Dnešní doba umožňuje, abychom dělali to, co nás naplňuje a baví. Máme dostatek všeho, ale neumíme být šťastní. Sportovcům chybí hlad po výkonech a mnohem snadněji se vzdávají. Jak si nastavit vítězné myšlení, je téma rozhovoru s Hankou Legerskou.

Známe tě z běžeckých závodů v Moravskoslezském kraji, umisťuješ se v přední desítce. Pracuješ v atletickém oddíle SSK Vítkovice jako trenérka běžců. Jak dlouho trénuješ atlety?

Od svých 17, takže už to bude přes 20 let. Začínala jsem v Bohumíně, po vysoké škole jsem přešla do Vítkovic, kde jsem 10 let pracovala jako vedoucí trenérka Sportovního střediska, měla jsem na starost žákovskou atletiku. V soutěžích družstev jsme získali 7 medailí, stali se nejlepším oddílem v republice. Deset let bylo ale právě tak dost, abych se rozhodla tuto převážně administrativní pozici opustit, a stala se trenérem a technicko-organizačním pracovníkem na závodech, které jako oddíl pořádáme. (Pozn. Zlatá tretra, Czech Indoor Gala, Mistrovství republiky)

Moje skupina žákovských atletů vyrostla, a já jsem s nimi chtěla pracovat i v mládežnickém věku. Jsou výborní, přestože ne všichni mají výsledky na úrovni MČR, trénují rádi. Snažím se, aby tréninky byly co nejvíce pestré. Jarní přípravu zahajujeme na běžkách, často trénujeme na horách, provozujeme turistiku, běháme. Jsou to úspěšní mladí lidé, kteří si jdou za svými sny, a mne práce s nimi zcela naplňuje.

Co jsi studovala a jak ses dostala ke sportu?

Sportuju od malička, ale ne vrcholově. Na základní škole jsem chodila do tenisové přípravky. Tam byl skvělý trenér, který nás naučil mít rád tenis. To je u dětí to nejdůležitější, nadchnout je a zamilovat si sportovní činnost. Od 15 jsem běhala, ale moje výkony byly (a pořád jsou) na krajské úrovni. Většinu kamarádů jsem našla v atletice. Když jsem se rozhodovala, kam na vysokou, přirozeně to bylo na Fakultu sportovních studií. Tam jsem absolvovala obor Regenerace a výživa ve sportu, který mi dal základy potřeb sportovců. Navíc výživové poradenství je hodně o komunikaci a psychologii, v podstatě jako koučování.

Vystudovala jsem magisterský obor Tělesnou výchovu a sport – trenérskou 1. třídu v atletice a nastoupila do SSK Vítkovice. Kondičně jsem běhala, hodně posilovala, chodila a lezla po horách, jezdila na kole, běžkách a lyžích. Po srdeční zástavě způsobené plicní embolií jsem začala více běhat, nyní je to přes 4000 km ročně. Z mých závodních výkonů si nejvíce cením v roce 2020 na 1/2maratonu v rámci MČR pod 1:28 a o dva roky dříve na Hornické desítce za 39:42. Občas získám bod pro družstvo v extralize, ale i tam jezdím především jako trenérka.

Jak ses dostala ke koučování a mentálnímu tréninku sportovců?

Koučování jako takové jsem více poznala v rámci svého MBA studia Sportovního managementu. Osobně mám odmala touhu zlepšovat se, pracovat na sobě a vyhrávat.

Trénování běžců i mé vlastní dává smysl mému bytí. Vždy mi záleželo na sportovci jako osobnosti, často jsme se na soustředěních bavili o snech a plánech mých svěřenců, nejen těch sportovních. Když se moje svěřenkyně, která měla na to zaběhnout skvělý čas, postavila na start, a trémou nemohla skoro ani běžet, pochopila jsem, že můžete mít natrénováno, jak chcete, ale rozhodne vaše hlava. Je to alfa a omega každého (nejen) sportovního výsledku. U nás se trénují techniky, běhají úseky, posiluje se, ale trenéři většinou nemají prostor (chuť nebo čas?) probírat se sportovcem, na co myslí. Tak jako chodíme na masáž, na rehabilitační cvičení nebo do sauny, měla by být součástí tréninku mentální příprava.

Jak si to můžeme představit?

Koučování – mentální příprava je specifická komunikace kouče se sportovcem, která pomocí otázek a různých cvičení vede ke zlepšení výkonnosti, radosti v činnosti, sebeuvědomění a seberealizaci. Snažím se působit na sportovce tak, aby byli v přítomném okamžiku na stadionu či hřišti tělem i duší, nemysleli na to, co se stane, když se jim soutěž nepovede, nebáli se.

Nefunguje to tak, že přijde tatínek se slovy: „Domluvte mu, že nemá sedět u počítače, nebo že se nesmí bát soupeře“. Takhle to nejde. Se sportovcem si popovídáme o tom, jaká činnost ho naplňuje, v čem vidí své silné stránky, kam směřuje, s čím by chtěl pomoci a zaměříme se na to různými cvičeními nebo nastavením priorit. Koučování není o správných odpovědích, ale hledání a nalézání své vlastní cesty. Kouč je zde „pouze“ průvodcem.

Kdo takové služby nabízí?

V současné době především sportovní psychologové, kteří jsou ale velmi zaneprázdněni, a nebo koučové pocházející z řad trenérů. Sama jsem v koučovacím výcviku a neustále se snažím rozvíjet, poznávat nové sportovce i jejich trenéry. V České republice je koučování spojeno spíše s businessem a vrcholovým sportem, přitom může přinést nemalé výsledky u sportující mládeže. Stěžejní je, aby si sportovec a kouč rozuměli nejen v profesní rovině, ale také lidsky. Důležitá je, stejně jako v každém tréninku, pravidelnost komunikace, nikoli 1× měsíčně, ale ideálně 3–4× do měsíce.

Jak tedy „vyrobit vítěze“ – sportovce, který chce vyhrávat?

Ne každý, kdo chce vítězit, umí vítězit. Sportovec, který to chce někam dotáhnout, vstává a usíná s myšlenkami na svůj sport. Mentální nastavení je důležité a dá se na něm velmi pracovat. V tréninku provádíme jednoduché techniky jako snížení nároků na výsledek, vizualizace, rozvoj koncentrace, po ty náročnější, jako je nastavení do zóny – tzv. flow. (Asi to zná každý: „ když jsem vyhrál, tak jsem nemyslel na nic“.) Dále se učíme mít radost z tréninku, závodu či zápasu, seberozvoje.

Pro koho tedy vlastně je ten mentální koučink?

Dá se říci, že pro každého, kdo se chce rozvíjet a zvyšovat svou úspěšnost. Já si hledám osoby z řad sportu bez ohledu na výkonnost, ať už sportovce samotné či trenéry, protože je mi toto prostředí nejbližší. Pracuji v rámci osobní konzultace a také v on-line prostředí, neboť ke komunikaci není nutné být spolu s koučem v jedné místnosti a mnohým by to činilo nároky na cestování, které mohou odbourat a věnovat se např. regeneraci. Zatím mám volná místa a zaváděcí ceny, navíc první lekce slouží pouze jako průzkumné setkání a je zdarma.

Jestli vás článek zaujal a máte zájem o vyzkoušení mentálního tréninku, kontaktujte Hanu Legerskou na mail: gimany@seznam.cz