Již od startovního výstřelu se nikdo moc nehrnul dopředu a tak se dalo čekat, že se bude rozhodovat až v závěrečné pasáži závodu. Petr Kučera /SK Salix Grymov – 34:04/ odtáhl celá dvě kola tříčlenné skupince na čele. Až potom ho vystřídal David Pelíšek /AK Olomouc – 33:55/ a v tréninkovém tempu si doběhl pro vítězství. Třetí v pořadí Petr Vymazal /SK Salix Grymov – 34:07/ neudržel nasazené tempo svých kolegů již v závěru druhého kola, ale mocným finišem se pak na dráze dokázal přiblížit druhému Petru Kučerovi na pouhé tři vteřiny.
Mezi ženami byla podle aktuální formy největší favoritkou Mirka Hanáková /Sokol Bučovice – 43:39/, která si také systémem start cíl doběhla pro první místo. Za ní pak druhá skončila Marie Hynštová z Vyškova /44:01/ těsně následovaná třetí v pořadí Lenkou Pláničkovou /AK Olomouc – 44:03/.
Závodů čím dál víc a jaro pořád nikde
6. ročník Běhu Michalským výpadem připravil atletický oddíl v Olomouci na svém stadionu, neboť přesně změřená 10 km trasa znamenala pro běžce nejdříve odběhnout 1093 metrů po tartanovém oválu a pak tři okruhy v celkové délce 8907m přilehlými Bezručovými sady s průběhem v každém kole opět přes stadion, kde byl samozřejmě i cíl.
Závod se běžel již jako sedmý v pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a přilákal téměř 90 startujících ve všech dospělých věkových kategoriích.
Nový asfaltový povrch na stezce v parku dával předpoklad, že by se mohlo běžet rychle i když je na trati dost zatáček a hlavně pak náběh na stadion opravdu dokáže trochu běžce vyhodit z rytmu.
Ale po ránu bylo přece jen trochu víc chladno, než je zdrávo a proto dosažené časy vesměs zaostaly za očekáváním. Jaro prostě nemá čas a zřejmě ani chuť tuto těžce zkoušenou zemi navštívit, když vidí, co se tu děje.
Někdo si stačí i zavazovat boty
„Měl jsem v plánu závod jít jen tréninkovým tempem a to jsem splnil do puntíku,“ popisoval svůj úkol pro tento den David Pelíšek. „Nikam jsem se nehnal a nechal kluky běžet. Až v závěru jsem trochu natáhl krok a držel to až do cíle. Ale bez nějakého většího úsilí. Dokonce se mi rozvázaly cestou tkaničky, tak jsem se zastavil a raději je zavázal, aby mi někdo nepřišlápl šnůrku a já pak neskončil na zemi.“
„Šli jsme od začátku volně, tak jsem se snažil to trochu v druhé části závodu rozběhnout ostřeji, ale David si stejně dělal, co chtěl, takže to bylo nakonec jedno,“ konstatoval Petr Kučera, „ale aspoň jsme utekli Petrovi a já už to pak už do konce udržel.“
„Po trápení minulý týden v Grymově to dnes už bylo o hodně lepší, ale stejně jsem klukům nemohl jít dopředu vůbec pomoct, protože i tak to bylo na hraně mých současných možností,“ zhodnotil realisticky svůj výkon Petr Vymazal. „Ale je to už o dost lepší, tak snad to zase rychle rozběhá a dostanu se tam, kde jsem ještě nedávno byl.“
„Běželo se mi mimořádně dobře,“ usmívala se Mirka Hanáková. „Pořád se dalo jít s někým ve skupině a to mi dost pomáhalo. Už se to moje běhání konečně začíná pomalu posouvat kousek po kousku dál, tak doufám, že to bude pokračovat tak i nadále.“
„Pořád mi to moc neběhá,“ kroutila hlavou nad svým výkonem Marie Hynštová. „Je to trápení a ne a ne se z toho nějak rozumně dostat. Čekám na jaro, snad to pomůže, trochu se zase dám do pořádku a taky se hlavně konečně už rozběhnu.“
„Zase už to bylo o kousek lepší,“ přiznala Lenka Pláničková. „Koleno už nebolelo, to mě potěšilo. Teď už jen dotrénovat ztrátu ze zimní přípravy a bude to dobré.“
Tak snad už konečně to jaro přijde a všichni se rozběhneme jako dřív.
Už je na čase!
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.