O tom, že je koloběžka dobrý doplněk pro běžecký trénink, slyšela spousta běžců. A že běh je běžnou, a často jedinou možnou, součástí přípravy na koloběžkovou sezónu nedávno vysvětlili kluci na Koloběžkovém portálu. Ale jedna věc je vědět, druhá uvěřit a úplně jiná praktikovat. U mě tedy určitě!

Běhám s různou intenzitou přes 10 let. O tom, že existuje závodní koloběh, vím tak 7 let – vlastně od doby, kdy jsem se dostal k Ultimě. O to bizarnější je, že až zranění na podzim 2015 mě přimělo poprvé se postavit na koloběžku. Ne, že by mě to předtím nikdy nenapadlo, ale bál jsem se, že mě to chytí a přestanu běhat. Což se nakonec skoro stalo…

Začal jsem na brndě jezdit do/z práce. Zkoušel jsem, jestli ujedu 50, pak i 100 km. Jestli dokáži udržet průměrnou rychlost XY. Pak přišly závody. Najednou jsem počítal body v Poháru a v Rollo lize. Byl jsem prostě chycený…

Přesto ve mě přežívala duše běžce, kdysi i maratonce. Říkal jsem si, „Když dokáži jet pět, šest hodin na koloběžce, aniž by mi bylo blbě, stačilo by to jako objemová příprava pro dlouhý běžecký závod?“. Protože jsem sportovec-statistik, i na koloběžku si beru sportester. Viděl jsem, že delší výlety jsou z valné většiny v zóně okolo AeP. Naopak závody nad ANP – cca v zatížení 1/2 maratonu až desítky. Obecně, na koloběžce se střídá intenzita (rovina, kopce) s odpočinkem (sjezd). Takže vlastně klasický fartlek.

Zimu a jaro jsem celé projezdil na koloběžce. Poprvé jsem pořádně běžel až při půlmaratonu v Novém Veselí na konci června. Zaběhl jsem kupodivu druhý nejlepší čas ze svých 7 účastí. Přes léto jsem běžel i pár kratších závodů, ale tam se projevila absence specifického běžeckého tréninku – prostě, nebyl jsem vyběhaný. Do toho i nějaké závody Rollo ligy, kde jsem spíš sbíral zkušenosti (taktika je dost odlišná od běhu).

Až půlmaraton v Braníku na konci října byl první běžecký závod naplno. Čas okolo 1:25 není žádný zázrak, ale vzhledem k přípravě přiměřený. Zároveň mě to nakoplo, abych zkusil aerobní průpravu využít pro dočasný maratonský návrat. K rozhodnutí hodně přispělo, že v lednu to mělo být 10 let od mého prvního maratonu. A protože v Unhošti se už v lednu neběhá, padla volba na České Budějovice, kde jsem kdysi běžel první ročník. Byť to není závod z nejatraktiv­nějších, garantuje jisté „počasí“ a rovinu. Bohužel za cenu šíleného množství zatáček…

Na začátku listopadu jsem měl naběháno zhruba 1200 km, najeto okolo 4000 km. Tzn. velmi hrubým propočtem okolo 200 hodin. Do závodu zbývalo 12 týdnů. Poslední dva beru jako odpočinkově-zdravotní. Takže deset týdnů, navíc v zimě, není mnoho. Výkonnostní cíl jsem si nedával, resp. bral jsem 3:30 jako důstojný výsledek. Hlavní bylo, abych zvládl maraton bez větší krize, bez zdravotních problémů při a hlavně po závodě (po dlouhých závodech mi bývá hodně zle od žaludku).

Tréninkový plán byl jednoduchý. Co nejlépe přetransformovat všeobecnou vytrvalost do specifické/běžecké obecné vytrvalosti. Protáhnout běhy z práce. Do Vánoc zvládnout souvislý 30 km běh. O svátcích zkusit trochu něco tempovějšího.

Plán je jedna věc… Donutit se po práci běžet 22 místo obvyklých 13 km byl trochu boj, ale šlo to. Navíc hned druhý dlouhý běh jsem bez větších problémů protáhl na 30 km, byť se zastávkami na občerstvení. Do Vánoc jsem zvládl dokonce 36 km OV. Poměrně rychle jsem našel i gel, který mi seděl. Další plány ale zhatilo počasí… po letech opět zima v zimě. :) Novoroční desítka v rámci Vaší ligy měla být poslední test. Předpovídaných –11°C by ale neumožnilo běžet naplno, navíc riziko nachlazení bylo příliš velké. Takže celá příprava byla jenom o klusání (700 km za 2,5 měsíce, tréninkový deník na BB.).

Stručně o závodu – první půlka spíše zadrženě, byť o nějakých 10 s/km rychleji než byl plán. Dalších patnáct km pozvolné zrychlování bez větší námahy. Od 36. km už byla znát únava, náznaky křeče v pravém stehně, ale pořád pod plánovaným tempem. Výsledek – 3:15:49. Čas nikterak zázračný, ale vzhledem k přípravě téměř až zázračný. (Osobák z roku 2009 je sice o nějakých 17 minut lepší, ale také jsem v té době běhal přes 400 km měsíčně.)

Bylo by samozřejmě zajímavé v tomto „experimentu“ pokračovat a zkusit běžet maraton například během koloběžkové sezóny, kdy by mohly závody nahradit tempové a silové tréninky. Ale k tomu nemám potřebné odhodlání. Navíc, letní maratony mi nesedí, protože mám problém s hydratací. Ale třeba se toho ujme někdo za mě!

Jak z mého pohledu vychází koloběh pro běžce?

Výhody

  • hodně podobný pohyb jako běh (v porovnání například s kolem)
  • posiluje i ty svaly na nohou, které se při běhu tolik nezapojují (po první jízdě budete vědět přesně které)
  • menší nárazy/otřesy
  • i při běžné svižné jízdě jsou tepy mnohem níže (kolem AeP)
  • větší dosah (50 – 80 km není po pár týdnech problém)
  • větší rychlost (kdo je závodní typ, bude si určitě užívat rychlost, často srovnatelnou s kolem)
  • výjezdy kopců mohou nahradit běhání „kopců“ (dole jste mnohem rychleji a mohou být mnohem kyselejší)
  • způsob, jak zužitkovat staré běžecké boty

Nevýhody

  • nutnost plánovat trasu (povrch, pestrost)
  • nenahradí klasickou „vyběhanost“ (technika, adaptace svalů a vazů na dlouhou běžeckou zátěž)
  • chvíli trvá, než si záda zvyknou (neřekl bych, že trpí, spíše je potřeba zpevnit)
  • riziko, že přestanete běhat a propadnete koloběžce
  • závodní vybavení je dražší než běžecké

.