Tak už jsme se letos dočkali. Uhodila zima a s ní i mráz. Zatímco si zbytek České republiky užívá denních teplot mezi –6 až –10°C, region Severní Moravy a Slezska sevřely arktické teploty. Podle vyjádření meteorologů nazýváme arktickým takový den, kdy se teplota vzduchu pohybuje pod –10°C.
Ostravský region kromě třeskutých mrazů začala sužovat i inverze, množství polétavého prachu v ovzduší mnohonásobně překročilo povolené limity. Ze tisku, rozhlasu a televize se na nás valí výzvy „nechoďte ven“, „když už jste venku, snižte fyzickou aktivitu a co nejdříve šup do tepla“. Nejedná se však o jakousi hysterii?
Samozřejmě nebudu polemizovat s odborníky, pokud tvrdí, že pobyt v mrazivém vzduchu by měli omezit malé děti (myšleno miminka v kočárku), staří lidé, kardiaci, astmatici a jinak nemocní lidé. Ale co zdravý jedinec, který je zvyklý sportovat a jehož tělo fyzickou aktivitu doslova vyžaduje?
Co na to imunolog
Včera jsem v dopoledním Radiožurnálu poslouchala rozhovor s českou vědkyní – imunoložkou Blankou Říhovou. Nakousla téma otužování a v rámci toho tvrdila, že děti by měly jít na vzduch i při těchto nízkých teplotách. Rodiče by je měli nechat venku alespoň chvíli proběhnout, protože jim to prospěje a otuží se. Blanka Říhová tedy říkala něco, co jde proti všem zprávám a doporučením.
V denním tisku jsem si dnes poprvé všimla článků, které od sportovních aktivit neodrazují ani při současných nízkých teplotách. Zmiňují se konkrétně o běhu na lyžích v případech, kdy rtuť teploměru ustrne na –15°C. V těchto případech lékaři doporučují chránit si lícní kosti, uši, nos a dýchací cesty – například šálou.
Slivovička nezahřeje?
Vzduch, který dýcháme, se tak než vstoupí do dýchacích cest, trochu oteplí. Je nutné vyhýbat se alkoholu – tolik oblíbená slivovice sice pocitově zahřeje, ale roztáhne cévy, takže se tělo naopak rychle ochlazuje. Doporučuje se obléci si více vrstev a nezapomenout na termoprádlo, které má dobré izolační vlastnosti.
Podle některých lékařů se obavy z mrazů poněkud přehánějí. Stačí se totiž venku pohybovat s rozumem, krátká procházka dokonce neuškodí ani kardiakům. Větší riziko pro ně představují letní vedra.
Určitě bych v současných teplotách neběžela nějaký závod. Netroufnula bych si na půlmaraton a na maraton si nedovolím ani pomyslet. Ale co takhle klidný výklus do deseti kilometrů?
Maratonec běhá pořád
Já jsem tento týden vyběhla už třikrát. Pořádně jsem se oblékla, obličej namazala silnou vrstvou krému, přes ústa a nos nasadila kuklu a vyběhla jsem. Věřte mi – běželo se mi nádherně. Běžela jsem v 5 hodin ráno teploměr hlásil –12°C, venku tiše padal sníh a já se po odběhnutých 9 kilometrech cítila nadopovaná endorfiny.
Běžela jsem i odpoledne a tak můj výklus prozářily i sluneční paprsky. Opět se mi běželo velice dobře, lehounce, i když trochu foukal vítr. Pro jistotu jsem jen zvolnila tempo a snížila kilometráž, přesto tvrdím, že hodina běhu i v takovém mrazu byla přínosná, subjektivně jsem se cítila během tréninku a zejména po doběhu velice svěží, rozhodně lépe, než kdybych se trápila někde v posilovně na běhátku.
Jen ten smog kdyby nebyl. Kombinace mrazu a znečištěného ovzduší dobrá není a intenzivní pohyb v těchto podmínkách lidskému zdraví nesvědčí. Na tom se odborníci shodnou. Já se ale ptám – je intenzivním pohybem pomalý běh, při kterém se pohybujeme v nižší tepové frekvenci a při kterém se ani nezadýcháme?
Zajímá mě váš názor. Jak se s během v těchto extrémních podmínkách vyrovnáváte vy? Běháte na běhátku ve fitness centru? Dáváte si od běhání naprostou pauzu? Omezíte pohyb venku pouze na nezbytné pochůzky anebo si alespoň trochu pod širým nebem protáhneme tělo? A jaký vlastně máte na „mrazivý běh“ názor?
Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.