Už dvacet let pořádá jedna z nejlepších organizátorek běžeckých závodů (nejen) na střední Moravě Vlaďka Živělová svou parádní a výstavní akci – krosový Kokina běh. Letos se stejně jako v předchozích několika letech startovalo z ekologického centra Sluňákov na kraji Horky nad Moravou nedaleko Olomouce a téměř stovka účastníků bojovala o body do pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje na čarovných cestách a stezkách v Litovelském Pomoraví.
Kokina běh už si za poslední dvě dekády vydobyl místo mezi tradičními a oblíbenými závody na Olomoucku a také letos se běžel jako součást Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje – není divu, když byl pod ním opět podepsaný tým Ligy stovkařů Olomouc pod citlivou taktovkou ředitelky závodu Vladimíry Živělové.
Ta musela za předchozí dvě desítky let z technických důvodů nabídnout závodníkům již několik tratí – ta aktuální měří takřka přesně šestnáct kilometrů, je převážně krosová, ale zároveň téměř dokonale rovná. Jejím stavitelem a každoročním trasérem je vrchní velitel všech českých cyklokoordinátorů a rovněž vynikající běžec Jarda Martínek, jenž to má na start v Horce nad Moravou ze svého bydliště v nedalekém Chomoutově, co by kamenem dohodil.
Mezi muži i ženami potvrdili opět nejlepší formu nedávní úspěšní reprezentanti z maratonu v Krakově – Petr Kučera z týmu KESBUK a Jana Matějíková z pořádající Ligy stovkařů Olomouc. Věkem již čtyřicátník Kučera se jako jediný z běžců na hlavní, šestnáctikilometrové trati dostal pod hodinu a zvítězil vcelku suverénně za 58:15. „Po maratonu v Krakově jsem se celkem rozběhal a dneska to šlo také dobře,“ pokýval hlavou elitní borec z malé vesničky Grymov na Přerovsku.
Za Petrem dorazil druhý do cíle běhající lékař Karel Axmann z týmu TJ Sokol Nové Sady (1:00:43). „Byl to pro mě dobrý tempový trénink před příštím týdnem, kdy poběžím Valašský Hrb, což je pro mě hlavní vrchol sezony,“ přiznal vítěz nejmladší mužské kategorie fakt, že pro něj takto „krátké“ tratě nejsou zdaleka ty stěžejní.
To třetí muž v cíli Jan Lachnit z olomoucké Ligy 100 (1:00:47) měl před závodem zcela jiné starosti – obě jeho malé děti totiž trápí zdravotní patálie, což na pohodě v přípravě zcela jistě nepřidá. „Ale běžel jsem to s rozumem za autorem tratě Jardou Martínkem, se kterým jsme se na chvilku kvůli bloudění favoritů ocitli i v čele závodu. Dlouho to však netrvalo,“ usmíval se čím dál víc lepšící se Honza Lachnit.
Zezadu se do čela ženské části závodu naopak bez bloudících peripetií prokousávala nakonec vítězná Jana Matějíková (1:10:39, Liga stovkařů Olomouc). „Sedm kilometrů jsem bojovala s Lenkou Planičkovou, nakonec jsem jí trochu cukla. Ale jsem hloupá, při přeběhu přes jeden z mostků jsem si rozsekla ruku,“ stěžovala si naoko v cíli Jana, než dostala na svůj krvavý šrám hojivou slivovici.
To nakonec druhá Planičková (1:12:52, Litovel) měla na trati zcela jiné starosti. „Poslední dobou jsem pobývávala na Novém Zélandu, kde jsem skoro vůbec neběhala. Bylo to tady ale moc fajn a jsem ráda, že jsem zpátky mezi běžci,“ usmívala se Lenka po doběhu.
A podobně usměvavá byla také třetí Alena Kriklová (1:15:35, Jaroměřice). „Moc teď neběhám, spíš si to užívám, takže jsem běžela na pohodu,“ potvrdila dobrou pohodu Alča.
A tu si uchovala většina běžců i díky poctivé zelňačce a pivu Chomout v cíli, to vše podpořeno parádním ovocným destilátem, chleby se sádlem a cibulí i bohatou tombolou. Zkrátka jubileum, jak má být.
