Cestou do Perné jsme kolem sebe viděli široko daleko, přestože bylo pod mrakem, takže se dalo čekat, že i z Pálavských vrchů, kudy vede trasa Běhu pod Pálavou, bude hezký výhled. Také se na start postavil opět úctyhodný počet běžců. Ostatně tak je to zde každoročně obvyklé. Perná prostě táhne. Ovšem nahoře na Pálavě ležel na trati sníh a místy také led, takže trať byla velmi náročná a jak prohlásili letití účastníci, tak těžkou trasu už dávno nepamatují.
Pavel Hrdina neměl vítězství zadarmo
Pavel Hrdina /AK Perná – 36:40/ musel o vítězství bojovat, protože se za ním po celou trať drželi v závěsu nakonec druhý Pavel Dvořák /AC Prostějov – 36:49/ a třetí Lukáš Soural /VSK UNI Brno/Siemens Brno – 37:07/ Čtvrtý pak doběhl Tomáš Steiner AK Drnovice – 39:04/.
Martina Vévodová neměla opět konkurenci
Na zdejší trati se mimořádně daří Martině Vévodové /AK Perná – 42:33/. V podstatě zde stabilně vyhrává a ani letos tomu nebylo jinak. Druhá za ní doběhla stejně jako loni Lenka Jančaříková /AAC Brno – 44:30/, třetí pak Pavlína Poláčková /AK Drnovice 44:43/ a čtvrtá Barbora Kopřivová /VSK Univerzita Brno – 45:00/.
Tradice rodinného závodu trvá již 37 let
Malebná vesnička Perná u Mikulova, rozložená mezi vinohrady pod Pálavskými vrchy, není známá jen skvělým vínem, ale mezi běžeckým světem zejména výbornými běžci.
Ať už se jedná o bratry Kolínkovy, rodinu Kopeckých, Sudických, tragicky zesnulého Frantu Cyprise a řadu dalších. A že tito všichni jmenovaní jsou zároveň skvělými organizátory, o tom svědčí pravidelně vysoká účast závodníků z celé Moravy, přilehlých rakouských krajů a i z Čech a Slovenska, na jimi pořádaných závodech.
Tuto sobotu vyrazila na zdejší těžkou trať již 37. ročníku Běhu pod Pálavou opět řada běžců všech kategorií, od nejmenších dětí až po nejstarší veterány.
Děti běhaly okruhy zase kolem kulturního domu, ženy a muže čekalo 9,8 km po kopcích okolních vrchů.
A nahoře bylo celkem hezky vidět dolů do údolí. Takže se letos dalo dobře shlédnout z kopců do kraje na rozsáhlé Novomlýnské vodní nádrže, prastaré památky Dívčích hradů i Sirotčího hrádku, úrodné vinohrady a na řadu dalších pamětihodností i přírodních památek v chráněné rezervaci. Ovšem v náročném terénu se spíš všichni dívali, kam šlápnou, než aby se rozhlíželi po pamětihodnostech a krásách Pálavských vrchů. Mohli by také nedobře skončit.
Do Perné před Vánočními svátky jezdí všichni rádi
Běh pod Pálavou je obrovská tradice a před Vánocemi se snad ani nikam jinam nejezdí. Aspoň tedy my ne. To je zákon. A řídí se jím čím dál víc běžců z jižní Moravy a blízkého okolí. Za ty roky jsme tam zažili různě těžké podmínky a letos to bylo opravdu náročné. Led a sníh na trati vykonaly své a ledaskdo se ocitl nedobrovolně na zemi. I to se může stát.
„Kluci se za mnou drželi jako klíšťata,“ hodnotil průběh závodu Pavel Hrdina. „ Musel jsem pořádně makat a přitom si dávat pozor, abych někde nespadl.“
To já jsem tam sebou říznul,“ přiznal se mi Pavel Dvořák. „Ale na Pavla bych stejně neměl. Napálil to do kopce a už jsem si pak v podstatě skoro celou trať držel stejný odstup a já se na něho nedokázal dotáhnout.“ „Sledoval jsem, jak Pavel přede mnou klouže a padá,“ usmíval se Lukáš Soural, „a podle toho jsem si pak dával pozor na trati, abych nedopadl jako on.“
„Já mám jenom silniční boty a na těch jsem dnes bruslil, jako na ledě,“ konstatoval Tomáš Steiner. „Taková trať mi totálně nevyhovuje a ještě pak k tomu ten terén, co nás tam čekal, to není nic pro mě. Ale já si přišel hlavně zatrénovat a tím pádem to splnilo svůj účel.“
„My jsme zvyklí na náročný terén, ale tady to dnes taky nebylo moc lehké,“ naznala Martina Vévodová.
„Místy jsem pořádně klouzala a spíš si dávala pozor, abych si něco neudělala, než abych se zaměřila na pořádný výkon.“ To bylo dnes o hubu,“ odfrkla si v cíli Lenka Jančaříková. „Jsem ráda, že jsem to přežila ve zdraví.“
„Nemám čas při studiu na výšce v Insbrucku trénovat, tak jsem nevěděla, co od sebe vlastně můžu čekat,“ rozebírala svou připravenost na závody Pavlína Poláčková. „Ale jsem doma na svátky, tak chci zkusit, jak mi to půjde a dnes mě můj výkon příjemně překvapil.“
„Zase mě Lenka Jančaříková porazila,“ kroutila hlavou Barbora Kopřivová, „ale s výkonem na tak složitém terénu jsem jinak spokojená.“
A spokojenost se závodem a hlavně s partou lidí, která se v Perné schází, zněla snad ze všech úst. Ono v Perné ani tak moc nejde o výkony, jako spíš o předvánoční setkání s kamarády. Proto se do této vísky pod Pálavskými kopci před Vánocemi musí, i kdyby trakaře padaly. Máme to tam prostě rádi!