Je mi 39 let. Uběhla jsem 8 maratonů, stylem prsa uplavu na jeden zátah 2,5 km, z Ostravy jsem na kole dojela na Lysou horu a zpět 110 km, běhám na běžkách, v zimě bruslím, provozuji turistiku.

Chodím do práce, mám dvě malé děti. Sport je pro mě volnočasová aktivita, na kterou bohužel nemám tolik času, kolik bych chtěla. Přesto se považuji za trénovaného jedince, který strčí do kapsy většinu ženské populace.

Na druhou stranu, než jsem v roce 2007 začala věnovat výhradně běhání, zvládla jsem udělat chlapských 50 kliků a 80 sedů – lehů za 2 minuty. Dnes zvládnu pouhých 30 ženských kliků a po dvaceti sedo-lezích se kácím. Protože mám slabé břišní svaly, nefunguje korzet, který by podporoval páteř, takže mě téměř po každém běhání hodně bolí záda.

Tak se stalo, že jsem v sobotu už o půl deváté „stála na značkách“ v tělocvičně areálu lázní Klimkovice. Libor Pavelka pod mottem Ocelácká přípravka rozběhl trénink na sérii závodů Ocelový muž – Ocelová žena, komplexního testu fyzických silových i vytrvalostních schopností pomocí 5-ti sportovních disciplín na veřejném celorepublikovém závodě.

Sešlo se nás celkem osmnáct, půl na půl muži a ženy. Sportovní přípravka byla rozdělena do tří navazujících částí.

Začínali jsme kruhovým tréninkem. Na cca 10 ti stanovištích jsme postupně prováděli sedy-lehy, zkracovačky, kliky, výpady, skákali přes švihadlo, hopsali panáka, cvičili s expandery, posilovali záda, skákali přes švihadlo, dřepovali na bosu. Každý cvik jsme prováděli 30 vteřin, pak se přesunuli na další stanoviště. Vypadá to jednoduše…a přesto jsem se cítila po prvním kole unavená příjemně, po druhém kole unavená dost. Vše mě ale bavilo, protože to bylo cvičení dynamické, pestré a pro mě zcela nové.

Problém mi činilo skákání přes švihadlo. Jako jediná jsem nedokázala skákat bez meziskoku. Vůbec jsem nezvládla cvičení na spodní zádové svalstvo. Sedy-lehy jsem odcvičila jedině se zapřenými nohami. Kliky mě bolely. Ze všech účastníků jsem na tom byla asi nejhůř. To nevadí – už alespoň znám své slabé stránky!

Po kruhovém tréninku jsme vyklusali pěkný okruh kolem lázní Klimkovice. Teplata vzduchu byla něco kole 3C, vysvitlo sluníčko, každý z nás běžel pohodovým tempem. Jedním slovem 5-ti kilometrová paráda.

Třetí část byla odměna. Hodinový relax v lázeňském bazénu vyhřátém na 31°C. Chvíli jsme plavali, chvíli se protahovali, chvíli jsme se nechali masírovat podvodními tryskami. Do toho nám jedna účastnice – doktorka Jitka, vysvětlila zásady první pomoci při vdechnutí cizího tělesa. Ne, nedělám si srandu.

Součástí ocelácké přípravy budou I základy první pomoci. DOufám, že to nikdy nebudu potřebovat, poslouchala jsem však pozorně, protože jeden nikdy neví…

Mám v úmyslu absolvovat další přípravku, která proběhne 4. února. A pak další a dalš. Budu vás informovat o tom, zda dosahuji nějakého zlepšení. Podělím se s vámi o všechny bolístky a úspěchy. A na konci všeho snažení snad přinesu i reportáž z oceláckého závodu viděného očima nováčka.

Tohle není výzva – “přestaňte běhat – začněte posilovat”. Oceláckou přípravku beru jako druh “projektu” či výzkumu. Chci zjistit, zda mi silový trénink zpevní svalový korzet natolik, že se zbavím bolesti zad. Chci se dozvědět, zda mi síla pomůže při běhání. Chci se dozvědět, zda se dokážu připravit na zcela nový druh závodu.

A protože jsme rubrika pro ženy, chci pro vás ženy zjistit, zda to všechno může zvládnout “mamina” s omezeným množstvím volného času. Pro pobavení na svém blogu přináším zcela necenzurované postřehy, pocity a myšlenky :-)

Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.