Druhý březnový víkend již léta patří Pečecké desítce, která má přívlastek Memoriál Jardy Kvačka. Letos slunečné počasí přivítalo zhruba tisícovku běžců, z nichž v hlavním závodě běželo 715 a doběhlo pouze o jednoho běžce méně.

Změnou oproti loňskému ročníku bylo přeměření trati. Prodloužila se o pár metrů, aby jich bylo přesně 10 000. S úderem poledne se pak sedm stovek závodníků a závodnic vydalo vstříc trati. Pole se brzy natáhlo, nicméně zkušení borci se snažili držet se ve skupinkách. Všichni moc dobře vědí, že od obrátky se na této trati bojuje nejen s časy a soupeři, ale také s větrem.

Fejfar na limity nemyslí, ale vyhrál

Toho si byl dobře vědom i vedoucí Ondřej Fejfar (Intrenér.cz). Začátek byl prý hodně rychlý, ale po třetím kilometru se dostal do tempa. „Snažil jsem se to roztrhat, chtěl jsem, aby zpátky to bylo roztahaný,“ řekl běžec v cíli. To se mu podařilo.

Zpátky běžel sám v protivětru, ale za zády měl Roberta Krupičku (Jiskra Ústí nad Orlicí) a Martina Freie (AK Kroměříž – ADIDAS), kteří mohli spolupracovat. „Určitě jsem se bál, ale byl to pro mě test, jestli dokážu sám běžet na čele,“ řekl a dodal, že se jedná o jeho první vítězství na podobně velkém závodě, dříve několikrát skončil jako druhý. Na obrátce byl v 15:05, v cíli byl za 30:50. Úctyhodný výkon.

Dále se chce věnovat závodům na 10 kilometrů. „Je to trať pro mě,“ potvrzuje Fejfar. Pokusí se kvalifikovat na ME? Letos ne. Říká, že limity na této trati jsou přísné a proto chápe snahu jiných závodníků, kteří se orientují na maraton.

O limit se určitě pokusí druhý v cíli, Robert Krupička. Bude to ale v maratonu. „Dneska to byl první závod na rozdýchání, ale myslel jsem, že půjdu pod třicet,“ přiznal v cíli běžec, který byl za vítězem o 18 vteřin. I pro něj byl začátek závodu moc rychlý. O olympijský limit se chce pokusit v druhé polovině dubna. Pokud se na tomto závodě nebude dařit, závod „stopne“ a zkusí to ještě v Praze.

Třetí byl jeden z favoritů, mladý Martin Frei a pod stupni vítězů skončil Slovák Juraj Vítko (MKSS Kysucke Nove Mesto).

Až pátý se ztrátou minuta sedmnáct skončil vítěz z Kbel Vít Pavlišta (AC Slovan Liberec). „Nějak mi to neběželo, kluci začali moc rychle a já s nimi nevydržel. Moc jsem netrénoval, pořád mám problémy s kolenem,“ řekl pro BezvaBĚH Pavlišta. Na pódiu pro nejlepší běžce pak neskrýval zklamání. Alespoň byl nejrychlejší z tréninkové skupiny Pomalí kluci.

Šestý skončil Leoš Pelouch (SK Chotěboř), sedmý Jan Janů (Hvězda SKP Pardubice) a na pódium se vešel ještě osmý Petr Minařík (AK Zlín).

Fenclová se radši neohlížela

Mezi ženami vyhrála v čase 36:19 Marta Fenclová závodící za AC Pardubice. V cíli řekla, že se jí běželo dobře, začala v rozumném tempu a na třetím kilometru se „chytla“ spoluběžce, se kterým vydržela až téměř do cíle. Na třetím kilometru předběhla Lenku Formanovou z Hvězdy Pardubice, která byla její největší soupeřkou. Porazila jí o 38 vteřin.

„Neotáčela jsem se, ale Lenka říkala, že byla těsně za mnou. Věděla jsem, že nesmím moc zpomalit, jinak bych prohrála,“ řekla v cíli vítězka. Letos jí čeká nabitý kalendář, bude běhat orientační běhy i běhy mimo dráhu. „Dalo by se říct, že co týden to závod,“ směje se.

Třetí místo v ženách a první z „mladých“ skončila Daniela Havránková (PSK Olymp Praha). Zaběhla čas 39:03 a určitě by se dostala pod 39 minut, kdyby jí „gentlemani“ za jejími zády při běhu nazpět v protivětru vystřídali. Čtvrtou ženou celkově byla Helena Poborská z Kerteamu a jako pátá doběhla sestra maratonského mistra republiky Petra Pechka, Jana (TJ Maratonstav Úpice).

Veteráni a veteránky: skvělé výkony

Prvním rokem ve veteránech nad 39 let jsou mimo jiné Jiří Wallenfels a Petr Havelka. Skončili na druhém a třetím místě. „Běželo se mi dobře, bylo pěkné počasí, dobrá skupina… Tonda Klika běžel výborně, neměl jsem na něj,“ uznal Wallenfels kvality vítěze, který dosáhl času 33:04 a třináctého místa absolutně.

Pražský lékař Wallenfels chce letos závodit klidně každý víkend, jeho manželka Lenka Alferyová se na závodní tratě vrátí pravděpodobně v příštím roce. Petr Havelka začíná opět běhat po vleklých zdravotních potížích a po závodě byl v očividně skvělé náladě, třetí místo ho potěšilo.

V kategorii 50 – 59 zvítězil výborný Miloš Smrčka z BK Říčany v čase 34:46. Druhý byl Vladimír Vacarda (AC Slovan Liberec) a třetí Jiří Suchý (Praha 4). Pod stupni skončila velká osobnost českého běhu, František Pechek (Maratonstav Úpice).

Mezi muži od 60 do 69 let byl nejrychlejší Oldřich Slaměný z AC Česká Lípa, který zvládl trať pod 40 minut, za 39:50. Stříbrný byl Jiří Němec (LOCKAR) a bronzový Jan Rydrych (Újezd nad Lesy).

V kategorii 70 – 79 let byl nejrychlejší Jaroslav Čech závodící za Ligu 100 Praha, zaběhl čas 45:20. Za ním skončil Ludvík Šteincl (AC Vrchlabí) a Luděk Kocian (AVC). V starší kategorii nikdo nenastoupil.

O nejlepších ženách v kategorii 35 – 44 let již byla řeč, za Fenclovou a Formanovou doběhla Anna Krátká (Hvězda SKP Pardubice).

Mezi ženami od 45 do 54 let byla nejrychlejší vynikající maratonkyně Ivana Martincová (AC Moravská Slavia Brno), která dosáhla času 40:40. Za ní skončily Jana Matyášová (Dolní Dobrouč) a Jana Sládková (AC Doma). V kategorii od 55 let zvítězila Alena Krcháková (AC Moravská Slavia Brno) s časem 42:38. Druhá byla Věnceslava Pokorná (AC Kovošrot Praha) a třetí Eliška Vodvárková ze Semil.

Spousta „no name“ tváří

Svojí práci skvěle odvedli i vodiči, ať už šlo o Štěpána Teplého (40:00), Jaroslavu Pokorovou (50:00), Johna Cagweho na 55 minut nebo Evžena Ge s vránou Sárou, kteří běželi na hodinu.

„Sáře se letělo dobře, zase jí fandili,“ řekl Evžen o populární postavičce. Ač se jako vodič snažil a sám hodinový limit splnil, kolem osmého kilometru, kde hodně foukalo proti, dost spoluběžců „poztrácel“. „Ale zase jsem doběhl jiné lidi, tak se to vyrovnalo,“ usmívá se populární běžec.

Jiní účastníci pomáhali s organizací a přípravou. „Včera jsme od rána do půl dvanácté večer připravovali trať, tak jsem spokojený. Udělal jsem si o pár vteřin ´osobák´. Povedlo se zpátky za někoho ´zašít´,“ uvedl Honza Herda z U. A. C. Pořadatelům pomáhal s přípravou, ale prakticky nikdo o tom neví.

Honza se stále zlepšuje a blíží se české špičce, letos zaběhl čas 35:26. Dá se očekávat, že se do ní jednou zařadí? „Já si myslím, že ne. Běhám jen poslední roky, nemám styl a hodně jezdím na kole, tak na trénink běhu není moc čas ani nálada. S pěti tréninky v únoru asi nejde chtít víc,“ směje se.

Výsledky

Foto 810× – Iscarex

Foto 295× – Panvanous

Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.