V napínavý souboj dvou elitních veteránských borců se proměnil Běh Michalským výpadem, kterým v olomouckých Bezručových sadech (jak zní oficiální název tohoto čarokrásného parku pod barokními hradbami) pokračovala Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje. Její devátý letošní díl nakonec ovládl Petr Kučera z týmu Salix Grymov, jenž se ve druhé půli utrhl Josefu Sedláčkovi (AK Kroměříž). V ženské části závodu byla situace na špici jasná od začátku, s přehledem zvítězila specialistka na orientační běh Adéla Jakobová (SK Praga).
Tartan na atletickém oválu, asfalt v parkových cestách i trocha toho blátíčka na nezpevněných pěšinkách podél vody a pod hradbami. Ale hlavně krásné předjarní počasí, pestrou desetikilometrovou trať a bezchybnou organizaci. To vše si na 115 účastníků hlavního závodu připravil pořadatelský tým AK Olomouc pod vedením už protřelého ředitele mítinku Honzy Brtníka.
Startovnímu výstřelu ještě předcházely doprovodné závody mládeže na olomouckém atletickém stadionu a pak už se děly věci. Jako by si vzpomněli na překotný úprk do fronty na nedostatkové zboží z dob svého mládí, vystřelili dopředu svorně dva čtyřicátníci Kučera se Sedláčkem a už po pár stovkách metrů bylo jasné, že o prvenství si to rozdají právě oni, nijak nerušení ve své honbě za triumfem. Však to také lapidárně shrnul v cíli celkově třetí Karel Axmann (TJ Sokol Nové Sady) coby vítěz nejmladší mužské kategorie: „Vůbec jsem neměl ambici s nimi závodit,“ prohodil jen.
První místo bral nakonec grymovský Petr Kučera časem 35:16, Pepa Sedláček za ním zaostal o šestnáct vteřin. A to ještě další „superveterány“ zbrzdily různé nepředvídané patálie – benjamínek mezi čtyřicátníky Roman Kovář se k závodění vrací po delších zdravotních problémech a Tomáš Blaha dojel na kole ze svého přerovského domova pozdě s ničím nepodloženým pocitem, že se startuje o hodinu později. S nimi v plné síle by to na špici bylo ještě zajímavější…
„Petr je teď lepší, už jsem se na něj nedokázal dotáhnout,“ uznal v cíli druhý Josef Sedláček, který s humorem sobě vlastním ještě okomentoval vizáž nakonec třetího čtyřicátníka dne Jardy Martínka. „Dorazit na závod takto neoholený, to je prostě neúcta k soupeřům,“ chechtal se dobře naložený rychlík z Tučap na Kroměřížsku.
Vzápětí ale dostal i on naloženo od svého úspěšnějšího kolegy. „Pepa neumí běhat ve skupině a od začátku to honil on. Co se dalo dělat, musel jsem to jeho tempo přijmout,“ mrkal vítězný Petr Kučera, který před plánovaným dubnovým maratonem chytá formu (pro soupeře) přímo nechutnou.
Specializací orientační běžec Karel Axmann (36:51) jako zástupce mladších atletů na stupních vítězů jen potvrdil, že běžecké závody nejsou v současnosti jeho prioritou.
„Tři čtvrtě roku jsem na žádné akci Velké ceny vytrvalců nebyl. Teď mi už sice skončila lyžařská sezona, ale bez hůlek to pořád jde těžko,“ okomentoval svůj výkon běhající lékař olomoucké fakultní nemocnice.
Orientační běh je hlavní disciplínou také v případě jasné vítězky ženské části závodu, účastnice loňského mistrovství Evropy a akademického mistrovství světa Adély Jakobové. Ta se prakticky ihned po startu dostala na první místo mezi svými konkurentkami a na členité trati jim záhy naposledy ukázala záda.
„Pohoda, krásné počasí, prostě parádní den,“ chválila si po doběhu v kvalitním čase 40:55 Adéla možná trochu i díky tomu, že se po většinu závodu „vezla“ v početné skupině mužů. „Určitě mi to pomohlo. V jednu chvíli mi začali utíkat, ale brzy jsem se dotáhla,“ řekla Jakobová.
Za ní se na stupních vítězek v kategorii žen do 39 let i celkově seřadily dvě závodnice olomoucké Ligy stovkařů – druhá Jitka Fojtková za 43:34 a třetí Jana Matějíková za 44:46.
„Na Adélu to dnes rozhodně nebylo, ale každopádně musím poděkovat za úžasnou rodinnou podporu po celé trati,“ narážela Fojtková na přítomnost svého přítele a multisportovce Romana, který po parku pobíhal mimo závod a vytrvale (nejen Jitku) povzbuzoval.
„Už dlouho jsem si tolikrát za sebou nevyslechla, jak to běžím blbě a koho mám těsně za sebou,“ zlobila se naoko běhající učitelka a kometa posledních sezon.
„Dnes to nešlo, bolely mě nohy, břicho a bůhvíco ještě. Paradoxně nejlepší to bylo v závěrečném třetím kole, v němž jsem se postupně rozbíhala, takže ve čtvrtém a pátém bych to všem rozhodně nandala,“ držela nevážný tón ve svém hodnocení také Jana Matějíková.
Dobrá nálada tedy alespoň ty nejlepší neopouštěla. Smích je možná přejde už nadcházející víkend, na který si Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje připravila první letošní zkoušku v podobě dvojzávodu – po sobotním krásném, ale těžkém Lesním běhu v Opatovicích na Hranicku se v neděli seriál přesune do Šternberka na rovněž krosový Jarní Kiosk.