Asi stejnou legendou jako běžec Železnohorák, je v po něm pojmenovaném závodě Miloš Kratochvíl.

Železnohorák podle legendy běhal po vrcholech Železných hor v červených trenkách a podle ročního období v bílém tričku nebo tílku a v rádiovce nebo zmijovce na hlavě. Takto oblečených letos startovalo z více jak stovky startujících přes dvacet běžců.

Miloš absolvoval první ročník, tehdy však přijel na kole, a byl druhý. Vloni nestartoval a letos v klasickém běžeckém oblečení odpovídající zimnímu počasí celkově vyhrál. I když nestartoval dvojnásobný vítěz závodu Matěj Trávníček, neměl to Miloš vůbec lehké. Na startu byl totiž další elitní český čtyřicátník Leoš Pelouch.

Běh do vrchu měl délku 5,2 km a součet stoupání přes 300 metrů. Po úvodní zahřívací části v obci čekal startující první kratší výběh. Pak se běželo pár metrů z kopečka po asfaltu. Poté však přišly dva terénní zajídáky oddělené pár metry po vrstevnici. V polovině závodu byla více jak kilometrová odpočinková část vedoucí mírně z vrstevnice. Pak se běžci dostali do lesního stoupání, více jak kilometrového. Po jeho zdolání čekal vrchaře kratší asfaltový seběh a zdolání posledních dvě stě metrů na nejvyšší vrchol železných hor – Vestec – 688 metrů nad mořem.

Miloš tuto nelehkou trať zdolal za 23:33 minuty, druhý Pelouch ztrácel třináct sekund. Třetí proběhl cílem nejlepší běžec z kategorie do 39 let Michal Honzíček z KRB Chrudim za 24:57.

Po dvou druhých místech vybojovala celkové prvenství neustále se lepšící, sice už veteránka, Jana Klinecká z MK Hlinsko. A opět si vylepšila svůj osobák. Po loňských 31:00 si zapsala čas 29:46. Druhou ženou byla Kateřina Zvolánková za 30:14. Celkově třetí byla Milošova přítelkyně, Markéta Hronová. Elitní česká triatlonistka na ironmanských tratích dala 31:16.

A sami závodníci třetí ročník hodnotí velmi pozitivně. Roman Řezníček běžel za 26:57 a byl pátý ve čtyřicátnících: „Byl jsem letos poprvé a musím pochválit, moc pěkný závod i trať, tak za mě palec nahoru a dík za pěkný zážitek.“

Velké nadšení neskrývala Jana Klinecká: „Super a veliké díky všem organizátorům celého Železnohorského poháru (tento pohár tvořily ještě dva jiné běhy do vrchu), perfektní možnost zaběhat si v závodním tempu v blízkém okolí a ještě do kopce. Byla to paráda.“