rok se s rokem sešel

Byl to mžik, vlastně jen pár stovek běžeckých hodin a roční bilancování je zase tady.

Můj loňskej běžeckej start a prvotní nadšení stále trvá bez vážnějších zádrhelů. Moje vytyčené cíle jsou stále v nedohlednu, ale už vím, že jsem jim zase o rok blíže. Bude to ještě fuška, ale sen a cíl nikdy nejde sehnat lacino.

Novej rok sem začal změnou práce (myslel sem, že to bude k lepšímu), dokončením zimního objemu, vše šlo krásně a podle plánu až najednou bum, přetížení, nevhodný boty v práci, a málo protahování způsobilo to, že jsem v únoru téměř nevyběhl, a myslel si, že je všechno v háji. Nakonec jsem pár věcí změnil a od března začal zas makat (i když ještě nadlouho přes mírnou bolest). Paradoxně z tohohle mizernýho startu roku, jsem v březnu zlepšil osobák na mé nejneoblíbenější trati 10km o 2minutky na 37:42 a na začátku dubna půlmaratón o 6minut na 1:22:35. Byl sem nadšenej, ale zároveň vyplašenej jak mam běžet maraton v Praze?

V květnu na mě dolehla skepse, jak z práce, tak z mého běhu, což nakonec vyústilo v pár chyb těsně před maratonem, který se vrátily jak bumerang a já se blbec protrápil až k odstoupení na 36km. Zatím moje nej chyba, ne to že jsem to zabalil, ale že jsem v sobě nenašel sílu udělat to mnohem dřív. Takže asi chápete, jak sem byl otrávenej. Ale vše špatný pro něco dobrý, opět jsem změnil práci a dostal se k zahradníkům, úžasnej job, i když dřina. Každopádně mi to umožnilo zase běhat bezbolestnej objem okolo 400km a tím bylo vše o dost veselejší, do toho mě nějakým záhadným způsobem přestaly bolet nohy, což mě trápilo fakt pár měsíců.

Následovala červencová dovolená na jihu Moravy. Už téměř od začátku běhání jsem věděl, že chci někdy do Lomnice na etapový ultra MUM – kromě jinýho mám velkou radost, že jsem v sobě dokázal potlačit ego a soudnost a nepřihlásil se na celý závod, ale jen na MiniMUM – což znamenalo 3×43km během 7dnů. Byla to pro mě neskutečná běžecká škola, ale také kde jinde potkávat takové ikony českého běhu.( i když 90% dnešních běžců je nezná) . Absolutní třešničkou pro mě byla moje druhá etapa kde jsem nakonec skončil na 3. místě a postavil se na ,,bednu´´ vedle Dana Orálka z jehož knihy jsem se rok dříve o MUMu dověděl – neskutečný, celkově 2.místo v MiniMUM kde jsme nakonec na 3×43 km skončili 3 běžci ( dnes už kamarádi) ve 49sekundách byl taky zažitek na kterej nikdy nezapomenu.

Pár dnů po miniMUM se mě moje Zuzanka zeptala, co bych chtěl k narozkám, ani nevím jak, ale najednou na mě termínovka vyplivnula 10L700 v termínu narozenin. To chci!!! a bez rozmyslu jsem se regnul. Když mi došlo, kam sem se to přihlásil ( 65km v sobotu a 42km v neděli) trochu mi zatrnulo, ale každej start má svůj cíl. Rozhodně to byl bezkonkurenčně nejhezčí zážitek spojenej s během a pokud budu moci přijedu pokaždé kdy se závod poběží.

Z opojení z běhu kde zas tak nesejde na každé vteřince jsem se chtěl v září a v říjnu zas vrátit na silnici a konečně se poprat s maratonem kde naopak na každý vteřince záleží . První start byl v Kladně , úmorné vedro, které mě ale nakonec celkem svědčilo, a tím že jsem v konci moc neztratil jsem si doběhl pro 4.místo a hlavně čas 2:58:32, poprvé pod 3 . super. Ale cejtil sem že bych mohl běžet i líp. Stále si myslím, že nejideálnější maraton v ČR je podzimní Stromovka, v říjnu. Ideál počasí, super možnost občerstvení, kontrola kol, pro mě super. Ihned po startu jsem se chytil jedné naší výborné běžkyně, s tím že díky ní se závod dobře rozeběhne, tempo rychlejší než sem chtěl, ale běželo se fajn, bohužel ihned po prvním kole bylo jasné, že otočka je posunuta a okruh je delší, a tudíž všechny připravené propočty jsou v háji. Musím říct, že mě dlouho hlodalo to zabalit. Přeci jen šlo mi o čas ne o to dokázat si maraton uběhnout, ale nakonec jsem se zklidnil, běžel si stále svoje, vybodnul se na značení na silnici a šel podle hodinek, maraton mi hodinky píply těsně pod 2:55, v ofiko cíli jsem se ocitl v čase 3:00:42, bohužel, jsme jenom lidi a organizátor se k tomu postavil čelem, trať přeměřil ( +1272m) a svoji chybu uznal. Pro mě je to aspoň výzva čas potvrdit.

Potom už následoval jen 14denní odpočinek a nástup zimních kilometrů. Snad už poslední změna práce. Poprvé jsem se proběhal k dvěma 500km+ v měsíci a k dnešnímu 30.prosinci zastavuju letošní účet na 4536km, které jak věřím mi pomůžou do dalších postupnejch cílů který mám pro rok 2017 vytyčeny .
Cíle pro rok 2017 :

Bejt zdravej a stále spokojenej se svoji Zuzankou, bez který bych nemohl napsat ani jeden řádek !!!

V červenci — MUM – 7 x43km v 7dnech, to je pro mě proběhnutí roku

V březnu — 100km Plzeň – na zkušenou,

V Srpnu — 10L700– narozeninový proběhnutí, o které nechci přijít

No a pak klasicky stále je možnost zaběhnout maraton v lepších časech než doposud, rád bych potvrdil čas 2:55 na ofiko trati, ale zároveň by se chtěl v říjnu pokusit o čas někde okolo 2:52–2:53

+ dalších pár menších či větších akcí od 3km na dráze po možná 100 v terénu ), všechno podle toho co dovolí tělo a tak aby to nekomplikovalo těch pár závodů, které běžet určitě chci To je zase román, no, tak ať už je druhýho , jsme na nule a vybíháme vstříc roku 2017 a snad za rok bude zase o čem psát