Uhřice nás přivítaly po ránu mrazem a místy i zledovatělým povrchem. Jenže časem začalo tát a tak se na okruhu obcí, který má délku přesně 1410 metrů, běželo po celkem přijatelném terénu. Na to, jak silnou vrstvu mělo to bílé svinstvo u nás, mě to celkem překvapilo. Pár kilometrů od úbočí Drahanské vrchoviny a všechno je jinak.
Ženy startovaly zvlášť, ne dohromady s muži
Zdejší tradicí je, že ženy běží s juniory zvlášť tři okruhy a ani letos tomu nebylo jinak.
Je ovšem nutné říct, že se zde letos mezi ženami nesešla obvyklá konkurence tak měla Barbora Kopřivová /TJ Sokol Přísnotice – 17:30/ hodně usnadněnou pozici. V podstatě si závod odklusala a s velkým náskokem více jak dvou minut zvítězila. Druhé místo velmi překvapivě obsadila Alena Hénková /AK Drnovice – 19:34/, která se neuvěřitelně zlepšuje, a těsně za ní doběhla letošní veteránka nad 60 let Marie Hynštová /AK Drnovice – 19:37/.
Muže čekaly 4 okruhy v celkové délce 5,64 km
Po ženách se postavili na start muži. Zde už byla trošku širší špička oproti ženám. I tak ovšem Jiří Němeček /AHA Vyškov – 18:44/ nedal nikomu šanci a s přehledem ve výborném čase na terén, po kterém se běželo, vyhrál.
Druhé místo pak vybojoval zrychlením v závěrečném okruhu Lukáš Soural /VSK Univerzita Brno – 19:16/ a třetí skončil Petr Hének /AK Drnovice – 19:36/, který ostré tempo nasazené po startu v posledním kole již neudržel.
V Uhřicích se na Vyškovsku vždy zahajuje běžecká sezóna
Obecní úřad Uhřice ve spolupráci s VSK Univerzita Brno, již osmnáctý rok pořádají tradiční Uhřické kolečko v první polovině ledna. Samozřejmě pro všechny věkové kategorie. Tam to ani jinak nejde. A věřte, že v lednu se dá setkat v Uhřicích s nejrůznějším počasím a také terénem.
Co jsme tu zažili za ta léta za neuvěřitelné věci, to by ani celá stránka nestačila na podrobný popis toho, jak jsme si prošlapávali závěje, bruslili po ledě či se brodili bahnem. Jenže ani ty nehorší podmínky nemohou odradit běžce od lednového závodu v Uhřicích. Prostě to k sobě patří a právě díky tomu má tenhle malý regionální závod své neopakovatelné kouzlo, které přitahuje čím dál víc závodníků.
Podmínky letos zase tak špatné nebyly
Na to, jak vypadají cesty všude po okolí a na zimu v minulem týdnu se v Uhřicích dalo celkem slušně běžet, což kvitovali všichni s potěšením.
„Abych pravdu řekla, čekala jsem tady podle loňských výsledků větší konkurenci,“ posteskla si v cíli Barbora Kopřivová. „Tak jsem vlastně běžela jen sama a nemusela jít naplno.“
„Máme pořád nemocné děti, není čas trénovat,“ konstatovala Alena Hénková. „Taky jsem se zmáčkla nadoraz, abych udržela druhé místo.“
„Já si jen hlídala vítězství v kategorii a nikam se moc nehnala,“ přiznala se Marie Hynštová.
„Škoda, že nepřijel někdo, s kým by se dalo běžet,“ naznal po svém lehkém vítězství Jiří Němeček. „Ani jsem nemusel jít naplno, ale v každém případě jsem se snažil jít rychle.“
„Původně jsem plánoval jít s Jirkou, ale začal moc rychle, to bych nezvládl, tak jsem spíš zrychloval postupně a v posledním kole se pak posunul na druhé místo,“ řekl mi Lukáš Soural hned po doběhu.
„Asi jsem to překopl. Takhle rychle teď určitě neběhám,“ usoudil při pohledu na hodinky na průměr, kterého na trati dosáhl, Petr Hének. „Už jsem ani v závěru moc nebojoval. Nezbývaly mi síly.“
V Uhřicích je tedy rozběhnutá bitva o letošní prvenství ve Vyškovské tour. Je pravda, že nemoci zkosily řadu tradičních účastníků, ale nic není ztraceno, protože se seriál běhá celý rok a možností dohnat bodovou ztrátu bude ještě dost. To však není až tak důležité.
Hlavně jde stejně vždycky o zábavu a té bylo v Uhřicích opravdu dost. Jako ostatně pokaždé.