hodinách na židli. Každé vyběhnutí mě přesvědčí, jak moc sedavé zaměstnání škodí. Svaly i pohybový aparát zakrňují a je důležité jim dát co potřebují – pohyb. A to je to, proč to dělám.

Dýchalo se mi dobře a musím říci, že mě vyběhnutí nádherně nabilo energií. Vyčistila jsem si myšlenky a spalo se mi moc fajn. Dnes ráno – nebolí nic.