Namísto toho, aby fandil svým krajanům na tzv. mistrovství světa v hokeji v Dánsku, přijel do Prahy na Pankrác otevřít concept store své značky s unikátní běžeckou analýzou. Börje Salming, švédská hokejová legenda, která v sedmdesátých letech otevřela Evropanům dveře do NHL. Obránce, který se za šestnáct let působení v ikonickém klubu Toronto Maple Leafs stal jedním z nejuznávanějších hráčů všech dob, přezdívali ho The King. V sedmašedesáti vypadá skvěle, však ještě v šestapadesáti pózoval nahý jako model pro malíře. A vystupuje úžasně vstřícně a přátelsky i teď. Jako v našem exkluzívním rozhovoru.
Kdy jste byl naposledy v Praze?
Ve dvaasedmdesátém, získali jsme tady bronz na mistrovství světa. Ale vy jste vyhráli, byl to nádherný turnaj.
Teď jste přišel mezi běžce, poněkud odlišnou komunitu. Jak se mezi nimi cítíte?
Já a běhání? Běhám celý život, a opravdu hodně, to mi věřte. Když jsem hrával hokej, celé léto jsem běhal. Byl to pro mě základ pro formu na celou sezonu. Teď už neběhám tolik na asfaltu, přece jen kolena dostávají zabrat a je mi sedmašedesát. Můj doktor mi to zakazuje. Říká mi: Hraj raději golf.
Vaše značka začala s výrobou prádla po vzoru Björna Borga. Pak se objevil florbal, chápu, k němu máte, co se hole týká blíž. Ještě házená, tu jste také hrál. Ale poté jste se rozjel s během, proč?
Lidi se mě pořád ptali, a bylo jich tolik: Proč děláš jenom florbal, vždyť my běháme, všichni běhají venku, udělej taky něco na běhání. Tak jsme se do toho pustili.
Je to jen pár let, chtěli jste chytit celosvětovou vlnu běžeckého superboomu?
Asi taky, ale jen částečně. Běhání je obrovský fenomén, samo o sobě veliké. Vím to, jsem mu blízko. Sám jsem běžel i jeden maraton.
Ano, stockholmský, jak se vám povedl?
Někde okolo tří padesáti, bylo to v roce 1994, už jsem skončil kariéru. Byl jsem spokojený, už jsem v té době trpěl s koleny a byla velká zima. Dalo mi to zabrat.
Druhý maraton jste zvládl na vozíku pro handicapované. Jak jste k tomu přišel?
To jsem byl rychlejší, mohl jsem předjíždět… Vždycky mě bavilo naplňovat nové výzvy a překonávat limity.
Běhal jste hodně taky v době působení v NHL v Kanadě, hokejisté přece tehdy hodně jezdívali na kole.
Trávil jsem léto doma ve Švédsku. Když byly děti malé, hodně jsem běhal. Když později odešly do školy, já měl víc času a mohl jsem jezdit i na kole. V Kanadě jsme se věnovali běhu i kolu.
Máte oblíbeného běžce?
Potkal jsem Jonase Coltinga, triatlonistu (mj. mistra světa v Ultramanu, pozn. red.), který se stal naším ambasadorem, to je skvělý člověk, měl úžasnou kondici. Jsem hrdý na to, že jsme mohli spolupracovat. Později jsme měli také Lisu Norden, stříbrnou olympijskou medailistku z Londýna 2012 (a mistryni světa v témže roce, pozn. red.), taky v triatlonu.
Jaké je filozofie vaší běžecké kolekce? Chcete být svým způsobem jedineční, nenapodobitelní – ať už dropem ve většině 5 a 6, tak designem…
Nechceme být podobní jako mnozí další, rádi bychom, aby si nás lidé všimli, aby nás poznali, aby věděli, co jsme zač. Na druhou stranu chceme také nabídnout boty všem běžcům, závodníkům i občasným hobby běžcům, na silnici i do terénu na traily.
Máte poslední slovo v každé modelové řadě?
Ne, to ne. Vím, co se děje, řeknu si k tomu svoje, ale mám kolem sebe šikovné a zkušené lidi, kteří se tomu věnují naplno, a já jim věřím. Vždyť mám tuhle firmu už šestadvacet let, ti lidi vědí o botách všechno. Jsme s tím takhle všichni šťastní, moc nás to baví.
Poslední imageová videa Salmingu jste natáčeli v Kiruně, že? Poznal jsem krajinu z oceňovaného drsného seriálu Půlnoční slunce, který nedávno běžel také v Česku.
Ano, pocházím odtamtud a stále to tam mám moc rád (otec sámského původu mu zahynul v jeho pěti letech při důlním neštěstí, pozn. red.). Na běhání tam najdete v létě fantastickou přírodu na sever od města.
Jaké máte plány do budoucna?
Chceme být i v běžeckých botách krok před ostatními. Být lepší, ukázat invenci.
