Vcelku přijatelné počasí, tedy chladno, pod mrakem a osvěžující vítr, tak přesně tohle všechno přivítalo účastníky Nemojanského – Lulečského krosu v sobotu u startu závodu pod Liliovou horou.
Přesto se na startu objevilo opravdu hodně málo závodníků. Nevím, čeho se zalekli, či to způsobil přetlak jiných závodů, ale pořádně nás to všechny zklamalo.
Nina Bartoňková utekla již v prvním kopci
Je vidět, že kopce Nině Bartoňkové /AK Drnovice – 23:00/ vůbec nevadí. Již v tom prvním ke kostelu Svatého Martina si udělala pořádný náskok a s přehledem si doběhla pro vítězství, když porazila i šedesátníky, kteří běželi jedno kolo jako ženy.
Kopce svědčí také Denise Machalové /AK Drnovice – 24:58/. I ona na nich získala rozhodující náskok a druhé místo si vyběhla naprosto zaslouženě. Třetí skončila Hana Jeřábková z Vyškova /25:47/, na kterou se v závěru mocně dotahovala Marie Hynštová /AK Drnovice – 25:53/.
Tomáš Steiner rozhodl závod tradičně hned po startu
Zdejší kros je po léta doménou Tomáše Steinera /AK Drnovice – 37:43/, přestože terén zrovna nemiluje. I letos to po startu rozběhl a nikdo ze soupeřů mu nestačil.
Druhé místo vybojoval díky seběhům z kopců Milan Adamec /Orel Vyškov – 38:45/, protože nakonec třetí v pořadí Petr Hének /AK Drnovice – 39:13/ mu sice nahoru utekl, ale kvůli problémům s nártem nohy mohl z kopců jen klusat a to nestačilo.
Nemojanský kros už má svou tradici
Již 27. ročník Nemojanského krosu uspořádali letos zase LRS Vyškov s pomocí AK Drnovice. Ovšem se změnou místa startu a cíle, protože zázemí závodu bylo tentokrát v hospodě v Lulči.
Závod se běží kolem kostela Sv. Martina, který se tyčí do výšky jako dominanta nad obcí Nemojany na vrcholu Liliové hory. Na zdejší náhorní planině a kolem ní je obrovská chatová oblast a někdy člověk žasne, koho tu potká.
Nemojanský kros je náročný jak svými stoupáními, tak i seběhy. Proto ženy běží jen jeden okruh a muži pak dva. A že je toho dost, to mi můžete věřit.
Účast byla velkým zklamáním
Jak jsem napsal v úvodu. Malý počet běžců na startu zklamal pořadatele i závodníky. Co víc pro ještě pro vytrvalce udělat, to fakt nevím. Možná, že kdybychom je po trati vozili autem, třeba by jich přišlo víc. Tohle opravdu naštve a říkáte si, proč to vlastně dělat.
„Nemůžu se po zimním výpadku pořád rozběhat, tak jsem si přijel aspoň kvalitně odtrénovat,“ konstatoval po závodě Tomáš Steiner. „Mohl jsem si vždy z kopce dolů povolit a jen si hlídat náskok, aby se mi nikdo moc nepřiblížil.“
„Nahoru mi to letos nejde, tak jsem se snažil aspoň dolů,“ přiznal se mi v cíli Milan Adamec. „A nakonec to stačilo.“
„Pořád cítím ten zánět v nártu a nemůžu s tím z kopce dolů běžet naplno,“ řekl mi Petr Hének. „Do vrchu to jde, tam problém není.“
„Kopce mi nevadí,“ smála se spokojeně Nina Bartoňková. „Navíc jsem si běžela jen sama s muži, takže to byl spíš takový zajímavý, ale krátký trénink.“
„Je to zase něco jiného, než dráha,“ uznala po závodě Denisa Machalová. „Tady si můžu povolit a z kopce odpočinout, to mi docela vyhovuje. A dnes se mi běželo dobře, o to větší z toho mám radost. Už se těším na další závody tady u nás.“
A právě teď už za 14 dní týden čeká vytrvalce druhá akce v Nemojanech, tradiční Lulečská šestka. No, bude tu začátkem prázdnin veselo. Ostatně jako každý rok.
