Přední česká běžkyně Bára Jíšová má na svém kontě několik cenných běžeckých úspěchů. V dětství úspěšně zvládla souboj s anorexií. Příští rok se chystá ukončit studium na medicíně. O víkendu závodila na ME klubů v Portugalsku a v půlce léta ji čeká triatlonová premiéra. Více v rozhovoru
Máš medaile z atletických republikových šampionátů a běh je nedílnou součástí tvého života. Vzpomeneš si ještě na den, kdy sis šla poprvé zaběhat?
Ano. Bylo to ve čtvrté třídě na základní škole. Jedno odpoledne jsem nazula tenisky a vyrazila do lesa na Malé Skále, kde jsem tehdy bydlela. Bavilo mě to. Pak už jsem běhala celkem pravidelně.
Kudy potom vedla tvoje běžecká cesta?
Když maminka viděla, jak mě běhání baví, přihlásila mě do atletické přípravky Atletika Trutnov. Velký zlom znamenaly přijímací zkoušky do sportovní třídy na základní škole v Turnově. Tehdy jsem na trati 1500 metrů porazila i všechny kluky. O rok výš studoval i nynější skvělý desetibojař Adam Helcelet a další výborní atleti. Pod svá trenérská křídla si mě tehdy vzal trenér Aleš Drahoňovský. Bohužel záhy přišly nemalé zdravotní obtíže.
Co se stalo?
Už před nástupem do sportovní třídy jsem začala bojovat s mentální anorexií. Příčinou byla souhra několika nešťastných událostí mezi nejbližšími přáteli a v rodině. Ambulantně jsem docházela na terapii k psycholožce a měla jsem omezení ve sportování a speciální stravovací režim.
Co ti pomohlo se z osidel této choroby vymanit?
Hodně mi pomohl právě sport, konkrétně běh. Díky němu jsem mohla přemýšlet o něčem jiném, než o mých potížích s jídlem. Když jsem začala trochu jíst, cítila jsem se silnější a měla pak lepší běžecké výsledky. Hodně mě to motivovalo a hnalo kupředu.
Také jsme měli v oddíle skvělou partu kamarádů, fandili jsme si na závodech a společně jsme si atletiku užívali. V osmé třídě se to hodně zlepšilo, na všech tratích se mi dařilo překonávat svoje osobní rekordy, dostala jsem se na olympiádu dětí a mládeže (v roce 2007 V Ústí nad Labem), získávala cenné medaile.
Jak pokračoval tvůj běžecký příběh dál?
Gymnázium jsem absolvovala v Jablonci nad Nisou, kde jsem trénovala ve skupině Zdeňka Truksy. Ve druhém ročníku jsem měla krizi ohledně motivace ke sportu. Dva roky jsem se v podstatě vůbec nezlepšila, negativně jsem vnímala stereotyp tréninků a běh mě přestával bavit. Pomohla mi změna trenéra, na dálku jsem se domlouvala s Honzou Pernicou na trénincích, vyhovovalo mi, že si trénink uzpůsobím časově podle sebe a běhání se opět stalo zábavou.
Po úspěšných přijímacích zkouškách na druhou lékařskou fakultu, jsem začala více běhat společně se skupinou, přesto to nebylo více než dvakrát v týdnu, neboť jsem musela trénink přizpůsobit škole. Ale já už od dětství věděla, že chci pracovat jako lékařka, tak jsem školu vždy upřednostnila. Přesto se dostavily úspěchy v podobě medailí z mistrovství republiky do 22let i mezi dospělými.
Loni na podzim jsem si ovšem zlomila palec u nohy a na běh musela na pár týdnů zapomenout. Díky tomuto úrazu jsem začala plavat, i v současné době chodím dvakrát třikrát týdně ráno do bazénu, je to pro mě skvělá regenerace a zároveň další tréninková fáze navíc, u níž netrpí nohy.
Figuruješ na startovní listině pro náročný triatlonový závod Challenge Praha (1.9 km plavání, 90 km cyklistiky, 21 km). Co tě k tomu vedlo?
Mělo to několik důvodů. Baví mě kombinovat různé disciplíny a triatlon mě přitahuje delší dobu. Navíc jsem se domluvila na spolupráci s cyklistickým klubem AC Sparta Praha- cycling, který mi slíbil zaplatit startovné na tento závod, pokud budu závodit v jejich dresu. Toho si moc cením. Vím, že se budu muset dobře připravit, abych to zvládla, ale už teď se moc těším na tuhle novou výzvu.
Lékařská fakulta je považována za jednu z nejnáročnějších škol. Jak studium kloubíš s tréninkem?
Musím to hodně přizpůsobovat aktuální situaci, přednáškám, praxím a zkouškovému období. Většinou proto trénuji sama. Ale nemusela jsem kvůli studiu nikdy trénink vynechat. Sport mě naučil mimo jiné i odolnosti a dodržování stanoveného harmonogramu, takže někdy jsem měla oproti spolužákům výhodu. Stanovila jsem si plán učení a ten jsem pak splnila, stejně jako s tréninkovým plánem to fungovalo a funguje i s učením.
Minulý víkend jsi absolvovala Evropský šampionát klubů v krosovém běhu. Jaká to pro tebe byla zkušenost?
Zkušenost to pro mě byla nevšední, nikdy jsem nezávodila v takové mezinárodní konkurenci. Už jen to, že jsme jely společně s oddílovými kolegyněmi: E.Krchovou, T.Čapkovou a A.Drahotovou, pro mě bylo nové, neboť všechny mají osobní rekordy takové, že se mi o nich ani nezdá. Závod byl pěkný, ale těžký. Terén dost kopcovitý a písek minimálně na čtvrtině trasy, takže nohy nemohly moc odpočívat ani z kopce. S výsledkem jsem celkem spokojená, podala jsem výkon, na který jsem momentálně měla. Bylo z toho 40. místo z 66 účastnic. S podobným cílem jsem do Portugalské Albufeiry i odjížděla.
Jaké používáš vybavení, řešíš nějak stravu?
Nepoužívám žádné speciální vybavení, právě atletika a běhání samotné je vynikající v tom, že k tomu není potřeba téměř nic, tenisky, tričko, kraťasy. To se mi na tom líbí. Není to jako v cyklistice, nebo v lyžování, kde tolik záleží jaké kolo nebo běžky závodníci mají. Běhání je sport pro všechny, pokud běhat chtějí.
Co se týče stravy, ta je pro běh velmi důležitá, ale nejsem výživový poradce, takže se snažím jíst zdravě, aby tělu nic nechybělo a zároveň se nepřecpávat, ale žádnou speciální dietu nemám. Nedám dopustit na svojí snídani, tu nevynechám, ani když musím vstát před pátou ráno.
Co bys poradila začínajícím běžcům? Na co si mají dát pozor, čeho se vyvarovat?
Pro začátek nepřeceňovat svoje síly. Začít spíše kratšími běhy, běh prokládat chůzí. Podle mého názoru je skvělé, když se domluví více lidí a jdou běhat společně, ale měli by mít podobnou výkonnost, aby se jeden nenudil a druhý nelapal po dechu, pak se stanou tréninky zábavnější a kilometry přibývají, aniž by si to člověk uvědomoval.
Které závody bys doporučila hobby běžcům pro začátek?
Na začátek bych asi doporučila kratší závody, někde kde se člověku bude líbit, ať už město nebo příroda. Každý vyhledává něco jiného, proto se nedá říct, který závod je pro začínající běžce nejlepší. Dobré určitě je, když se domluví kamarádi a udělají si ze závodu určitý druh společenské události a navzájem se podporují.
Osobní rekordy:
- 1500 m – 4:36
- 3000 m – 9:53,28
- 3000 m př. – 10:37,12
- 5km – 17:22,07
- 10 km – 36:28
- Půlmaraton – 1:19:28
