Již cestou do Tovačova nás doprovázely sněhové přeháňky a dávaly tušit, že se meteorologové letos asi nespletli. Na Velikonoce nás prý čeká zima jak v Rusku. A měli pravdu.
V závodě si s tou klendrou nejlépe poradil David Pelíšek /SCOTT MADER SPORT/, který ve své současné formě nemá na střední Moravě téměř soupeře. Trať zvládl v pohodě za 24:43.
Poprvé od Silvestra, neboť se mu opět obnovilo zranění, se postavil mezi běžce Roman Kovář /FORTEX Moravský Beroun –25:06 / a vyneslo mu to druhé místo. Třetí pak finišoval Petr Vymazal / SK SALIX Grymov – 25:30/.
Ženám tentokrát vládla již odpočinutá Marie Delingerová /FORTEX Moravský Beroun – 31:24/. Za ní s nevelkým odstupem doběhla Jarmila Palíšková /SK SALIX Grymov – 31:39/ a třetí pak Marie Hynštová z Vyškova /32:15/.
Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek…
27. ročník Velikonočního běhu v Tovačově připravili členové běžeckého oddílu místní tělovýchovné jednoty Sokol tradičně na neděli před velikonočním pondělím. Závod je zařazený též do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a je již desátým v pořadí této populární celoroční běžecké soutěže.
Všechny účastníky čekaly opět tři okruhy městem a po hrázi zdejšího rybníka v celkové délce 7,5 km. Rovinatá trasa závodu již předem určovala, že by se mohlo běžet rychle.
„Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek…,“ když jsem v dětství při nacvičování různých besed zaslechl z úst naší cvičitelky tento nápěv, jímala mě vždycky hrůza, neboť jsem to z celé duše nenáviděl. Kdepak by mě tenkrát napadlo, že Tovačov od nás leží tak blízko a navíc, že kolem toho zámku budu běhat závod. Jak se to v tom životě někdy všechno zajímavě vyvrbí, co?
Zima? Jak komu!
„Neměl jsem s dnešním chladem žádný problém,“ přiznal se bez nucení David Pelíšek. „Všichni jsme měli stejné podmínky a já jsem se cítil dobře, takže jsem si s tím hlavu nijak nelámal. Nemusel jsem jít naplno a zvládl jsem to zase v tréninkovém tempu, což je dobře,“ uzavřel pak hodnocení svého vystoupení na Velikonočním běhu v Tovačově.
„Po Silvestru se mi zase obnovilo zranění,“ kroutil nad tím hlavou Roman Kovář. „Proto jsem ani nevěděl, co od sebe můžu při prvním letošním ostrém startu očekávat. Ale zdejší trať mi mimořádně sedla. Je rychlá, správně jsem si rozvrhl tempo a hlavně se zde dal udržet dobrý běžecký rytmus. Proto se mi podařilo zaběhnout až překvapivě slušný výsledek a jsem tím docela mile překvapený,“ usmál se na závěr našeho rozhovoru.
„Běžel jsem od začátku v čelní skupině s Davidem a Romanem,“ hodnotil svůj výkon Petr Vymazal, „ jenže to už bylo na hraně mých současných možností. Pak se mě David zeptal, kudy máme běžet a když jsem mu odpověděl, tak mě to tak rozhodilo, že jsem trochu ztuhl a začal pomalu ztrácet. Ale přece jen je to zase o kus lepší než minule a ani zima mi tak nevadila.“
Ovšem vítěz mezi padesátníky, Jarda Ženčák, to viděl poněkud jinak: „Zapomněl jsem si rukavice v autě a byla to chyba. Mrzly mi celou cestu ruce a dokonce mi zalezlo i za nehty, jak se říká. Rozhodně to nebylo nijak příjemné. Přesto mi to docela dobře běželo, jen bych potřeboval zkusit už od začátku běžet vpředu. Pak by se teprve ukázalo, jak na tom jsem.“
I nejlepší šedesátník, Svaťa Kudlička, zimou moc nadšený nebyl: „Začal jsem kvůli tomu raději volněji, ale chtěl jsem se dostat pod 29 minut, proto jsem musel poslední kolo pořádně zrychlit, abych to zvládl. Nakonec to vyšlo, tak jsem i přes ty dnešní podmínky spokojený.“
Mezi čtyřicátníky se radoval z vítězství věčně usměvavý Jarda Martínek, který si v závěru poradil s též po zranění se vracejícím Pepou Sedláčkem. A v sedmdesátnících si poradil Jindra Tomíšek s přehledem s Jardou Mertou.
„Poslechla jsem tvé rady z posledního závody,“ doznala se mi Maruška Delingerová. „Celý týden jsem jenom klusala a běhala rovinky. A dnes jsem konečně už zase běžela. Připadala jsem si jako politá živou vodu a mám z toho radost. Teď už si to pohlídám a doufám, že se budu již jen a jen zlepšovat.“
„Konečně jsem zase běžela závod po rovině,“ komentovala zdejší trať i svůj výkon Jarka Palíšková. „Tam nemám problémy jako v kopcích, i když už je také začínám v tréninku běhat. V takovém terénu, jako tu byl dnes, můžu normálně běžet a prodat to, na co mám. V kopcovitém krosu se zatím jenom hrozně trápím, ale věřím, že i to zanedlouho také zvládnu.“
Vítězka žen nad 45 let, Marie Hynštová, zhodnotila sama sebe velmi lapidárně: „Bála jsem se trochu té zimy, ale nakonec to šlo a výkon není také hrozný, tak snad už jsem ty letošní zimní potíže překonala a zase to u mě bude vypadat jako běh.“
První mezi nejmladšími ženami, Hanka Slováčková, se kriticky podívala na svůj trénink a jen nad tím zavrtěla hlavou: „Jsem pořád pracovně na cestách. Když se mi podaří někdy ráno před odjezdem vyběhnout, tak je to obvykle tak na půl hodiny a víc nestihnu. To se pak dají těžko podávat nějaké lepší výkony.“
A mně zima tedy byla. A hrozná
Tušil jsem, když jsem opustil vyhřáté auto, že to nebude dnes v Tovačově žádná procházka růžovou zahradou, ale že to bude tak strašné, to by mě ani v nejhorším snu nenapadlo. Už při rozklusání jsem zjistil jak je zle, neboť se mi nepodařilo vůbec zpotit triko.
Prostě jsem se vůbec nezahřál. Narazil jsem tedy hučku na hlavu až těsně nad oči a dát si něco přes ústa, mohl jsem jít klidně vykrást zdejší poštu nebo banku, nevím co tam je, tak strašlivě jsem v ten moment asi vypadal. Ani kvér bych v ruce nemusel mít. Vydali by mi i toaleťák. Ačkoliv bych tam byl asi za blba, protože v neděli bylo všechno určitě zavřené. Dvoje rukavice mi měly zajistit aspoň minimální ohřev rukou, abych byl vůbec po doběhu schopen otevřít auto. Nebyla to pravda. Otvírali za mě opět jiní.
O krátkých elasťácích jsem si raději předem nechal jen zdát, tříčtvrteční spolu s kompresními podkolenkami to jistily. Již v prvním kole se mi po hrázi rybníka, kde se běželo proti ledovému větru, začaly dělat omrzliny snad úplně všude a nejvíc tam, kde se to nesmí popisovat dřív než po desáté hodině. Ve třetím kole to už byl snad třicátý stupeň omrzlin a kdybych musel na dopingovou kontrolu, komisaři by se divili, co by ze mě vyšlo ven.
Pokud by se ten led ven vůbec dostal, že! Abych vás moc nezatěžoval. Doběhl jsem to. Nemusel jsem ani do ledové tříště, tak totiž vypadaly mé nohy. Všechno modré, jako bych právě opustil coby šlechtic zdejší zámek. Taková ve mně proudila, pokud ještě vůbec proudila, krev. Výkon v závodě tedy sice nic moc, ale co se taky dalo čekat, když o Velikonocích zmrznete na kost.
Bože, pošli nám už to jaro! :-)
Výsledky
Fotogalerie
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.