Triumfem elitních veteránů skončil Hanácký půlmaraton, který se konal v olomouckých Bezručových sadech a na sousedním atletickém stadionu jako moravskoslezský šampionát na jednadvacetikilometrové distanci. Z vítězství se radovali věkem již čtyřicátníci (ale zároveň stále skvělí běžci) Tomáš Blaha a Petra Kamínková. Ta zároveň přidala do své sbírky moravský půlmaratonský titul pouhý týden po tom republikovém.
Hanácký půlmaraton uspořádal již po sedmnácté Atletický klub Olomouc, přičemž v posledních letech umístili pořadatelé pod vedením Honzy Brtníka jeho trať do půvabných Bezručových sadů pod olomouckými hradbami, kde se běží celkem sedm okruhů vždy s průběhem přes atletický stadion, kde je i start a cíl. Závod, jenž je již tradiční součástí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, se konal za takřka ideálního běžeckého počasí, mírnou komplikaci představoval snad jen místy až příliš svěží větřík a také korzující návštěvníci na parkových cestách včetně jedné rozveselené partičky pánů bez domova dopřávajících si během závodu svou oblíbenou tekutou svačinku.
Hned od startovního výstřelu se do trháku vydal brněnský Daniel Roško, kterého ale během několika kol pohltila skupinka pronásledovatelů v čele s Tomášem Blahou (AK Asics Kroměříž), jenž v závěrečné třetině pekelně zrychlil a doběhl si pro vítězství a moravský titul ve velmi slušném čase 1:13:51. Druhý dorazil do cíle triatlonový specialista a nejlepší z kategorie mužů do 39 let Milan Merva (Menu Gold, 1:15:24) a třetí byl další veterán v barvách kroměřížského AK Josef Sedláček (1:16:16).
„Běželi jsme zpočátku ve skupince a nakonec se mě nejdéle držel druhý triatlet, kterému jsem utekl zhruba dvě kola před cílem,“ vyprávěl dobře naložený vítěz Tomáš Blaha. „Tempo bylo nástupy soupeřů trochu rozbité, takže mi nevyšel můj plán běžet rovnoměrně, ale na to, že jsem v týdnu dělal noční směny, to bylo v rámci možností dobré,“ dodal ještě borec z Přerova.
Milan Merva coby svěřenec triatlonové legendy Petra Vabrouška na vyhlášení výsledků nečekal, a tak se s dojmy ze závodu podělil z mužů na bedně už jen bronzový Pepa Sedláček: „Běželo se mi dobře, i když čas mohl být lepší, ale trochu mě zabrzdil vítr a také lidé na trati, včetně běžců o kolo a víc pomalejších. Jo a napiš tam, že na dálku zdravím do Grymova,“ hecoval jako vždy dobře naložený Sedláček svého velkého rivala Petra Kučeru, který tentokrát mistrovský půlmaraton vynechal.
Ženská část závodu byla rozhodnuta prakticky ještě před startem, a to v momentu, kdy se na olomouckém atleťáku objevila čerstvě dvaačtyřicetinásobná mistryně republiky Petra Kamínková z domácího klubu. Ta sice běžela republikový půlmaraton v Pardubicích před pouhým týdnem a do Bezručových sadů se přišla prakticky jen „vyklusat“, její výklus s úsměvem na rtech za 1:22:24 však na všechny soupeřky bez potíží stačil. Druhá byla specialistka na horské maratony Kristýna Chmelková (1:36:30, Liga stovkařů Olomouc) a nadvládu veteránek, které i mezi ženami obsadily první a třetí příčku, potvrdila mohelnická Svatava Karafiátová (1:38:59).
„Chtěli jsme běžet s mým kamarádem a sousedem ze Svatého Kopečka Radkem Ambrožem tempově po 4:10 na kilometr, ale už ten třetí byl za čtyři a nakonec z toho bylo tempo 3:55,“ popisovala Kamínková. „Běželo se mi hezky a znovu se potvrdilo, že každý takový menší závod je výborný trénink,“ poodhalila Petra jeden trik ze své již dlouhé roky tak úspěšné běžecké kuchyně.
„Já jsem si dnes na půlmaratonu málem udělala osobák, protože jsem tuto trať neběžela už dva roky. Je na mě moc rovná a krátká,“ mrkala šibalsky Kristýna Chmelková, která se před pouhým týdnem zúčastnila mistrovství republiky v náročné horské disciplině skyrace. „A brzy mě čeká SkyMarathon Perun, takže to dnes byla hlavně příprava na něj. Sice jsem to v úvodu trochu přepálila, ale jinak se mi běželo dobře,“ dodala.
To třetí Svatava Karafiátová měla v poslední době trochu jiné sportovní starosti. “Nemám naběhané, protože jsem se polámala v Itálii na lyžích, takže to pro mě bylo docela těžké a náročné. Na začátek sezony to ale docela ještě jde a hlavně je co zlepšovat,“ neopouštěl optimismus bronzovou moravskou půlmaratonkyni.
Radost tak měli nakonec všichni zhruba stejně velkou jako veselá partička na lavičce v parku, pro níž bylo stádo splašených běžců viditelně velkou atrakcí k sobotnímu dopolednímu vínku z plastu.