V Doubravici je vždycky vedro. Na to by se dalo vsadit cokoliv. Ani letos to nebylo jinak. Nemilosrdné slunce pražilo z nebe a spalovalo běžce na otevřené trati jako oheň Jana Husa v Kostnici. Aspoň tak jsme si tam připadali. A někteří z nás doběhli i pěkně přismahlí.
Nejlepší tři muži si ťukli na občerstvovačce a pak začali závodit
Tak nějak to z počátku na trati vypadalo. Stanislav Široký /AK Blansko Dvorská – 30:43/, Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 31:16/ a Patrik Bejček /AK Drnovice – 31:40/ spolu běželi až k občerstvovací stanici, která byla asi 4 km po startu. Tam se napili, pak Standa zrychlil, utrhl se Lukášovi s Patrikem a to stejné potom provedl Lukáš a pak už jen doběhli v podstatě ve stejných rozestupech až do cíle.
Lucie Nedomová zvítězila až díky zrychlenému závěru
Po startu sice Lucie Nedomová /Kometky Lysice – 35:18/ vyrazila dopředu, ale postupně se k ní dotáhla Markéta Tesařová /SK Žabovřesky – 35:30/, která šla dokonce na trati i před Lucii. Ta ovšem při náběhu do vesnice zrychlila a pohlídala si vítězství až do cíle na zdejším fotbalovém stadionu. Třetí pak doběhla Alena Kriklová z Jaroměřic /37:14/, která ovšem závod pojala podle svého plánu jako intervalový trénink.
Podél Svitavy se běží téměř po rovině
Doubravice nad Svitavou a zdejší populární Svitava kros. Právě tam se vydali běžci, kteří mají rádi rovinatou a příjemnou trasu bez záludných stoupání nebo seběhů. Přesně po takové trati, která měří 8,5 km, se běží v Doubravici podél řeky Svitavy.
Letos se konala tato sportovní akce již po deváté a na příští jubilejní ročník se prý máme těšit. Alespoň to tak slíbil ředitel závodu Ivoš Hájek.
Závod je zařazený do Okresní blanenské ligy a letos se opět běžel dopoledne. Pořadatelé pamatovali i na děti. Mohli se vyřádit a zazávodit si ve všech věkových kategoriích.
Vedro, ale běžet se dalo
V Doubravici všechno šlapalo jako hodinky a tak jsme se mohli brzo uklidit před sálajícím koutoučem na nebi. I přes pražící slunce se překvapivě běželo vcelku dobře. Je to divné, ale bylo to tak.
„Takový pařák a tak pohodově se mi běželo,“ kroutil hlavou při výklusu Standa Široký. „Vůbec jsem nemusel jít naplno.“
„Já to měl také dnes jako tempový běh,“ přitakal Lukáš Koudelka. „Při rozklusání jsem, myslel, že se nerozběhnu a v závodě to byla paráda.“
„Cítil jsem se od rána dobře,“ usmíval se spokojeně Patrik Bejček, „tak jsem tušil, že mi to poběží a vyšlo to na jedničku.“
„Markéta je na tom dobře,“ řekla ke své soupeřce Lucie Nedomová. „dokonce jsem se za ní i vezla a počkala si až na závěr. Tam jsem zrychlila a pohlídala si to až do cíle.“
„V loňském roce jsem měla mononukleózu, tak jsem vůbec nezávodila a až letos opět začínám,“ připomněla své zdravotní trable orientační běžkyně Markéta Tesařová. „Ovšem zatím jsem překvapená, jak mi to jde.“
„Měla jsem předepsaný trénink od Pavla Nováka 7×1km s meziklusem 200 metrů a tento závod na to přesně seděl, tak jsem si to tady odtrénovala,“ smála se mé připomínce, že nějak rozházeně běžela, Alena Kriklová.
I přes vedro nakonec všechno proběhlo bez potíží a v pořádku se všichni, co vystartovali k závodu, dostali do cíle. Což je asi nejdůležitější. Přece jen to slunce na otevřené trati bylo pořádně cítit. Blíží se léto. Musíme si holt zvykat. Jen je tu to vedro nějak brzo a moc naráz.