Mizuno Wave Rider 15 je vysoce kvalitní silniční běžecká obuv, která tento rok slaví 15. výročí. Splňuje nároky rekreačních i závodních běžců s neutrálním až supinačním nášlapem. To jsou první věty, kterými prodejci této značky boty popisují.
Jak se v Mizunech běhalo a jak je hodnotí česká rekordmanka (10km, 1/2M, maraton) Alena Peterková?
29.4. První vyběhnutí v Mizuno…
Bota užší, než ve kterých jsem právě běhala. Pevná, pevně držela klenbu. Pravá bota se mi pocitově trochu vyzouvala. Mám pravou nohu menší, takže jsem stáhla botu o jednu dírku výše a pohyb nohy na patě se tím vyřešil. Bota mi připadala lehoučká a nazvala bych ji polozávodní. Vzorek byl čerstvý/nový, takže jsem měla pocit jako by podrážka měla drápky. Připadala mi hodně rychlá. První trénink byly kopce a připadala jsem si opravdu jako v závodních botách.
1. – 5.5. ve druhém týdnu na soustředění
V Tatrách jsem v nich odběhala všechno. Jen na klusy jsem se přezouvala do těžších bot. Přece jen mi připadal klus v tak lehkých botách příliš velký luxus. V tom týdnu jsem v nich odběhala asi 120 km – bez odřenin, otlaků, žádná únava spojená se změnou bot. Běhala jsem v nich jen na silnici, na suchu i v dešti. Neklouzaly. Ničím mě nerušily.
Od 6.5. už doma v Havířově
Stále většinou na silnici, jen SBC na louce. V terénu kromě SBC ještě rychlost do 50 m a rovinky na techniku. Nový vzorek přispíval, že ani na trávě a hlíně mi to neklouzalo.
12.5. první tříhodinový běh v Mizunách
Při tak dlouhém běhu mě vždycky bolelo všechno – nešlo o pomalý klus, ale svižný klus (kdysi 4:00–3:50, dnes 4:20 = 42 km). Takže jsem byla zvědavá, co řeknou mé klenby. Bolelo všechno, ale klenby ne víc, než kdykoli dřív při takovém tréninku.
Normální stav. Vršek nepovolil a nemusela jsem boty přitahovat. Nevýhoda – „díra“ v podrážce je nevýhodná do kamení. Jeden kámen se mi do podrážky zaklínil a musela jsem ho pár metrů vykopávat. Podařilo se za běhu. Ale příště se třeba budu muset na odstranění zastavit. Za celý měsíc se mi kámen vklínil jednou.
14. – 22.5.
Dlouhé odrazy do svahu
Zajímalo mě, do jaké míry se budu moci razantně odrážet. Mám zborcené klenby a musím mít pevné boty. Používám i ortopedické vložky a výběru bot přikládám ze zdravotních důvodů velkou váhu. Oba kilometry odrazů jsem odskákala do svahu bez omezení. Bota nepovolila, necítila jsem slabost v klenbách. Naopak – žádná vůle na šířku boty nezpůsobovala nejistotu měkkého odrazu.
Opakované úseky v kopci nahoru dolů s otočkou
V nártu je noha dobře fixovaná, takže i když mají prsty ve špičce pohodlí a nestlačují se, otočkami po rychlém seběhu mi nevznikají puchýře.
A poslední dny měsíce
Dvě kontrolky. Jedna „rychlá“ a druhá dlouhá
Už vím, že „moje“ Mizuna jsou na rychlé běhání. Tartan suchý. Krátký 200 m úsek se dá běžet rychle, pevný odraz, necítím váhu boty. Za 20 minut ještě kilometr. Na suchém tartanu podrážka nepodkluzuje. Mokrý by zřejmě tak ideální nebyl, ale to nebudu testovat.
Za dva dny dlouhý kontrolní úsek – šestka tempem desítky. Potvrdila jsem si, že jsou to boty pro rychlé tréninky, jen vím, že na závod bych si vzala závodní boty. Proč ale nešetřit v tréninku více nohy. Určité tlumení tréninkových bot považuji za samozřejmost, ale na tartanu jsem cítila tlumení dvojnásob. Došlap sice pevně, ale jak do peřinky, bez tvrdého nárazu.
Ještě volné dlouhé běhy
Stále jsem si potvrzovala dojmy prvních dnů – příliš luxusní pro volné výběhy. Tady raději těžší lenivější boty.
Zajímavý chod – po došlapu se noha odvíjí s pocitem, že ji bota svou zkosenou podrážkou pod špičkou pomáhá. Bota dělá pod špičkou dojem kolíbky – v kladném smyslu. Lepší přechod do odrazu až z prstů. Svršek prodyšný.
Byla jsem zvědavá, jak se budu cítit, když mi do bot nateče voda. Jaké vznikne nepohodlí. V Tatrách mě během tréninku zastihnul velký liják a tak jsem je nechtě otestovala ve velké vodě – jak natekla, tak vytekla. Během tohoto běhu zase vysvitlo slunce a v botě nečvachtalo. Kromě ponožek zůstala bota lehká. Materiál, který nenasáknul. Takže technologicky zajímavé.
Úmyslně jsem v těchto botách odtrénovala celý měsíc vše, kromě několika volných běhů, abych více poznala, jak se změní jejich vlastnosti. Jak už jsem se zmínila, ze zdravotních důvodů si boty pečlivě vybírám. Mám zborcené klenby a na jedné noze trochu větší základní kloub palce. Svršek boty je v tomto místě více namáhán. Po měsíci používání zůstaly obě boty stejně pevné, nepoškozené.
V době, kdy jsem trénovala na slušné výkony, běhala jsem v těžších botách. A když jsem měla rychlý náročný trénink, tak na dráze jsem se přezouvala do treter a na silnici, když jsem cítila, že ho už v tréninkových botách asi nesplním, tak pokud chci tempo zvládnout, přezula jsem se do závodních bot.
Mezistupeň – rychlé, ale ještě tréninkové boty, jsem tehdy nevyužívala. Od té doby uběhlo dost let. Teď, po 10 letech, kdy zase více běhám, po zkušenosti s měsíčním testováním běžeckých bot Mizuno Wave Rider 15, na kvalitní rychlé tréninky budu využívat takovéto typy rychlých, ale ještě tréninkových bot, abych více šetřila nohy.
Hodnocení bot po měsíčním testování – 560 km běhu:
- Pevná
- Tlumivá
- Prodyšná
- Rychlá
- Lehká bota
- Vede nohu jak na silnici, tak dokonce i v terénu
- Prsty nejsou stlačeny
- Patní část nedráždí achilovky
- Z mého pohledu bota na kvalitní rychlé tréninky pro výkonnostní běžce a závodní bota pro rekreační běžce
V terénu je třeba počítat s tím, že se může do podrážky pod patu vklínit kámen – stalo se mi to jen jednou, ale může se to opakovat.
Bota se na krosy do terénu hodí, ale na kamenitém povrchu by rychle došlo k opotřebení spodní měkké bílé části.
Alena Peterková
