Opravdu to tak vypadalo. Již po startu si ve dvojici udávali své tempo a postupně navyšovali náskok. Až v posledním kilometru mírně zrychlil Martin Kučera a trochu bratrovi Lukášovi poodběhl.

Oba závodí za VSK Univerzita Brno a dosáhli na trati Tučapské desítky času 33:46, respektive 33:58.

Za nimi se 40 vteřinovým odstupem doběhl Dan Orálek /Moravská Slávia Brno – 34:58/ a čtvrtý potom Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 35:59/.

Mezi ženami dominovala Věra Nováková ze Šumic. Časem 41:33 nadělila druhé v pořadí Katce Doubkové /AK Perná – 43:37/ víc jak dvě minuty. Třetí skončila Mirka Hanáková /Sokol Bučovice – 44:07/, bývalá česká reprezentantka v bězích do vrchu, která se úspěšně vrací po několikaleté závodní přestávce.

Tradice, obětavost a pořadatelská osobnost. To jsou Tučapy

Již neskutečných 28 let pořádá Vlastimil Brandýs ve spolupráci s TJ LRS Vyškov a obecními úřady Tučapy a Nemojany Tučapskou desítku, memoriál Františka Košťála. Tomu se říká obětavost až za hrob. A to nesmím zapomenout ještě také na Běh Drahanskou vrchovinou a Nemojanský kros.

Za nimi stojí také on a jeho rodina. Bez takových obětavců bychom byli ochuzeni o hezkou řádku pěkných závodů. O tom není sporu a tak všem těmto nadšencům, které stojí pořádání závodů nemalé úsilí a bohužel je to čím dál horší a těžší něco zorganizovat, patří náš neskonalý dík.

Tučapy a Nemojany jsou proslulé svými dvěma okruhy přes obě sousední obce, jeden měří 5,2 km, a rozhodně to není lehká trať, neboť přestože vede celá po silnici, pěkně se vleče. Navíc je okořeněna nepříjemným stoupáním v Nemojanech, se kterým mají co dělat v zimě autobusy i auta.

Závod je zařazený do okresní soutěže Dlouhá míle a již od rána hlaholí obcí zejména dětské hlasy, neboť se tu můžou proběhnout opravdu všichni. Od dětí z mateřské školky až po úctyhodné veteránské kmety.

Jen trénink před extraligou

„V úterý běžíme s bráchou v Olomouci trojku na dráze do hodnocení atletické extraligy,“ zdůvodnil jejich dnešní tréninkové tempo Martin Kučera. „Bylo by nesmyslné se nějak honit. Jen jsme se proběhli a kvalitněji odtrénovali. I tak to stejně stačilo, protože se s námi nikdo neudržel. Ale nemuseli jsme se vůbec hnát. Důležitější bude až ta dráha v úterý. A zase nepřijet do Tučap by byla hloupost. Líbí se mi tu a rád tu závodím, přestože zdejší trať není vůbec jednoduchá.“

„Po zdravotních problémech se pomalu dávám dohromady,“ přiznal se mladší z bratrů, Lukáš Kučera, „jsem rád, že všechno drží a dnes jsme neměli opravdu v úmyslu běžet nějak příliš moc rychle. Stejně to nakonec ani nebylo zapotřebí.“

Na můj dotaz, proč tedy v takové formě neběželi mistrovství republiky na dráze, odvětili téměř unisono: „Nedala by se po takovém závodě už běžet kvalitně trojka v úterý a taky se nám nelíbí, jak z mistrovství republiky udělal atletický svaz malý, téměř soukromý závod, který skoro nikdo ani neuvidí. To nám na tom hrozně moc vadí a je to jeden z důvodů, mimo toho, že jsme teprve začali závodit, proč tam vůbec nejet.“

„Strašně jsem překopla začátek,“ kroutila hlavou nad špatně zvolenou taktikou Věra Nováková, běžkyně z nedalekých Šumic, „tak už jsem pak musela docela dost dřít a v druhém kole jsem byla ráda, že mi chlapi trochu pomohli.“

„Tohle vedro je na mě mor,“ nespokojeně se hodnotila Katka Doubková. „Musela jsem trochu zvolnit v druhém kole, abych se moc nepřehřála a neuvařila. Naštěstí za mnou nikdo blízko nebyl, tak jsem si to jen v klidu doběhla.“

„Nikdo přede mnou, nikdo za mnou,“ smála se Mirka Hanáková. „Nebylo nutné dnes nikam moc spěchat a to je jenom dobře, protože nejen vedro, ale i ten vítr na trati byl dost nepříjemný.“

Návrat na závody po mateřských povinnostech se povedl i Lence Jiříčkové – Hrabovské. Doběhla celkově pátá mezi ženami, kousek za čtvrtou v absolutním pořadí žen, brněnskou Martinou Matulovou, a v kategorii nejmladších žen skončila dokonce na druhém místě.

A to je výborné. Je potřeba, aby se trochu pohnuly stojaté vody ženských závodů.

Čím víc takových návratů, tím lépe!


Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.