Na Svatém Kopečku nás letos překvapivě nevítal sníh či led, ale suchá silnice a poměrně příznivá teplota jen s mírným větrem zpátky. Dalo by se říct ideální podmínky na začátek února a také bylo na startu téměř 150 běžců a běžkyň v součtu všech věkových kategorií.
Pavel Dvořák je ve formě
Pavel Dvořák /AC Prostějov – 34:36/ běžel dvě třetiny trati s Petrem Kučerou /KESBUK Grymov – 35:10/. Ale poslední tři kilometry zrychlil, od Petra se poměrně lehce odpoutal a doběhl si v poklidu pro vítězství. Třetí pak skončil Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 36:15/.
Eva Filipiová hodně překvapila
Je vidět, že občas se nějaké to překvapení i na domácí trati Petry Kamínkové /Svatý Kopeček – 19:13/ dostaví. I když to bylo vlastně poprvé. Ovšem kdo zná detaily a ví, jak dlouho se Petra léčila ze zdravotních problémů, tak toho zas tolik nepřekvapí, že se podařilo Evě Filipiové ze Šumperka /18:53/ po obrátce Petře přece jen utéct a doběhnout si pro první místo. Ovšem na velmi nepříjemné trati zaběhly obě dvě nejlepší ženy skvělé výkony a to je dobrý počin do rozbíhající se sezóny běhů mimo dráhu.
Třetí pak skončila také výborně běžící Kristýna Škrabalová /22:12/.
Začátkem února se na Svatém Kopečku se vždy běží na Posluchov
Mezi legendární závody na Moravě se řadí také Běh na Posluchov, jehož 33. ročník připravili společně Park World Tour Olomouc ve spolupráci s SK HANÁ Orienteering za podpory Olomouckého kraje a pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje pana Ladislava Oklešťka na tradiční trati na Svatém Kopečku u Olomouce. Závod se započítává jako již čtvrtý v pořadí do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro rok 2020.
Obrátková trasa závodu vede po silnici od zdejší základní školy lesem až na okraj Posluchova a měří 10 km. Ženy se otáčejí dřív a běží jen 5 km. Specifikou je běh s čipy na orientační běh, kterým si musí označit každý závodník proběhnutí obrátkou i doběh do cíle. Pořadatele velmi překvapil obrovský zájem o tento závod, ale zvládli všechno v pohodě, se ctí a hlavně s úsměvem.
Na trati bylo sucho, to snad ani už neznáme
To konstatovali vcelku všichni, co stáli na startu. Ale musím podotknout, že s radostí. Možná orientační běžci by raději přivítali něco víc výživného, ale ostatní závodníci měli z dobrých podmínek opravdu radost.
„Běželo se mi výborně,“ potvrdil i můj pohled na podmínky Pavel Dvořák. „Sucho, žádná velká zima, co víc si přát. Taky jsem si tady zaběhl velmi dobrý čas. Je pravda, že jsme běželi s Petrem dost dlouho spolu a to mi hodně pomohlo.“
„Dnes mi to nešlo,“ trochu zklamaně naznal Petr Kučera. „Jak Pavel nastoupil, tak jsem ztuhl a byl konec. Ale teprve se rozbíhám, tak věřím, že už v Prusinovicích to bude o hodně lepší.“
„Navíc jsem neměl,“ jen konstatoval s pokrčením ramen v cíli jindy velmi výřečný Tomáš Blaha.
„Byla jsem ráda, že Petra stála na startu,“ přiznala se mi při vyhlašování vítězů Eva Filipiová. „Aspoň bylo s kým závodit. Jenže jsme se po obrátce rozdělily a já ani nevnímala, jak je daleko za mnou. On také proti foukal docela slušný vítr, tak jsem se zaměřila jen na to, abych udržela tempo.“
„Ztratila jsem pár vteřin na obrátce při značení čipem a tím pádem byla mezi námi hned díra, kterou jsem už nedokázal dotáhnout,“ popisovala mi průběh závodu Petra Kamínková. „Ale jsem spokojená, že jsem se po hodně dlouhé době konečně pořádně rozběhla a také ten čas je velmi dobrý. A potěšil mě zvlášť pak docela rychlý poslední kilometr. Tak teď už to bude snad všechno dobré a moc se těším do Prusinovic.“
V podstatě hned po závodě zamířila tradičně většina běžců do hospůdky „U kameňa“ k Petře Kamínkové, kde nad speciálním gulášem probírali svoje zážitky z dnešního souboje s kamarády a s tratí. A že se to tam potom ještě i piva protáhlo, o tom nemusíte pochybovat.