Pekelné vedro již po ránu, modrá obloha a žhnoucí slunce. To vše po pátečním dešti, tedy ještě k tomu všemu docela slušné vlhko. Tak přesně tohle všechno přivítalo účastníky Nemojanského krosu v sobotu u startu závodu pod Liliovou horou.
Není se co divit, že běžců v takovém počasí nepřijelo mnoho. V tomhle vedru se opravdu dají dělat zajímavější věci než běhat. Na startovní čáře stáli jen ti nejotrlejší a nejtvrdší borci, kteří se nezalekli těžkých podmínek.
Ženy běžely jen jedno kolo
Pro ženy, juniorské kategorie a muže od 60 let nahoru je v Nemojanech připravený jen jeden okruh, i tak je to pro ně dost náročné.
Barbora Kopřivová /TJ Sokol Přísnotice – 20:38/ s tratí ovšem problém neměla a bezpečně s velkým náskokem zvítězila.
Za se pak seřadily známé veteránky. Druhá doběhla Miroslava Hanáková / Sokol Bučovice – 23:24/ a třetí Marie Hynštová /AK Drnovice – 23:48/.
Steiner rozhodl závod hned po startu
Tomáš Steiner /AK Drnovice – 35:15/ si přijel před desítkou na dráze v rámci atletických soutěží otestovat do Nemojan formu a utekl všem o parník.
Druhé místo obsadil Milan Adamec / Orel Vyškov – 37:01/ a třetí potom skončil Vít Ryška / VSK Uni Brno – 38:09/. Mimochodem oba veteráni nad 40 let. Jen tito tři první muži se na náročné trati plné výběhů a seběhů kopců dostali pod 40 minut, což zde představuje velmi dobrou výkonnost. Ale kde jsou mladí vytrvalci, to Bůh suď.
Nemojanský kros už má svou tradici
Již 26. ročník Nemojanského krosu uspořádali letos zase LRS Vyškov s pomocí AK Drnovice.
Závod se běží kolem kostela Sv. Martina, který se tyčí do výšky jako dominanta nad obcí Nemojany na vrcholu Liliové hory. Na zdejší náhorní planině a kolem ní je obrovská chatová oblast a někdy člověk žasne, koho tu potká.
Nemojanský kros je náročný jak svými stoupáními, tak i seběhy. Proto ženy běží jen jeden okruh a muži pak dva. A že je toho dost, to mi můžete věřit. Nakonec na kopci na Liliovou horu jsme vždy dělali přípravu na ME či MS do vrchu a dokázali jsme se zde s mými svěřenci připravit tak, že se nominační závody na vrcholné soutěže povedly. Tak si asi dokážete představit, že i zdejší stoupání stojí za to.
Vedro ovlivnilo výkony
Po doběhu se někteří běžci velmi rádi ochladili v malém skalním jezírku plném studené vody u tenisových kurtů ve starém lomu v Nemojanech. To zde dřív moc velkým pravidlem nebývalo. Ovšem jak předloni, tak loni, i letos to přišlo k duhu. Je jasné, že vzniká nová tradice. Kros se běží ve vedru a končí se v jezírku.
„Potřeboval jsem se rychle proběhnout, abych se trochu probudil z únavného tréninku,“ popisoval důvod, proč se objevil na startu Tomáš Steiner. „A udělal jsem dobře. Ze začátku jsem byl docela tuhý, jenže pak se to rozběhlo a už mi to letělo výborně. Přesně, jak jsem potřeboval. Bez toho, že bych musel závodit, ale ve slušném tempu.“
„Jsem ještě trochu unavený ze soustředění v Tatrách, ale jinak to běželo až překvapivě dobře,“ řekl mi v cíli Milan Adamec.
„Dost dlouho jsem pro zranění nezávodil, tak jsem sešel z kopce dolů ke startu z chaty, kterou tu má moje přítelkyně, zkusit se proběhnout po okolí a velmi mě překvapila zdejší trať,“ přiznal se po závodě Vít Ryška. „Nemám rád silnici a tohle bylo přesně to, co jsem potřeboval.“
„Úžasná trasa, mám takové terény moc ráda,“ pochvalovala si Barbora Kopřivová zdejší parádní prostředí. „Jen je škoda, že jedu na dovolenou, jinak bych sem přijela zase.“
A právě teď už příští týden čeká vytrvalce další závod v Nemojanech, tradiční Lulečská šestka. No, bude tu začátkem prázdnin veselo. Ostatně jako každý rok.