V Doubravici je vždycky vedro. Na to by se dalo vsadit cokoliv. Ani letos to nebylo jinak. Navíc bylo po včerejším lijáku pořádně vlhké dusno. Takže to bylo na trati jako v prádelně. Aspoň tak jsme si tam připadali.

Jaroslav Říha neměl s vítězstvím potíže

Věkem ještě junior, ale výkony muž. Tak by se dal charakterizovat Jaroslav Říha /VSK Univerzita Brno – 30:56/. A v Doubravici to potvrdil. Po startu se usadil se na čele závodu a na sedmém kilometru se odpoutal od Aleše Klopce z Blanska /31:11/, který do té době běžel s ním, a s přehledem si pohlídal vítězství.

Třetí místo pak obsadil Jiří Tichák /RSFK – 31:56/.

Kamila Klepalová také neměla soupeřky

Poněkud slabší konkurence se sešla mezi ženami. I možná díky tomu Kamila Klepalová /Perun Team Blansko – 35:18/ dokázala zvítězit s tak velkým náskokem.

Druhá žena v cíli Ivana Ondroušková z Blanska /38:57/ zaostala skoro o 4 minuty a třetí Marie Hynštová /AK Drnovice – 40:24/ o víc jak pět minut, ta byla navíc nejstarší účastnicí závodu mezi ženami. To už je na pováženou.

Podél Svitavy se běží téměř po rovině

Doubravice nad Svitavou a zdejší populární Svitava kros. Právě tam se vydali běžci, kteří mají rádi rovinatou a příjemnou trasu bez záludných stoupání nebo seběhů. Přesně po takové trati, která měří 8,5 km, se běží v Doubravici podél řeky Svitavy.

Letos se konala tato sportovní akce již po desáté, byl to tedy jubilejní ročník.

Závod je zařazený do Okresní blanenské ligy a pořadatelé pamatovali i na děti. Mohli se vyřádit a zazávodit si ve všech věkových kategoriích.

Vedro a dusno, tak to letos vypadalo v Doubravici

Přesto zde všechno šlapalo jako hodinky, což je zde obvyklé a je nutné za to pořadatele pochválit, protože se dalo velmi rychle schovat před sálajícím sluncem.

„Počkal jsem si až do sedmého kilometru a pak trochu zrychlil. Aleš mi už nestačil, tak jsem si jen držel tempo až do cíle,“ přesně takhle popsal Jaroslav Říha svoji taktiku v závodě. „Dalo by se říct, že jsem neběžel úplně naplno, ale rozhodně to zase nebyl žádný klus. Prostě velmi kvalitní trénink,“ dodal ještě nakonec.

„Já na něho nestačil,“ smál se mé poznámce, že se mohl udržet až do cíle, Aleš Klopec. „Je mladší a o hodně rychlejší. Jsem rád i za druhé místo, navíc v kategorii jsem vyhrál, to je pro mě ta správná motivace.“

„Trochu jsem zabloudil,“ smál se v cíli Jiří Tichák, když jsem se ho ptal, co dělal na trati zrovna tam, kde jsem fotil. „Ale děkuji, že jsi na mě zavolal, moc jsem si díky tomu nepřidal.“

„Chodím se jen tak proběhnout,“ přiznala se mi Kamila Klepalová. „Dřív jsem dělala atletiku v Blansku, ale teď jsem v Brně a tak si kompenzuji studium právě během a moc mi to pomáhá.“ A zřejmě trénuje dobře, protože je vidět, jak jí to běhá.

„Oba synové už se mnou neběhají, ale já o toho zůstala. Aspoň se můžu najíst podle chuti,“ smála se dobře naladěná Ivan Ondroušková. „Pořád to není ono,“ nespokojeně kroutila hlavou Marie Hynštová. „Letos jsem tréninku moc nedala. Stále se objevovaly nějaké komplikace, tak doufám, že to přes léto doženu.“

I přes vedro a dusno nakonec všechno proběhlo bez potíží a v pořádku se všichni, co vystartovali k závodu, dostali do cíle. Což je asi nejdůležitější. Už to počasí asi bude takhle vyvádět pořád. Musíme si holt zvykat.

Výsledky