Taky máte s nastupujícími svátky pocit, že nestíháte, všechno je vzhůru nohama, pošta nedoručila zásadní balíček, v krámech je nacpáno, u tesca nezaparkujete, perníčky se spálily, stromečky jsou probrané a kapr bude zase samá kost? Buďte v klidu, možná jste si to do teď neuvědomili, ale Štědrý den nepřipadá na 24. prosinec nadarmo.

Zapomeňte na povídačky o Ježíškovi (ten se totiž nejspíš narodil v létě) i na pohanské slunovraty, ve skutečnosti je to proto, abychom my běžci, nezapomněli, že na něj vlastně celý rok trénujeme. Dvacet čtyři má totiž správně být čteno zprava doleva a přípravu na čtyřicet dva – na maratonskou vzdálenost – máme přeci v malíčku. Nevěříte?

Přípravná fáze

Trénink. Dlouhé kilometry po asfaltu a lesních cestičkách jsou zárukou skvělé přípravy na nekonečné pochoďáky po obchoďákách. Předvánoční frenetické davy jsou jen výjimečně tak husté, jako ty v předstartovních koridorech, takže taky nic nového pod sluncem.

Hodiny strávené pročítáním článků o běhání, sestavování tréninkového plánu nebo doplňování tréninkového deníčku, to vše je zárukou, že pár kliknutí v internetových obchodech s dárky pro nejbližší zvládnete bez jakéhokoliv výkyvu tepovky.

Nervy z toho, jestli jste na něco zásadního nezapomněli, jestli jste vybrali správnou velikost nebo se trefili do vkusu (a jak proboha vysvětlíte, že Ježíšek nesehnal oranžovou mluvící rybu s fialovým kloboukem, kterou si ratolest pečlivě vykótovala v dopisu s přáním?!) máte pod kontrolou, v ničem se totiž neliší od předstartovní nervozity.

Je tu stejná nedočkavost smísená s neklidem, i tady je těšení jako siamské dvojče spjaté s hrůzou – povede se mi závod? Připravil jsem se dostatečně? A co když mi nevyjde pití a jídlo (co když to přeženu s vaječňákem a tchyena s manželkou se mnou zase minimálně do Silvestra nepromluví?)? Kdepak, s ledovým klidem si projdete všechny emoce, jejichž opratě vás zkušenosti naučily pevně třímat v rukou.

Den D

Začátek je hladký. Týdny příprav se vyplácí. Stromeček svítí, františek voní, kapr dodýchal. Stejně jako první kilometry, i první hodiny slavnostního dne jsou v pohodě. Jste v klidu, hlídáte si tempo i tepy, všechno běží podle plánu… Jenže to by nebyl ten pravý maraton, kdyby na vás nepřišla nějaká ta krize, kterou je třeba překonat. Náraz do pověstné zdi může být různě tvrdý a stejně tak může s různou razancí škobrtnout i průběh Štědrého dne. S postupem trati a míry únavy se začínají běžečtí účastníci motat a společenská únava ve slavnostní okamžiky způsobuje to samé.

Dokud ovšem nepadnete (pod nohy ostatních běžců nebo pod stromeček), není na tom nic až tak neobvyklého a vy a naše okolí se s tím dokáže hravě vypořádat. A i když konverzace s příbuzenstvem u stolu, poznámky na vaši kravatu nebo kvalitu rybí polévky, můžou zabolet, stejně si, zoceleni dávkami osolených banánů (protože ta polívka je letos fakt hnus, ale to VY přece nepřiznáte!) přidáte ještě jeden talíř a odfiltrujete kňourání potomstva stejně jako zvládáte nevnímat skučení trpících okoleběžců na trati.

Samozřejmě se může stát, že závod nebudete moct dokončit, někde něco praskne, křupne, definitivně dojdou rezervoáry síly – zrádná kost se zapíchne do měkké krční tkáně a od prskavek blafne stromek. Ale i když DNF stejně jako Štědrý den na pohotovosti nebo s minimaxem v pohotovosti stojí objektivně za prd, nakonec si nejjasněji pamatujeme právě ty nejdrsnější závody a nejadrenalinovější Vánoce…

Přečkáte koledy, stejně jako přečkáte spoluběžce se sluchátky a muzikou tak nahlas, že si tu vlastní vůbec nemusíte brát, a u stromečku už vás čeká jen drtivý finiš. To, na co jste celou dobu čekali, kvůli čemu jste se honili a co se vám teď vrátí. A stejně jako v závodech, ani u stromku nebývá euforie maximální, tu tahá noha, tam šlacha a třeba bolí žaludek – stejně tak je svetr malý, ryba nemluví a jen zpívá a od oblíbeného autora se sejdou hned dva stejné tituly. Můžete se tím nechat otrávit anebo nemusíte. Je to jen na vás.

Cíl

Pak je tu ale cíl, dárky jsou rozbaleny, obložené mísy stejně jako občerstvovačky vyjedeny a vám se chce vítězně vymrštit ruce k nebi: zvládli jste to, zase to klaplo! Motat by se v téhle fázi měli všichni, kdo se nemotá, ten do toho nedal všechno a neslavil dostatečně. A komu není blbě, ten si nechal příliš rezerv (a ještě si přidá trochu cukroví/nakládanýho hermelínu/jednu porci salátu). Spokojeně se díváte na medaili na prsou, rozhlížíte se kolem a nasáváte emoce ostatních běžců, kteří stejně jako vy dnes vybojovali svou bitvu – a copak je tomu jinak s radostí vámi obdarovaných? Odcházíte z prostoru cíle, jdete se umýt, převléct…

Do duše se vám vkrádá krásná melancholie, povedlo se to, je to za mnou. A tak nastává nejvyšší čas začít se těšit na další závod a na příští, určitě zase o chlup povedenější a krásnější Vánoce!