Občas to chce změnu, a proto mě napadlo zas po delší době vyrazit si zazávodit z Čech na Moravu. A zaujal mě 13. ročník Běhu Michalským výpadem, který byl pořádán v samém centru Olomouce a zařazen do místní Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Myslel jsem si, že město znám z vojákování, ale zrovna v téhle části jsem v životě nebyl, ale nakonec i přes mé orientační problémy se mi centrum závodu podařilo v pohodě nalézt.
Prezentace probíhala v budově u stadionu Loko Olomouc a dvěma děvčatům, která musela odbavit přes sto startujících, šla práce pěkně od ruky. Start proběhl přesně dle rozpisu na dráze stadionu a běžce za celkem chladného počasí, konec závodu byl doprovázen i deštěm, na desetikilometrové trati čekaly tři rovinaté pestré okruhy se smíšeným povrchem vedoucí přilehlými Bezručovými sady. V každém kole se probíhalo po atletické dráze.
Absolutním vítězem se v čase 35:23 stal Tomáš Navrátil běžící v dresu AK Kroměříž. Ještě při vbíhání do závěrečného kola mu dýchal na záda nejlepší čtyřicátník Roman Kovář – 35:49. Celkově třetí byl další veterán Petr Kučera za 36:39.
Padesátníky vyhrál Jaroslav Martínek – 37:33, druhý byl v této kategorii za mlada vynikající ironman Martin Lipenský (40:39) – oba jsou letošními nováčky v kategorii. Nej šedesátníkem byl šumperský Lubomír Knápek – 42:18 a nad 70 let Pavel Podešva – 49:47.
V závodě startovalo pětadvacet žen a roli hlavní favoritky beze zbytku potvrdila šumperska Eva Filipiová. Vyhrála ve stylu start cíl za 39:36. Druhá Jana Matějíková zapsala čas 43:13.
Veteránky do 50 let vyhrála Iva Podjuklová za 46:25 před ostravskou maratonkyní Ivou Pachtovou 47:16. Ta si na trati zabojovala s nejlepší ženou nad 50 let Annou Krátkou, kterou v druhém kole doběhla, ale nakonec byla lepší závodnice ze Svitav – 47:08.
Pořadatelům práce šla, i když to bylo někdy na úkor kvality a došlo i na „humorné situace“, takže ani ne dvě hodiny od startu bylo ukončeno vyhlašování výsledků, když startovní pole uzavíral Marián Fančoviš za 80:29. To když třeba cílem proběhla početnější skupina, která zcela cílový prostor ucpala bez ohledu na to, že na trati byli ještě závodníci o kolo zpět. Jeden takový nešťastník pak musel zastavit, požádat dokonšivší, zda mu uvolní prostor pro pokračovaní v závodě. Při tom, když byl tu sekundu v klidu k němu ihned přiskočil organizátor a snažil se mu z nohy dostat čip, takže to zdržení se mu pěkně protáhlo.