Nemusíte letět tisíce kilometrů daleko nebo dlouze cestovat na samý okraj Evropy, abyste zažili blažený pocit z neporušeného kusu přírody. Ta na vás totiž může čekat doslova za humny. Přesvědčili se o tom i účastníci závodu Krakovecká 10,1ka, kterým v lesích nedaleko Náměště na Hané pokračovala Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje.
Krakovecká 10,1ka (tolik totiž onen závod měří) pořádaná v režii běžecké rodiny Martina a Jany Minaříkových má své místo v termínovce v exponovaném čase druhé poloviny dubna, a tak se tentokrát neprávem tak trochu krčila ve stínu o den dříve konaného Hanáckého půlmaratonu v Olomouci.
Přesto si na trať vedenou po lesních (zčásti vyasfaltovaných) stezkách našla cestu řada příznivců běžeckého zápolení, a to včetně těch, kteří měli čerstvě v nohách právě půlmaratonský závod. Rodinný a spíše komornější mítink v okolí malé obce Krakovec má ještě jednu zajímavost: koná se prakticky téměř bez zázemí a také bez nutnosti platit startovné.
Start, cíl i veškeré další dění jsou soustředěny na lesní parkoviště mezi Náměští na Hané a Olbramicemi – prostě se sem dopravíte, na místě složíte věcnou cenu (a případně i zcela dobrovolný finanční příspěvek), dostanete číslo a běžíte. Nashromážděné ceny si po doběhu všichni borci přerozdělí dle vlastního výběru v pořadí, ve kterém se do cíle dostali. Vše je tak velmi rychlé a přitom zcela fér (dnešní politik by asi použil módní slovo „transparentní“).
Do čela závodu se hned po startu vydal favorizovaný Pavel Dvořák z klubu Biatlon Prostějov následovaný smečkou chrtů, z nichž nejvíce sil měla dvojice běžců olomoucké Ligy stovkařů Stanislav Krajča a Jan Lachnit. Oba přitom o pouhý den dříve velmi úspěšně absolvovali zmíněný Hanácký půlmaraton, zatímco Pavel si v sobotu střihl „jen“ desítku v Oderských vrších.
A jak sám přiznal, běžel tam hlavně na pohodu, což se možná projevilo v samotném závěru krakoveckého klání. Jeho náskok se totiž sice v závěrečném klesání nejprve prakticky rozplynul, jenže v těch úplně posledních metrech Dvořák přece jen prvenství nejtěsněji uhájil a zvítězil časem 38:05 před druhým Krajčou (38:07) a třetím Lachnitem (38:13). „Kluci mě z kopce sice skoro doběhli, ale využil jsem toho, že jsem odpočatější,“ přiznal skromně vítěz v cíli.
„Pavel nám od začátku utekl a dál jsme šli spolu, jenže v seběhu jsme ho téměř úplně stáhli a začal souboj,“ shodovali se borci na druhé a třetí příčce, dál se však už jejich výpovědi lišily. „Po půlmaratonu se mi běželo nádherně, a kdyby byl ten seběh ještě o kousek delší, tak jsem Pavla měl,“ litoval naoko Standa Krajča. „To mně už v tom úprku dolů hořely podrážky, takže bylo jasné, že z toho bude třetí místo. Ale docela jsem je potrápil,“ mrkal Honza Lachnit.
A jen pro dokreslení jejich výkonu: oba spolu úporně bojovali už na trati Hanáckého půlmaratonu, kde jejich minisouboj pro změnu ovládl Lachnit (1:21:43) před dotírajícím Krajčou (1:21:52)…
To trojice v Krakovci nejrychlejších žen si půlmaratonský předkrm tentokrát odpustila a byla tedy v lesích nad Náměští poměrně čerstvá. Pro první místo si nikým zvlášť nerušena doběhla Jana Matějíková (47:50, Liga stovkařů Olomouc), zatímco za druhou Zuzanou Svobodovou (50:06, AK Drnovice) to ke třetí Andree Plaché (50:20, MK Prostějov) až tak daleko nebylo.
„Nějak mě dnes bolely nohy, takže první půlku jsem si vyklusala celkem na pohodu a až v té druhé jsem zrychlila,“ provokovala trošku Jana Matějíková při svém pozávodním hodnocení vedle ní stojící Zuzku Svobodovou, která se však jen v pohodě smála. Jsou to totiž výborné kamarádky a společně absolvovaly výklusy před i po závodě.
„Trať byla krásná, ale svůj výkon nebudu komentovat, protože bych musela použít fekální výrazy. Sice mi to teď vůbec neběhá, ale závod je to opravdu nádherný. Andrea, která byla kousek za mnou, mě klidně mohla dát, ale asi se jí mě zželelo,“ potvrzovala pohodu v cíli nadsázkou Svobodová.
A proč ji tedy prostějovská milovnice ultradlouhých štrek ve finiši tak šetřila? „Čeká nás s naší skupinou ještě běh zpátky do Prostějova, tak jsem si chtěla schovat nějaké síly. K závodu ale samé superlativy: krásná trasa, pohoda a krásně se i běželo,“ zářila Andrea Plachá, jíž třetí místo mezi ženami evidentně stačilo k radosti a potěšení.
Stejně jako všem běžcům v té lesní kráse u Krakovce, kteří své nedělní snažení zakončili výběrem cen uchystaných jejich vlastními kamarády podle hesla Sportovci sobě.