Britové mají Bob Graham Round, my máme Prominentní vrcholy Lužických hor neboli PVLH. V posledních měsících jste se možná o téhle výjimečné akci doslechli poprvé, možná o ní už dávno víte a možná jste o ní ještě neslyšeli.

Za myšlenkou, že bychom i my mohli mít individuální závod, který otestuje nejen naše běžecké, ale i navigační schopnosti a provede nás během jediného dne celými Lužickými horami, stojí Martin Bláha (49). Sám o sobě říká, že je: „Zamilovanej do Lužickejch hor. Uteklej do nich z Prahy. Farmář, včelař, údržbář. A pomalej vytrvalej běhač po kopečkách.“

BezvaBěh: Organizuješ v českých podmínkách unikátní akci nazvanou Prominentní vrcholy Lužických hor (PVLH) – pověz nám o ní víc.

Martin: Je to vlastně takovej závod, kterej nemá pevnej ani datum startu a ani jeho místo. Vyžaduje určitou přípravu a zejména osobní odhodlání a chuť. Po nastudování pravidel, historie a souvislostí si každej ten závod udělá podle sebe. Osmnáct definovaných vrcholků Lužickejch hor okruhem do 24 hodin.

BezvaBěh: Co tě vlastně přivedlo na myšlenku vytvořit českou variantu Boba Grahama? (Bob Graham Round je eponymní fellrunningový závod, během něhož musíte za 24 hodin oběhnout všech 42 stanovených vrcholů v britském Lake Districtu, čímž absolvujete 106 km a nastoupáte přitom 8200 metrů. Aktuální FKT drží Kilian Jornet s 12 hodinami a 53 minutami.)

Martin: No právě Bob Graham Round. Otevřeně a rád se hlásím k téhle inspiraci. Lužický hory jsou krásný, zajímavý, divoký a nejsou příliš dotčený cestovním ruchem. A podle mě navíc celkem běhatelný. Při každodenním pobíhání tady kolem mi vždycky přišlo škoda, že jsou tolik opomíjený a neznámý, navíc jsou ideální pro běh v terénu. Léta jsem si pohrával s myšlenkou na organizaci nějakýho zajímavýho, jinýho ultra či maratonu v okolí.

Měl jsem vymyšlený všechno, různý varianty, soubory kopců, pivovarů, různý vzdálenosti. Běhání je na takový vymejšlení ideální. No a pak jsem si jednoho dne četl o různých variantách závodů typu FKT, pár si jich nastudoval, a když jsem narazil na BGR, věděl jsem, že tohle je ono. Dostatečně volnej systém závodu svázanej jen jednoduchejma pravidlama. Přitom velkej prostor pro evidenci různejch statistik a rekordů. A to spojení komunity běžců v nějakým členským klubu… prostě nádhera. Pak už zbejvalo jen vymyslet podrobnosti, vyladit pravidla, zveřejnit a starat se o to.

Vlastně jsem chvilku tápal, chtělo jsem to pojmout trochu jinak, ještě o něco volněji. Proto jsem v pravidlech dal možnost startovat a končit kdekoli, což je rozdíl proti BGR, kde je start a cíl pevně danej. U nás jsou pevný jenom ty vrcholy hor, limit jednoho dne a to, že trasa musí být okruhem – tedy start a cíl v jednom místě.

Nosil jsem tu myšlenku v hlavě snad rok. Až jsem si říkal, že by mi asi bylo líto, kdyby to napadlo někoho jinýho, a prostě jsem to jeden den na počátku roku 2017 uveřejnil. Myslel jsem si naivně, že to na začátku tak nějak prošumí bez valnýho zájmu. Byl jsem připravenej, že budu první, kdo to zkusí, otestuje, jestli to vůbec jde. Měl jsem trasu.

Byl jsem přesvědčenej, že nikdo nemůže bejt připravenej jako já, když to v hlavě tahám takovou dobu. A hlavně jsem nečekal, že se vlastně hned někdo chytí. Kluci, Marek Šesták s Dušanem Koutníkem, mě dost překvapili. Byli první, byli úspěšní a už to jelo. Šel jsem nakonec vlastně až jako šestej.

BezvaBěh: Jak to celé probíhá? Co bych musela udělat – krok za krokem – kdybych chtěla PVLH absolvovat?

Martin: Přečteš si jednoduchý pravidla umístěný jak na webu výzvy, tak na její FB stránce. Koukneš na mapy, hledáš Lužický hory, najdeš si ty pevný body – prominentní vrcholy. Asi tě to zarazí, takže si nastuduješ, co to je ta prominence (tu pak nejvíc poznáš při samotným pokusu). Přečteš si, jak to dělali ti před tebou. No a pak si jen určíš, kdy to zkusíš, odkud a jakým stylem. Pak strávíš pobíháním v horách víc jak půl dne, spíš něco kolem dvaceti hodin. Když všechno klapne, staneš se doživotně členem elitního běžeckýho klubu.

BezvaBěh: Jak se s koronakrizí změnily počty aspirantů? A kdo se o PVLH obvykle pokouší?

Martin: To období bylo nejnáročnější v historii. Po letech už měla ta výzva v komunitě běžců svoje jméno, dost lidí o ní vědělo, chystalo se. Jenže nebyl čas. V závodním kalendáři každej hledá složitě místo na těžkou stovku v horách, která je vlastně úplně jiná a divná. No a najednou mimořádnej stav, žádný normální závody, za hranice nemůžeš. Můžeš zato ale běhat po lese. Takže kdo se kdy chystal, vyrazil k nám.

Padaly všechny možný rekordy, lidi se potkávali u nás v kopečkách. Skoro kompletní elita ultra běžců, celebrity. Potkával jsem tu úžasný lidi. V jeden den tu bylo ve výzvě dokonce dvacet čtyři běžců. Chvilkama jsem z toho byl až nešťastnej. Doufal jsem, že to poleví. Teď už je zase klid. Jen pár pokusů do týdne.

Skupiny jsou to podle mě dost různý. Někdo hledá další rozměr běhu. To plánování, tu volnost. Někoho láká nějakej ten rekord a zápis do statistik klubu. No a dost lidí si tu zaběhlo svojí první stovku. Je to k tomu, myslím, vhodný. Nejsi pod takovým tlakem jako během závodu.

BezvaBěh: Jaký je aktuální FKT? Pozoruješ velkou snahu o jeho překonání?

Martin: Aktuální FKT je 11 hodin a 20 minut. Neuvěřitelnej čas. Petr Herejt při svým druhým pokusu letos v květnu. Přitom průměrnej čas je někde okolo devatenácti hodin. Za tenhle rekordní čas vděčíme rozhodně mimořádnýmu stavu spojenýmu s koronakrizí. Trochu se tu elita vzájemně potkávala při snaze o překonání rekordů. Myslím, že překonání stávajícího rekordu bude těžký. Bude to chtít poctivou přípravu trasy a výjimečnýho běžce. Pokus o překonání v budoucnosti ještě určitě očekávám.

Ve statistikách evidujeme ale nejen časy pokusů, ale i spoustu dalších parametrů. Nejkratší pokusy, nejdelší, taky nejdýl trvající. A taky různý varianty: sám, ve dvojici, jen ženy, největší skupina, mix pár i třeba nejdříve či nejpozději v roce úspěšný pokus a tak… Samostatnou skupinou jsou třiadvacítkáři. To jsou ti, kteří stráví na trati víc jak 23 hodin a přitom splní limit. Evidujeme je jako speciální podskupinu, která zasluhuje největší obdiv.

BezvaBěh: Co je podle tebe nezbytné pro úspěšné zdolání PVLH?

Martin: Myslím, že musíš hlavně chtít. Takže vůle. Samozřejmě se ti může do cesty postavit spousta faktorů, který jsou proti tobě a objektivně ti staví překážky ke zdolání – třeba počasí, zdravotní problémy… Ale jinak by ten okruh měl teoreticky jít v limitu zaběhnout.

BezvaBěh: Musel jsi někde řešit v souvislosti s PVLH nějakou krizi? (Někdo se dočista ztratil; někde uvízl; neodhadl své síly; nevzal si čelovku, a pak s kamarádem bloudil v lese potmě atp.)

Martin: Byť vždycky když vím, že je někdo na trase, mám pocit odpovědnosti a prožívám to, ve skutečnosti si ale nakonec každej řeší svůj pokus a s ním spojený trable sám. Snažím se být při tom, potkat se s lidma na startu, na konci či na trase. Jsem připravenej vyrazit na pomoc, ale doteď jsem vlastně snad vůbec žádnou takovou situaci neřešil. To je i rozměr tý výzvy, že si neseš odpovědnost za všechno sám. Žádný občerstvovačky po pár kilometrech, žádný značení. Můžeš zas na druhou stranu využít externí podporu, pojízdný support, zakopaný zásoby, nákup v obchodě či posezení v hospůdce.

BezvaBěh: Sám hodně běháš – je nějaké místo / závod, které bys rád navštívil?

Martin: Běhám už desítky let. Jen s různejma, relativně krátkejma, vynucenejma přestávkama kvůli drobným zraněním. Takže běhám všude, kde se octnu. Dovolený a výlety vlastně plánuju vždycky tak trochu s ohledem na běhání. Když třeba letíš v zimě na pár dní se ohřát na Kanáry… No neběží se tam zrovna nějakej pěknej závod? A naopak. Pracovní cesta znamená vzít s sebou věci na běhání a kouknout po okolí. Vlastně se vždycky snažím, i na pár let dopředu, mít nějakej snovej plán destinací a termínů. Třeba i zmiňovaný BGR je samozřejmě v plánech taky, ale furt nějak čekám na sladění výkonnosti, volnýho času a dalších okolností. No a starý ikonický americký ultra, ty udržuju trvale na listu přání do budoucna.

BezvaBěh: Kromě běhání máš ale i spoustu jiných koníčků, zájmů, rodinu – jak to všechno stíháš?

Martin: Nějak v pohodě. Tady v horách na farmě je ten čas nějak jinej. Vnímáš spíš tu fenologii, prostě když je třeba dělat seno, dělá se seno, když musím na zimu nakrmit včely, krmím je. Běhání a starost o tuhle legraci s vrcholkama okolo, to je vlastně taková zábava a odměna. Navíc ta fantastická komunita okolo PVLH, co postupně vznikla. Třeba Dušan Koutník, kterej výzvu běžel jako úplně první, se dneska stará o chod webu a jeho doplňování a vylepšování. Letos protáhl okruhem jako takovej průvodce skupinku původně neúspěšných vyzyvatelů. Nebo Ondřej Jerhot, který běžel výzvu jako jedinej člověk na světě úspěšně každej rok od jejího založení, zase poskytuje prostor pro web a pomáhal při jeho výrobě. Vlastně už na to nejsem vůbec sám. Letos teda ještě musím sehnat na výroční setkání členů klubu nějakého konferenciéra. Ta skupina členů už je obrovská.