Bělkovický kros, který se běhá v Bělkovicích, což je vesnice ležící nedaleko Olomouce směrem na Šternberk, kde se ještě před 12 lety pořádala slavná Dvacítka ligy 100, přitáhne pokaždé velmi slušný počet závodníků ve všech kategoriích. Od dětí až po veterány. Také letos se jich přijelo proběhnout po nově připravené trase závodu zase hodně.
Petra Kamínková si přijela zatrénovat
Petra Kamínková /Svatý Kopeček – 42:48/ si odskočila ze své hospůdky odtrénovat a běžela kvůli stále bolavému kotníku, který je právě zde před rokem začal trápit, velmi opatrně. Přesto všem soupeřkám utekla o parník. Druhá doběhla Jitka Fojtková/Liga 100 Olomouc – 45:39/ a třetí pak Kristýna Otevřelová /Columbia Montrail – 47:04/.
David Pelíšek po zimě strávené ve Švýcarsku běhat nezapomněl
Letos zase hodně dlouho nebylo Davida Pelíška /Fortex Ski Moravský Beroun – 35:14/vidět na závodech u nás. Ovšem právě se vrátil ze Švýcarska a doma v Bělkovicích startovat musel. A ukázal, že běhat umí pořád dobře.
Pro druhé místo si v poklidu doběhl Vít Otevřel /Columbia Montrail – 36:39/.
Třetí pak proběhl cílem po souboji na trati s Jardou Martínkem/TRISK Olomouc- 39:10/ Jan Lachnit /Liga 100 Olomouc – 39:00/.
V Bělkovicích se běželo opět po upravené trati
Jedenáctý ročník Bělkovického krosu uspořádala Liga 100 Olomouc v krásném prostředí kolem Bělkovického údolí. Start závodu pořadatelé opět přesunuli k místnímu koupališti. Stejně jako loni. Ostatně tam byl vždy start legendární Dvacítky ligy 100. Trasa pak vedla lesem po Bělkovickém údolí a byla vcelku nová. Pro mě až tak nová, že jsem nepochopil, kde se sbíhá do cíle a stál s foťákem na špatném místě. To se mi nestalo ještě nikdy. Je vidět, jak stárnu a blbnu.
Zdejší sportovní akce je zařazená do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a zároveň také do Malé ceny mladých vytrvalců. Muži i ženy měli připravenou trasu v délce asi 9,6 km, děti běhaly v okolí koupaliště.
Všude dobře, v Bělkovicích trochu líp
Tak nějak by se asi dalo popsat odpočinkové místo olomouckých chatařů v Bělkovicích, protože tam je opravdu dobře. A také běžci zdejší prostředí mají rádi. Proto se tam vesměs všichni s radostí vracejí. Letos sice opět po vedrech z předchozích dnů vytrvalce zaskočilo ochlazení, ale jinak bylo pro běh příjemně, protože toužebně očekávaný déšť opět nepřišel, takže se běželo po suchých lesních cestách.
„Neběželo se mi dobře,“ naznal po závodě u piva a guláše David Pelíšek. „Celou zimu jsem trénoval ve sněhu a je to znát. Ale to se vyběhá. Navíc to byla dobrá příprava na Perun Sky Marathon, na který se chystám příští týden.“ „David utekl brzy po startu a tak jsem vlastně běžel celou trať sám,“ popisoval průběh závodu Vít Otevřel.
„Chvílemi jsem ho před sebou viděl, ale i tak byl hodně daleko vpředu a vůbec nemělo smysl se za ním honit.“
„Já se vlastně skoro celý závod vezl s Jardou Martínkem,“ přiznal se mi Honza Lachnit. „On mě dotáhl na to třetí místo. Běžel výborně.“
„Dávala jsem si hodně pozor na cestu,“ řekla mi Petra Kamínková v cíli. „Na cestách bylo dost kamení a nerada bych si zase obnovila zranění kotníku. Jsem ráda, že mi drží aspoň pro normální život. Jinak pořád při závodech cítím, že není úplně v pořádku.“
„Do kopce mi to jde,“ smála se tradičně spokojená Jitka Fojtková, „ale dolů, to mám velký problém a teď si dávám obzvlášť pozor, aby se mi nic nestalo. Přece jen mám malou dcerku a musím být už trochu rozumná.“
„Mám naběhané velké objemy v terénu,“ popsala mi svoji přípravu Kristýna Otevřelová. „Připravujeme se manželem na dlouhé horské závody, tak to dnes byl spíš takový kvalitní rychlý trénink, který jsem už hodně dlouho neabsolvovala.“
Jak jsem již napsal, v Bělkovicích je krásně, ostatně jako na mnoha místech u nás. Třeba i příští sobotu na Běhu Drahanskou vrchovinou bude nádherně. Jsem tam doma, vím, o čem mluvím. Jen je všechno v té přírodě stále víc nějak špatné. Dáváme planetě řádně zabrat a ona nám to vrací. Jak to všechno dopadne, to Bůh suď.