Veni, vidi, vici. To mohli říct letošní vítězové Pelíšek a Matulová po Běhu Drahanskou vrchovinou. David Pelíšek z AK Olomouc byl jednoznačným favoritem mezi muži, kteří se na startu v Rousínově objevili.
Neměl mít mezi závodníky ve své současné formě rozhodně žádnou konkurenci a také to časem 55:35, na letos poněkud pozměněné 15,2 km dlouhé trati, potvrdil.
Zato Martina Matulová z Moravské Slávie Brno rozhodně k tak velkým favoritkám mezi ženami nepatřila, přesto s přehledem časem 1:08:57 zvítězila.
Ze 108 startujících vytrvalců nakonec druhý doběhl Ondřej Novotný /VSK UNI Brno – 55:48/ a třetí pak rekonvalescent, který se po roce zdravotních potíží vrací na závodní dráhu, Tomáš Steiner /VSK UNI Brno – 56:43/. To jsou všechno mladíci.
Ženy ovládly veteránky. I vítězka už mezi ně patří, stejně jako za ní druhá v cíli Alena Krcháková /Moravská Slávia Brno – 1:09:16/ a třetí Lenka Jančaříková /AK Olymp Brno – 1:10:54/ a těsně za ní pak skončila na čtvrtém místě další veteránka Marie Hynštová z Vyškova a tak bych mohl pokračovat.
Tradice a krásná trať, to je Běh Drahanskou vrchovinou
26. ročník Běhu Drahanskou vrchovinou o cenu starosty Města Rousínova a o cenu Bolka Polívky připravili rukou nerozdílnou TJ LRS Vyškov, Město Rousínov, FARMA Bolka Polívky, SOBZ a Policie ČR.
Jen tak na okraj. S těmi ročníky mi tu něco nehraje, neboť v prvním ročníku v roce 1981, kdy se v rámci dálkového pochodu běželo 25 km, jsem slavně zvítězil, protože se nedostavili soupeři a já běžel sám. Nikdo o tom totiž nevěděl :-)
Ve druhém ročníku v roce 1982 jsem zase takticky na Říčkách, kdy čelo závodu s tehdejšími elitními moravskými vytrvalci Vojtou Krejčím a Vaškem Gotvaldem rozpačitě bloudilo v chráněném přírodním parku, vykřikl: „Pojďte za mnou. Já to tu znám.“
A jako totální cvok jsem je všechny zavedl lesem až do 6 km vzdálené obce Bukovinka, takže jsme si dali místo 25 km asi 30 a porazil nás tehdy i Ivo Zejda, za což mi dlouho kluci nemohli přijít na jméno.
Proto ať počítám, jak počítám, ty ročníky mi nesedí, ale je možné, že tam byla nějaká přetržka, protože jsem přece jen celou tu dobu, kdy se závod vyvíjel až do dnešní podoby, nesledoval. Ale to je jedno.
Podstatné, je, že se akce koná v poslední době každý rok a hlavně je to nádherné otevírání jara. Protože tak krásnou trasu v úchvatné krajině Drahanské vrchoviny jinde ani nemůžete absolvovat.
Již z Vítovic se vnoříte do hlubokého lesa a po celou dobu stoupání až na neskutečné rozcestí Kalečník proti vám zurčí z kopců lesní potůček plný živé vody. Letos byl sice ještě místy pod ledem, ale už ho slyšet bylo.
Občerstvit se můžete i v zázračné studánce kousek pod Kalečníkem, z něhož pak vystoupáte na nejvyšší bod na 550 metrů nad mořem a po lesní asfaltové cestě se pomalu spustíte ke slavné křižovatce Tři javory. Odtud vás už čeká jen samospádem úprk dolů až do Olšan a potom do cíle na Farmu Bolka Polívky.
Co víc si běžci můžou přát, než tak úžasné proběhnutí v nádherně se probouzející jarní přírodě Drahanské vrchoviny. Vřele to všem doporučuji.
Samá krása a nádhera
Tak tohle znělo unisono skoro od všech účastníků a nejen od těch nejlepších. Prostě Běh Drahanskou vrchovinou táhne a to je dobře.
Tak to viděl i David Pelíšek: „Měl jsem obavy z trati potom, co jsem slyšel, co nás čeká, ale běželo se mi v tom prostředí velmi dobře. Sice jsem závod šel jen tréninkově, abych se nedočkal někde na trase nemilého překvapení, přesto ze svého výkonu mám dobrý pocit a moc se mi tu líbilo.“
„Já už tu běžím po několikáté,“ přiznal se Ondřej Novotný. „A dnes se mi běželo taky dobře. Nedám na zdejší závod dopustit a bude se sem vždycky rád vracet.“
„Já vlastně nevěděl, co můžu od sebe čekat, protože jsem se rok pořádně nerozběhl,“ hodnotil svoji situaci Tomáš Steiner. „Teprve se po operaci zad začínám pomalu rozběhávat a tak nejsem nijak zklamaný ze svého výkonu. Snad už bude všechno dál dobré a konečně to půjde jako dřív.“
„Když se všechno sejde, tak se to prostě podaří,“ smála se Martina Matulová, která proťal cílovou pásku společně se svým trenérem Jardou Kašem. „Jsem tu sice poprvé a jsem z trati nadšená a přiznávám, že jsem s vítězstvím nijak nepočítala, ale šla jsem si podle sebe a všechno to nakonec vyšlo.
„I já jsem spokojená,“ netajila se Alena Krcháková. „Ráda sem, když mi to vyjde, vždycky přijedu a dnes se mi navíc běželo velmi dobře, takže není co dodat.“
„Na to, že jdu tak čtyřikrát do týdne proběhnout v lužáneckém parku v Brně, jsem to zvládla dnes až neuvěřitelně dobře,“ kroutila hlavou nad svým výkonem Lenka Jančaříková. „Doufám, že to tak bude pokračovat i dál. Vůbec se nebudu zlobit.“
Dobrou náladu všech běžců stvrdilo i sluníčko na modré obloze, které rozjasnilo nádechem jara celou krajinu kolem Olšan a také Farmu Bolka Polívky i při vyhlašování vítězů tak silně, až si všichni s úlevou řekli: „Tak konečně už je to jaro tady. Bylo načase.“
Fotogalerie Zdeňka Smutného
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.