Zaregistrovali jsme to už snad všichni. Počet žen startujících v běžeckých závodech ne rok od roku, ale měsíc od měsíce stoupá. Netýká se to jen „dvacítek“, vzrůstající počet závodnic jde napříč všemi věkovými kategoriemi.

Ještě dnes se mi v hlavě přehrává Brněnský půlmaratón v roce 2007, můj úplně první běžecký závod. Ženy tehdy ještě běžely trasu v délce 5 kilometrů a já se v létě překulila do kategorie „ženy 35 let a více“. Stála jsem tehdy poprvé na bedně, skončila druhá. Vzpomínám si, v jaké euforii jsem tehdy byla, vždyť na té bedně mě tenkrát viděl manžel a dcera. To mě nastartovalo a dodalo mi do běhání, tréninků a závodění strašně moc chuti a energie .

Dnes se už na bednu nedostanu. I když běhám o něco rychleji, než ve svých začátcích, mám pár roků navíc a konkurence v našich řadách výrazně vzrostla. Přesto jsem osudu a okolnostem moc vděčná za to, že jsem si stupínky vítězů mohla několikrát vychutnat.

Nad jistou nespravedlností, která dosud panuje v počtu kategorií jsem se začala zamýšlet letos. Na převážné většině závodů pořadatelé vypisují pro ženy jen dvě kategorie – do 34 let a nad 35 let. Muži mají kategorie čtyři, někdy pět.

Má nižší počet věkových kategorií pro ženy své opodstatnění?

Ivo Domanský

„I když počet věkových kategorií závisí jednak na počtu startujících a jednak na možnostech organizátora závodu, lze vysledovat, že v Praze a v celých Čechách má dnes většina závodů více než dvě ženské kategorie. Na Moravě tolik kategorií nebývá, vzhledem k rostoucímu počtu závodících žen můžeme ale očekávat tlak na rozšíření počtu věkových kategorií. Existují i závody, ve kterých je počet kategorií dán, jako například mistrovství republiky veteránů, kde je jak u mužů, tak i žen od 35 let dáno povinné členění do dalších kategorií po pěti letech . Oproti tomu i dnes vznikají závody a celé seriály, které mají pouze jednu kategorii žen a jednu kategorií mužů – příkladem je nový seriál Run Tour.“

Ondřej Němec – hlavní organizátor Rohálovské desítky

„Vsadili jsme na celkem šest ženských kategorií, od juniorek až pod ženy nad 60 let. Zároveň jsme zaznamenali růst počtu startujících žen a proto si myslím, že si ženy více kategorií zasluhují. Většina závodnic ani tak netouží po závratných cenách, ale o povznášející pocit – že jsem mezi svými vrstevnicemi dobrá.“

Pavel Bíla – pořadatel závodů Moravsko-Slovenského běžeckého poháru

„Ženy a kategorie, to je teď hodně diskutované téma na každém závodě. Náš Moravsko-slovenský běžecký pohár má od letošního roku ve všech závodech povinné kategorie žen: dorostenky, juniorky, ženy, ženy nad 35 let a ženy nad 45 let. Každý rok se snažím prosadit, aby v rámci poháru vždy přibyla jedna veteránská kategorie. Příští rok máme v plánu přidat muže nad 70 let a další rok asi přibudou ženy nad 50 let. Na pořadatele musím tlačit – ale nejde to najednou. Jelikož si vedu statistiku každého závodu podle kategorií (každý závod musí být vypsán pro 22 kategorií), tak vím přesně, jak se vyvíjí účast každý rok na každém závodě. Závodníci jezdí na závody společně auty, je jasné, že muži pojedou s veteránkami na ten závod, kde ty veteránky mají vypsanou kategorii. A proto každý pořadatel musí počítat s tím, že pokud má jen jednu veteránskou kategorii žen, bude mít určitě menší účast v ženách, ale současně i v mužích – běžecké partie jezdí společně. Já se za rok podílím aktivně jako organizátor, rozhodčí, komentátor na více jak 45 závodech (35 Moravsko-Slovenský Běžecký Pohár, 10 Zimní Brněnský Pohár) a vím, že v současné době je velmi silná generace veteránek nad 50 let v Brně, Vyškově atd. Když to shrnu, tak jsem pro to, aby ženy měly minimálně tři kategorie-ženy, ženy nad 35, ženy nad 45. A pokud to řeknu z pohledu ředitelů závodů, tak ti tvrdí, že vyhlašování a předávání cen je velmi zdlouhavé, a je problém vůbec předat ceny. Závodníci vůbec nerespektují čas na vyhlašování a z toho se stává nedůstojné vyvrcholení závodu. Těžko se pak starostům a sponzorům vysvětluje, proč se musí u každé kategorie čekat na závodníky.“

Karel Pikal – organizátor závodů na střední Moravě

„V minulosti jsme měli tři věkové kategorie žen, tak jak to má Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje. Kategorie byly do 34 let, 35 – 44 let a pak 45 a více let. Protože nám na závody chodilo málo žen nad 35 let, jediná Marie Hynštová měla více než 45 let a porážela kde koho, rozhodl jsem se loni udělat jen dvě kategorie. Velká cena Olomouckého kraje má 3 kategorie, 18 – 34 let, 35 – 44 let a 45 a více let. Toto není dle mého názoru rozumné rozdělení kategorií. Kategorie 35 – 44 let zahrnuje malý věkový rozsah. Lepší by bylo 18 – 34, 35 – 49 a 50 a více let. Možná, že to v příštím ročníku takto vyhlásíme. To, zda bude motivovat ženy rozčlenění na více kategorií nevím, to co účast žen na závodech nejvíce ovlivňuje je zejména délka trati. Já ale odmítám dělat závody z různými délkami pro kategorie, protože většina našich běhů má 10 km a méně. Bodování do žebříčku je postaveno na stejných délkách pro všechny kategorie a pak také tradice závodu je důležitá. Takže závěrem: doporučuji rozdělení kategorie žen na kategorie do 34 let , pak 35 – 49 let a pak nad 50 let.“

Alexandr Neuwirth

„Dle mého by bylo asi nejspravedlivější, kdyby ženy měly stejné kategorie, jako muži, to znamená do 40, 50, 60, 70let atd. Samozřejmě tam, kde jsou vypsány kategorie po pěti letech, tak by to mělo být u mužů i žen stejně. Otázkou však zůstává odměňování na jednotlivých závodech. Dle mého by na většině menších závodů byly kategorie žen obsazeny tak akorát na bednu, což mi zase vůči mužům, kde bývají ve všech kategoriích nelítostné boje připadá trochu nefér. Takže shrnuto, co se týká věku, pak nízký počet kategorií u žen opodstatnění nemá, co se týká ocenění, pak asi zde opodstatnění je a záleží na každém pořadateli, jak se k tomu postaví.“

Aleš Miko – pořadatel Dolnolhotské desítky

„Závodnice si musí rozmyslet, zda běhá pro peníze. Pak se od ní očekává výkonnost. Nebo běhá jen pro radost, výkon pro ni není podstatný a potom nemůže žádnou odměnu očekávat. Ženy, které chtějí finanční odměnu, nemohou zaměňovat běžecké závody za turistiku. Za co chceme odměnu, za to klusání na trati? Nevím, zda by mě těšila výhra nebo finanční odměna v případě, že bych byl v kategorii sám a dosažený výkon byl podprůměrný. Přece jen je pro běžce,ať muže či ženy, největší odměnou zlepšení osobního rekordu nebo dobrý pocit z vynaložené dřiny a podaného výkonu. Vzkázal bych ženám, ať se zbaví ostychu, odhodlají se přijít mezi běžecké nadšence a pracují na své výkonnosti. Ten zážitek za to stojí. Nižší počet kategorií u žen je spravedlivější. Mužů je zase na závodech většina."

Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.