Maraton a půlmaraton se na hlavním ostrově Seychel – Mahé – běhá každoročně poslední únorovou neděli (tedy pokud nejsou výjimečné okolnosti jako nyní z důvodu koronaviru). Doprovodnými závody je běh na 5 a 10 kilometrů. Akce se účastní běžci ze spousty zemí, vlaječky ve výsledkových listinách jsou vskutku pestré. Zúčastnit jsme se chtěli již v roce 2015, pak z toho však sešlo.

Vyzkoušet, jak se v tropech běhá půlmaraton, vyrazila česká výprava v roce 2016, v osazení Ivo a Petr Ulichovi a Luděk Šedivý. Toho roku se dne 28. února konal 9. ročník, na trati půlmaratonu zvítězil místní Iven Moise (1:20:06), jako druhý muž v pořadí doběhl Petr Ulich (1:31:31), Ivo Ulich na třetím místě (1:48:42) a Luděk Šedivý na šestém (1:56:14). Ve výsledcích figuruje 37 mužů a 17 žen. Na maratonské trati se jako třetí umístil Slovák Michal Zvrškovec (4:18:32).

V roce 2017 jsme na 10. ročník odletěli ve složení Ivo a Petr Ulichovi a já. V rámci aklimatizace jsme se šli párkrát proběhnout, většinou ráno, dokud bylo vedro aspoň trochu únosné. Pro tělo je to docela šok, ze zimy a případné přípravy na běžkách jít běhat v tílku a kraťasech, i tak z nás lilo. Ivo se chystal běžet půlku, Petr a já celý maraton, navíc čtyři měsíce po úrazu páteře. Netušili jsme, jak to zvládneme, počasí může být slunečné, šílené horko a dusno anebo pršet (tropický slejvák opravdu stojí za to!).

Den předtím dopoledne bylo jak v prádelně, jen to ne! Start má být ráno sice v 7 hodin, ale to už bývá dost teplo. V závodní den 26. února se však před startem spustil déšť, a to opravdu vydatný, start odsunutý asi o půl hodiny, takže boty a vše naprosto promočené. Ze začátku se běželo 5 km obrátkově a poté podél pobřeží na druhou stranu směrem k hlavnímu městu, obrátka půlmaratonu byla nad jedním z kopců, maratonci probíhali až hlavním městem Victoria.

Na trase půlmaratonu zvítězil opět Iven Moise (1:20:39), Ivo doběhl jako třetí (1:38:03). Ve výsledcích, ve kterých je uvedeno 71 mužů a 69 žen, měli trošku zmatky, holt „to je ostrov“.

Ve výsledcích maratonu bylo 48 mužů a 14 žen; zvítězil místní Geno Belle (ročník 1995, 3:03:29), Petr doběhl jako pátý (3:21:01), já jako pátá žena a 20. celkově (4:33:48). Vyhlášení kratších tras probíhá přímo u doběhu, u pláže Beau Vallon, avšak pro vítěze půlmaratonu a maratonu na 1.-5. místě je připraveno slavnostní vyhlášení až večer, s rautem v hotelu Berjaya.

V roce 2018 jsme odletěli na 11. ročník ve složení Petr a já, Ivo dorazit bohužel nemohl. A zatímco Česko ochromovaly třeskuté mrazy, my jsme si užívali tropického vedra. Dne 25. února bylo pršlavo a na trase půlmaratonu zvítězil Petr (1:28:23), sedlo mu to a po obrátce se mu běželo ještě lépe. Ve výsledcích bylo 61 mužů a 31 žen, s českou vlaječkou též Eva Prusová (doufám, že je jméno takto správně, 2:49:55).

Dne 24. února 2019 jsme absolvovali 12. ročník ve složení Ivo, Petr a já, všichni na trase půlmaratonu. Tuto trať zaběhlo 67 mužů a 18 žen. Zvítězil Iven Moise (1:16:13, asi rekord); naši pánové běželi spolu, po nemoci a zranění (11.-12. místo, 1:49:08, resp. 1:49:15). Mně na startu nebylo zrovna ok (ta cesta přes hory dá po ránu fakt zabrat), jen jsem se tomu snažila nevěnovat pozornost. Pak se vyběhlo, vzadu lážo plážo, až jsem si uvědomila, že je to opravdu nějak moc pomalé. Přidala jsem, běželo se mi krásně, na obrátce první části jsem si spočítala holky a pak je trošku stahovala. Nakonec jsem doběhla jako první žena a 15. celkově (1:53:53). S českou vlaječkou je ve výsledcích též Eva Prusová (2:37:59).

Co si takhle na Sey zaběhnout svůj třicátý maraton? Navíc když je pro rok 2020 upravena trať. Přiletěli jsme s Petrem pár dní před závodem do naprosto příšerné prádelny, celé dny mi bylo ouvej při představě, že v tomto máme běžet půlmaraton, natož celý.

V den závodu 23. února bylo sice krušné horko již od začátku, ale aspoň už ne taková vlhkost. Startovalo se nezvykle načas. Ostatní holky chodí již při prvních kilometrech, snažím se tomu odolat (i když je to v tom počasí asi rozumnější). Chvílema se mi běží líp, ale většinou to moc dlouho nevydrží.

V průběhu závodu to dle zájmu kamery začíná vypadat, že jsem první ženou (což mne vždy zachrání před přejitím do chůze, to se přeci nesluší). Během posledních pár kilometrů se ke mne připojuje doprovod na motorce. Nejdřív mi to přijde trochu jako opruz, ale postupně zjišťuju, že je to záchrana; jen mám snahu se mu omlouvat, že běžím moc pomalu, že jsem fakt unavená, že je moc horko. Závěrečnou rovinku na Beau Vallonu s motorkářem po boku si opravdu užívám!!! V cíli dojetí, motorkáři děkuju, fasuju kokos na osvěžení. A jaká je tam úžasná odměna? Sundat boty, ponožky, startovní číslo, hodinky a hurá do vln za poslechu reggae!!! A večer znovu serpentýnami na slavnostní vyhlášení.

Jako první na trati půlmaratonu doběhl místní Iven Moise (1:17:27), jako první žena Cristina Aaro ze Švédska (1:49:46), Petrovi to po ranních serpentýnách a horku bohužel nesedlo (11. místo, 1:53:05), zúčastnila se též Lenka Dvorská ze Slovenska (2:14:07); celkem bylo na výsledkové listině 120 půlmaratonců. Na trati maratonu je ve výsledcích 51 doběhnuvších; místní Geno Belle jako první (3:05:20), jako první žena a 15. celkově já (4:47:57).

Video z maratonu 2020: https://www.youtube.com/watch?…

https://www.facebook.com/…ndlymarathon

A jaké to na Seychelách je?

Krásné! Seychely je souostroví a zároveň stát v Indickém oceánu, „kousek“ od Madagaskaru. Skládají se z více než stovky ostrovů a ostrůvků. Hlavním ostrovem je Mahé (hlavní město Victoria), dalšími většími ostrovy Praslin a La Digue a pak spousta dalších zajímavých ostrůvků (např. Bird). Počasí se v průběhu roku trochu střídá, ale i když jsme tam byli pokaždé víceméně ve stejnou dobu, pokaždé bylo počasí jiné. Může být dlouhou dobu sluníčko, ale pak zase několik dní pršet. Anebo se střídá slunce a déšť několikrát během dne. A když prší, tak leje!, žádný májový deštíček, nýbrž pořádný tropický slejvák. Je taky velká vlhkost vzduchu, takže se to vše řádně paří a nic neusychá (např. prádlo na sušáku). Ale zase až na výjimečné dny není třeba žádné teplé oblečení, i o půlnoci si můžete vyjít jen tak v tílku. Počasí se liší i přímo v dané lokalitě: nějak je dole u moře a jinak o pár serpentýn od moře výš.

Když už jsme u těch serpentýn… Ostrov Mahé je 28 km dlouhý a 8 km široký a skoro celý je hornatý (nejvyšší hora Morne Seychellois má 905 m n. m.). Přes ostrov vede z východního pobřeží na západní pět cest, z nichž právě ta nejblíže hlavnímu cestu je nejdelší a nejhornatější. Pro jedince se slabším žaludkem to moc příjemné není, zvláště v noci či dokonce za mlhy je řízení vyčerpávající. Další cesta přes kopec vede z Victorie na místo startu Beau Vallon a skoro celý ostrov se dá objet podél moře dokola. Jezdí se vlevo (na což si zvyknete), na silnici nejsou téměř vůbec bílé čáry, většinou nejsou svodidla, místní opatrně moc nejezdí a domorodci pohybující se za soumraku po kraji silnice jsou špatně vidět. Pokud si chcete ušetřit nebezpečný adrenalin, doporučuji vracet se na ubytování ještě za světla.

V horách se dají udělat nějaké treky, často s nádhernými výhledy, jen nečekejte značení obdobné našemu a ani podobně prošlapané cesty, v džungli vše rychle zarůstá. ;-) Na koupání je třeba počítat s výraznějšími přílivy a odlivy a s tím, že na hodně plážích jsou nebezpečné vlny a proudy. Ale na těch klidných (obecně anebo zrovna v tu dobu) jsou úžasné šnorchlovačky: krásně barevné ryby, rejnoci apod.).

Co se týče závodu, běží se sice podél pobřeží severního cípu ostrova, ale rovinu nečekejte: cesta se klikatí a často vlní z kopce do kopce. Běží se po asfaltu a za provozu. Organizace se rok od roku se lepšila: první roky dlouhé čekání na startu v dešti, zmatky ve výsledcích a při vyhlašování, loni však už byla organizace úžasná (teda pokud na to nekoukám nějak zkresleně plná dojmů). Pořadatelka Giovanna moc příjemná a s některými kolegy běžci jsme se spřátelili blíže.

A když se z nepříjemného důvodu závod letos bohužel konat nemůže, zde alespoň malé ohlédnutí a vzpomínka na účasti minulé.

Eva Kollertová