Ráno nás doprovázelo cestou do Moravského Berouna vcelku příjemné počasí. Jenže nad Šternberkem už byl vidět všude sníh a tak bylo jasné, že ani letos tomu nebude jinak a na trati závodu se běžci opět místy pěkně sklouznou. Na to by se dalo jako každoročně vsadit. Ale tam žijí tvrdí lidé, jak říká místní rodák a bývalý výborný československý vytrvalec Vašek Svak: „Tady se neschopenka nedává. Každá nemoc, která nekončí úmrtím, je simulantství.“ No a my, změkčilí jihomoraváci, kde podle nich nám prý lítají pečení holubi přímo do huby, jsme se museli přizpůsobit.
Martin Ocásek má na podzim skvělou formu
Kdykoliv se Martin Ocásek z Krnova /34:42/ objevil letos na podzim na startu závodu, vždy z toho byl skvělý výkon a pohodové vítězství. Také v Moravském Berouně patřil k favoritům, ale neměl to vůbec lehké. Skvěle se s ním držel Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 34:46/ a ten v postatě prohrál až v cílovém finiši.
Třetí pak po velmi dobrém výkonu proběhl cílem Ondra Horák /Fortex Moravský Beroun – 35:44/.
Lucie Vikartovská jako tradičně neměla konkurenci
Extraligová běžkyně Lucie Vikartovská z Vrbna pod Praděděm /19:24/ si trať zase jako každý rok jen tréninkově proběhla a lehce vyhrála. Za ní se do cíle na druhém místě dostala Barbora Šestáková /Fortex Moravský Beroun – 20:25/ a až třetí pak skončila Marie Marie Delingerová / Fortex Moravský Beroun – 22:44/.
Letos se běžel již 35. ročník!
Čas letí jako bláznivý. Tak se to dá tvrdit zejména na Silvestra. Nestačíme se otočit a další rok je fuč. Proto běžci vždy vyráží na oslavu konce roku závodit a pořadatelé těchto akcí jim rádi vycházejí vstříc.
Nejinak je tomu i v Moravském Berouně a zde se běhá už dlouho. Opravdu dlouho. Již 35. ročník zdejšího Silvestrovského běhu uspořádali letos Město Moravský Beroun a TJ Granitol, oddíl lyžování. Je ovšem nutné konstatovat, že vedení města poskytuje závodu obrovskou podporu. Pan starosta Ing. Tomáš Feranec dokonce závod absolvoval také. To je pak radost s takovým zájmem města něco pořádat. A že se to v Berouně daří, o tom není sporu.
Pro muže je zde připravená obrátková 10 km trať po silnici, ženy pak běží pět kilometrů. Děti a mládež pak běží spolu a podle kategorií se otáčí na obrátkách pro své trasy, které jsou ale delší, než je obvyklé u atletů, protože závody pořádají lyžaři a u nich je to zvykem.
Se zimou se zde musí počítat
Je to tak. Město leží již dost vysoko a nedá se čekat, že by zde na Silvestra kvetly zrovna fialky. To tvrdím vždycky a jezdím tam již řadu let. I letos nás přivítal sníh na silnici, kudy vede trasa závodu a místy se pak ujetý sníh měnil v kluzký led. Prostě v Moravském Berouně to není nikdy procházka růžovým sadem, ale běžci jsou tvrdí lidé, ty jen tak něco nepřekvapí.
„Byl to boj až do cíle,“ odfoukl se Martin Ocásek po dramatickém finiši. „Několikrát jsem se snažil nastoupit, ale Pavel se mně vždycky udržel. Dnes jsem se necítil moc dobře a neběželo mi to podle představ. Tak došlo až na závěr. Tam už jsem ho utrhl.“
„Měl jsem boty s hřeby a do cíle se už běželo po silnici, jak sníh tál, tak se nedalo zabrat a ve finiši jsem neměl šanci,“ konstatoval tradičně s úsměvem Pavel Dvořák.
„Dotáhl jsem na Pavla s Martinem až v kopci před obrátkou,“ popisoval mi dění na trati Ondra Horák. „Pak do toho dolů kopli a já už jen z uctivé vzdálenosti sledoval, jak se mezi sebou bijí. A rozhodně bylo se na co dívat.“ Dodal pak ještě na konec.
„Tady musím vždycky startovat,“ smála se spokojeně Lucie Vikartovská. „Nikam jinak bych na Silvestra ani nejela. To už tradice. Ani nevím, kolikrát jsem zde už běžela. A zažila jsem tu mockrát i horší terén než dnes. Nakonec podmínky máme všichni stejné. Záleží na nás, jak se s tím srovnáme.“
„Klouzalo to místy tedy pěkně,“ doplnila Lucii Barbora Šestáková. „Snažila jsem se najít cestu, kde se dalo běžet lépe, ale občas to nešlo a pěkně to jezdilo.“
„Mám skřípnutý sedací nerv,“ zklamaně mi popisovala Maruška Delingerová. „Jednu nohu vleču za sebou, nedá se zvednout, tak to není běh, ale jen takové pomalé pajdání.“
Myslím, že řada běžců by tak pomalu chtěla taky pajdat. To jen tak na okraj.
A co říct na závěr? Snad je tohle. Jedna velká parta spokojených lidí si poslední den v roce užila naplno a to je ten nejlepší předpoklad pro úspěšné zahájení Nového roku. Tak se držte a ať vám vyjde všechno, co si jen přejete!