Bělkovický kros, který se běhá v Bělkovicích, což je vesnice ležící nedaleko Olomouce směrem na Šternberk, kde se ještě před pár lety pořádala slavná Dvacítka ligy 100, přitáhne pokaždé velmi slušný počet závodníků ve všech kategoriích. Od dětí až po veterány. Závodí se tu totiž v příjemném prostředí zdejších hlubokých lesů. Letos se bohužel po dvoudenních lijácích trasa závodu změnili v brodiště. Buď jsme klouzali v bahně, nebo plavali ve vodě, případně se brodili obojím.
Petra Kamínková se poradila s podmínkami nejlépe
Je neuvěřitelné, jak lehce se Petra Kamínková /Svatý Kopeček – 28:29/vypořádala s náročným terénem a bez velkého úsilí zde tradičně zvítězila.
Za ní se držela velmi dobře Marie Delingerová /Fortex Moravský Beroun – 29:22/ a třetí místo vybojovala Kristýna Chmelková /TJ Liga 100 Olomouc – 31:22/.
David Pelíšek si běžel svůj vlastní závod
Ve svém domovském prostředí si David Pelíšek /Fortex Moravský Beroun – 32:42/ poradil s nástrahami trati nejlépe a své soupeře doslova převálcoval.
Druhé místo dokázal vybojovat až v závěru trati loňský vítěz Vít Otevřel /Salamon – 33:58/, když utekl nakonec třetímu Ondrovi Horákovi /Fortex Moravský Beroun – 34:04/ o pouhých šest vteřin.
V Bělkovicích už v sobotu aspoň nepršelo
Devátý ročník Bělkovického krosu uspořádala Liga 100 Olomouc v krásném prostředí lesů kolem Bělkovického údolí. Bohužel terén byl díky dešťům pořádně náročný, ale podmínky měli všichni stejně, tak se rozhodlo na trati, jak se s nimi kdo dokázal popasovat.
Zdejší sportovní akce je zařazená do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a zároveň také do Malé ceny mladých vytrvalců.
Muži měli připravený jeden velký okruh po lesních stezkách v délce 9 km a ženy čekala zkrácená trať na 6,5 km.
Díky startu dětí bylo tedy hned od rána v restauraci Podskalí, kde probíhala prezentace, poměrně dost živo.
Všude dobře, v Bělkovicích trochu líp
Tak nějak by se asi dalo popsat odpočinkové místo olomouckých chatařů v Bělkovicích, protože tam je opravdu dobře. A také běžci zdejší prostředí mají rádi. Proto se tam vesměs všichni s radostí vracejí.
„Dávala jsem si pořádný pozor, abych někde nespadla,“smála se Petra Kamínková. „Dokonce jsem v tom nejprudším seběhu šla krokem. Myslela jsem, že mě Maruška dokonce doběhne.“
„Já jsem se nikam nehnala a závod si dokonale užívala,“ dodala k Petřině zpovědi Marie Delingerová. „Už dlouho se mi tak dobře neběželo.“
„Běhám mnohem delší trati. Kdybych si před závodem trasu neproklusla, ani bych se pořádně nerozdýchala,“ řekla mi Kristýna Chmelková. „Ale díky tomu mi to dnes šlo výborně.“
„Jsem tu doma, tak vím, co nás čekalo,“ konstatoval po závodě dobře naladěný David Pelíšek. „Jen mě mrzí, že jsem dost zaostal za svým zdejším nejlepším časem.“ No, v takovém bahně o pár vteřin, co dodat.
„Podařilo se mi Ondru setřást až v posledním seběhu,“ přiznal se Vít Otevřel. „Běžel neskutečně dobře.“
„Nikdy bych nevěřil, že mě budou bolet tak stehna po těch sebězích z kopců,“ kroutil hlavou v cíli jinak spokojený Ondra Horák.
No, každý běžel, jak to šlo a slunce, které přece jen chabě chvilkami prozářilo Bělkovické údolí k tomu docela pomáhalo.
Snad už to teplo konečně přijde. Nevěřil bych, že budu koncem dubna běhat navlečený jako v lednu.