Kolem proběhl zrovna muž se zkrvaveným obličejem a sekyrou zaseklou v lebce. Minul bledou dívku s mrtvým miminem v náručí. A za nimi zářila nad Vítkovem do tmy rudá záře. Vítejte na Zombie Runu!

Počítám, že radost by měl Tim Burton, věhlasný americký režisér, milovník a tvůrce barevných historek ze záhrobí. Tenhle běh jako by vypadl z promo kampaně k jeho filmu Mrtvá nevěsta pro děti i dospělé, kteří se umějí bát i smát. Anebo snad k aktuálnímu Sirotčinci slečny Peregrinové?

Mohli jste se na něj vymódit podle vlastní představivosti, na místě vám ještě i řádně zmalovali obličej. Rozcvička byla v „zombie“ rytmu. Na startovní čáře jste potkali nejrůznější typy umrlců či živých/neživých. Z reprobeden nezněla Vltava, ale horrorová náladovka. A stupně vítězů obklopovaly halloweenské dýně.

Cestou na vás sáhnul tu kostlivec, támhle zombík, občas zachrastil na asfaltu ulomený hnát nebo někomu vyklouzla střeva z břicha. „Čerstvý maso,“ bafla zahalená postava v temném průjezdu. „Šáhli na mě jen jednou, v tom kouři,“ hlásila tátovi osmiletá holčina s blikající čelovkou, která právě v cíli přebírala zakrvácenou pazouru v podobě medaile.

Prostě zádušní běžecká mše, která přivábila v nabitém podzimním kalendáři ve svátečním sobotním večeru přes třináct stovek běžců! V poli zněla hlasitě angličtina, francouzština nebo nizozemština. „Jsme tu v Praze jen na tři dny, ale tohle jsme si nemohly nechat ujít. Je to skvělé,“ smály se Alicia a Kylie, dvě dívky z Perthu v západní Austrálii, vymóděné právě asi nejvíc do modelu „Mrtvá nevěsta“.

„Já šel po vítězství v kategorii. Bydlím tady, jsou to moje tratě. A dětem se to líbí, běžely samy za mnou,“ říkal vítěz čtyřicátníků František Míček, za 19:57 třetí v absolutním pořadí. Úplně nejlíp běžel Martin Macháček za 19:36.

Běžecký sabat jste mohli pojmout různě, každopádně bez předsudků o důležitosti běžeckých aktivit. Ale i hrstka prestižáků ho vzala vážně jako závod, rychlou pětku se třemi vracečkami a schodištěm, zombíky se nenechali zneklidnit. Jiní jako bláznivý karneval ve verzi walk/run, kam se vydali společně s celou rodinkou, běžela se i kratší dětská trať ještě před setměním, ale zároveň se děti mohly vydat na tu „dospělou“ se strašidelnějším adrenalinem.

Většina účastníků ale jednoduše běžela s číslem se zábavnou kulisou. To stačí. A pokud se z nich třeba i díky tomu stanou za čas závoďáci, jen dobře, to je bonus. „Ukazuje se, že lidi chtějí sportovat a získat při tom zážitek, o časy jim nejde. Jsem rád, že u nás neskutečný prožitek najdou a navíc si odnesou krásnou medaili,“ říká už po druhém ročníku tvůrce podniku Tomáš Pavel, bývalý havajský Ironman, jehož tým už připravuje seriál Night Runů nebo Winter Runů.