Jaro je tady. Opravdu to tak v lesích u Opatovic vypadalo a někteří z nás snad poprvé vyběhli v trenýrkách a triku s krátkými rukávy. Jarní vzduch a slunce nejvíce svědčily Davidovi Pelíškovi /CSOTT-MADER SPORT/, který v sólovém běhu dosáhl času 45:16. Téměř tři minuty za ním potom doběhl Přemysl Žaludek /TITAN SC – 47:56/ a za další skoro minutu se pak přiřítil z prudkého kopce do cíle Aleš Velička /X-AIR Ostrava – 48:49/.
Adéla Esentierová /BET Ostrava – 27:13/ již v druhém kole odskočila Janě Žaludkové /TITAN SC – 28:15/ a potom svůj náskok postupně už jen zvyšovala. Třetí doběhla mezi ženami absolutně Marie Delingerová /FORTEX Moravský Beroun – 28:38/.
Tradice a krásná příroda
To všechno se dá najít kolem Hranic na Moravě. A věřte mi, že vím, o čem mluvím. Čtyři roky jsem tam studoval Dřevařskou průmyslovku a začínal ve zdejším atletickém oddíle v roce 1972 opravdu organizovaně běhat.
Lesní běh v Opatovicích u Hranic už má za sebou také pěkných pár pátků. Letos se běžel již 34. ročník a to je už tedy také pěkná řádka let, co se ve zdejších lesích na velmi členitém okruhu běhá tento dost náročný kros. Závod pořádá TJ Sokol Opatovice a běžcům poskytují zázemí ve svém sportovním areálu u fotbalového hřiště.
Muže tu čekají 4 okruhy, to znamená, že jedno kolo v délce 2,8 km dá celkový součet 11,2 a počet nastoupaných kilometrů se zde opravdu značně pronese. Bohužel s délkou trati jsou trochu nesrovnalosti, neboť současná měřící technika, kterou používá už dostatečně velký počet běžců, jim ukázala v závodě uběhnutou vzdálenost od 12,2 do 12,4 km. Ale držme se verze pořadatelů.
Ženy běží okruhy jen dva, ale i těch tedy asi 5,6 km zde dá dostatečně zabrat. Závodí od rána i děti a také muži mílaři, to už běžně na běžeckých akcích moc nebývá. Ti si dají jen jedno kolo a startují společně s vytrvalci. Zřejmě proto, aby jim někdo pořádně udal tempo.
Zdejší trať závodu je opravdu dost náročná, ale já se musím přiznat, že i přesto se mi v Opatovicích líbí, protože jsem též odkojený lesem a podobným terénem u nás doma na Drahanské vrchovině a nedám na tak krásné přírodní prostředí dopustit.
Neuvěřitelné sólo pro Davida Pelíška
Obul boty do terénu, na startu prohodil pár slov a zmizel jako pára nad hrncem. Takovou neskutečnou formu má David Pelíšek. Pak jsem z něj až při vyhlášení páčil slovo za slovem, protože o sobě nerad mluví. Přesto jsem zachytil těchto pár jeho postřehů.
„Rozběhl jsem to docela svižně s vítězem kategorie mílařů,“ konstatoval suše, „a pak už jsem měl takový náskok, že nebylo s kým závodit. Proto jsem se snažil alespoň tréninkově udržet stejné tempo a zase tak volně, jak to možná vypadlo, jsem neběžel. Určitě jsem si mákl víc než minulý týden z Rousínova do Olšan při Běhu Drahanskou vrchovinou.“ Pak odkráčel na stupně vítězů a víc jsem z něj nedostal.
To Přemysl Žaludek byl poněkud sdílnější: „Já sem jezdím rád a dlouho, ale takové podmínky i počasí si snad ani nepamatuji. Zažili jsme tu bahno, sníh, déšť, ale tak suchou trasu a takové teplo, to tu ještě nebylo.“ Až potom se teprve vrátil k průběhu závodu: „Nebylo možné s Davidem udržet tempo, to bych nezvládl, tak jsem si běžel podle svého a snažil se jít co možná nejvíc rovnoměrně i když tady je to poměrně dost náročné, ale zvládl jsem to myslím docela dobře a jsem se svým výkonem rozhodně spokojený.“
Aleš Velička byl tak rychlý, že utekl hned po závodě a nebylo možné ho ani vyzpovídat. Tak snad někdy příště.
Adéla Esentierová též neběžela naplno, jak mi potvrdila. „Ve druhém kole jsem šla dopředu a jen se snažila držet pořád stejné tempo. Já mám takové terény ráda a běhá se mi v nich dobře, proto jsem si to snažila užít a neběžet nadoraz. Ostatně jsem si dala pak tréninkově ještě jedno kolo.“
Zato Jana Žaludková moc nadšená nebyla: „Jsem dost nachlazená a měla jsem problém s dýcháním v kopcích, takže se ani lépe běžet nedalo. Letos se s tím potýkám pořád, tak snad už to s příchodem jara bude lepší a konečně poběžím co nejdřív to, na co mám. Už to taky potřebuji vědět.“
„Já jsem v týdnu měla velkou objemovou zátěž,“ přiznala se přece jen poněkud unavenější Marie Delingerová, „proto ten můj výkon nebyl nic moc, ale potřebuji běhat někdy také rychleji. Proto na tyto závody jezdím a běžím pokaždé z plného tréninku. Určitě to pak v sezóně přinese ovoce.“
Nádherný jarní den si všichni užili do sytosti od těch nejmenších dětí, které se vyřádily po svém závodě na fotbalovém hřišti až po nejstarší veterány.
Konec konců i já jsem byl nadšený, ne snad mým výkonem, to už nebudu nikdy, ale tím úžasným nástupem tepla a neuvěřitelně čistým až lahodným vzduchem, provoněným jarem, ve zdejších lesích a na přilehlých lukách. Tak zaplať pánbu, jaro u nás snad už konečně zakotvilo letos natrvalo.
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.