Bahno sem, bahno tam, s tím si opravdu Petr Vymazal /SK Salix Grymov/ a Marie Delingerová /Fortex Moravský Beroun/ moc velkou hlavu nedělali. Nazuli tretry a i přes vytrvalý déšť letěli po rozbahněných cestách, jakoby se vznášeli. I v těchto strašných podmínkách dokázal Petr náročnou trasu zvládnout v čase 36:10 a Marie dokonce vytvořila časem 45:17 nový traťový rekord. Takovou měla ve Skalce famózní formu.
Loňský vítěz a traťový rekordman David Pelíšek /Scott Mader sport – 37:04/ se musel spokojit až se druhým místem mezi muži a specialista na podobný terén, Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 37:05/ za ním zaostal jen o pouhou vteřinu. Tak ostrý to byl souboj na trati, která se klidně dala nazvat cestou do pekla. Pro mě tedy určitě.
Štefánia Šrámková /Solen Olomouc – 47:05/ se pak překvapivě popasovala s terénem ze všech ostatních žen nejlépe a v pohodě si doběhla pro druhé místo. A třetí se v cíli objevila Kateřina Šustrová z Prostějova /47:38/.
Lázně – ideální místo pro běžce
Sedmnáctý závod do běžeckého seriálu Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje nás zavedl do místa známých lázní ne léčení nemocí pohybového ústrojí, revmatických potíží a jiných zdravotních problémů, do obce Skalka nedaleko Prostějova. Místo jak vyšité pro stále zdravotně rozsypané běžce. No, nemám pravdu?
Šestý ročník Běhu ve Skalce, který je bohužel zároveň již 3. ročníkem memoriálu Radomila Večeři, zakladatele tohoto závodu, uspořádali společně s již jmenovanou vesnicí také klub biatlonu Prostějov a TJ Liga 100 Olomouc. Na startu se tradičně sešly všechny věkové kategorie od nejmenších dětí až po nejstarší veterány.
Děti závodili jen v okolí objektu Lázní Skalka, ale muže a ženy čekaly tři velmi těžké okruhy po zdejších polních cestách se značným převýšením, což je velmi překvapivé na rovinaté Hané, v celkové délce 10 km. Navíc v bahně a lijáku.
Co se vynořilo po bahenní koupeli
„Musel jsem si vzít do takového terénu tretry,“ přiznal bez obalu Petr Vymazal, „jinak by nemělo smysl v tom bahně vůbec běžet. Pokud se můžu pořádně opřít a to s dostatečně dlouhými hřeby dnes šlo, tak jsem v těchto podmínkách doma. Sedí mi to. Jsem lehký a můžu běžet po svém. Taky jsem si od druhého kola diktoval sám tempo a hlídal si jen, kde šlápnu, abych nespadl. Z kopců dolů je nutné se pustit co nejrychleji dolů a sledovat jen došlap. Při brzdění nohy podjedou a je to pak utrpení.“
„Zkusil jsem se udržet s Petrem,“ kriticky hodnotil svůj výkon David Pelíšek. „Jenže jsem měl silniční boty a už ve druhém kole jsem v kopci plaval a potom chytil tak strašnou krizi, že mě předběhl i Ondra Horák. Nakonec jsem byl rád, že se mi ho podařilo dotáhnout a v konci i porazit. Dnes to na silničky rozhodně nebylo, ale já si sebou nic jiného nedovezl, tak se pak nesmím divit, že jsem se pěkně potrápil.“
„Takové bahno a terén mi vyhovují, ale dnes jsem na Petra neměl,“ konstatoval ve sprše, kde jsme smývali tuny bahna, až se ucpal odpad, Ondra Horák. „Běžel dnes fantasticky. Mně to přece jen i přes tretry trochu klouzalo a to rozhodlo. Ale užil jsem si to. Mám podobné tratě rád.“
„Já se cítila už od rána skvěle,“ sdělovala mi v cíli skoro nezadýchaná Marie Delingerová. „Vůbec jsem neměla krizi, tretry mi seděly v terénu dokonale, nikde jsem neuklouzla a podařilo se mi běžet pořád ve stejném rytmu. Proto asi taky padl i přes to bahno traťový rekord. Jenom nechápu to, že včera večer se mi v Náměšti běželo strašně a za pár hodin je to všechno jinak. Ale je to dobře, mám z toho radost.“
„Já jsem druhá absolutně? To bude asi tím, že jezdím jenom na kole. K nějakému běžeckému tréninku se moc nedostanu, ale zřejmě to na tento terén byla ta nejideálnější příprava“ divila se Štefánia Šrámková a po slovensky, což s ohledem na mladou generaci raději překládám do češtiny. Mohli by se někteří mladší běžci divit, co že to používám za řeč.
Bahnité dobrodružství? Ne docela normální šílenství
Už od rána, kdy u nás lilo celou noc, jsem tušil, že to ve Skalce nebude snadné, ale co jsem uviděl při rozklusání, to předčilo i ta má nejčernější očekávání a vzalo mi to dech. Sakra mi pak po startu hned v prvním kopci chyběl. Placatil jsem se v tom bahně jako kačena a při každém došlapu se mi pod mojí váhou rozjely nohy naprosto jinam, než jsem plánoval.
Už při prvním seběhu, pardon, to bylo spíš seskání z místa na místo, kde jsem zoufale hledal aspoň někde v trávě pevnější oporu na zemi, mi plotýnky začali zpívat hymnu. Jen tuším, že byla naše, protože nebyl čas se tím moc zaobírat, pokud jsem se chtěl nějak relativně ve zdraví dostat dolů a ještě k tomu ne po břiše, což někteří borci nedobrovolně přede mnou i za mnou praktikovali.
Já to sice ustál, ale za cenu hluboké orby v obilí a řepce, kterou jsem se raději jal brázdit již ve druhém kole, neboť z polní cesty přede mnou se stala dokonale připravená půda na sázení brambor. Nevím, nevím, jestli družstevníci nebudou muset sklízet a hlavně pak odvážet úrodu vrtulníky. Po nás už tam tudy do podzimu ani traktor neprojede. Tak jsme to zorali.
No, musím sebekriticky přiznat, že dnes to u mě nebylo o běhu. Spíš by se můj výkon hodil do seriálu „Přežít“. Ostatně s tím jsem se také do tohoto šíleného dobrodružství původně pustil.
A když jsem pak s vytřeštěným zrakem hleděl, co se mnou místy moje setrvačnost a zemská přitažlivost dělá, jen se v duchu modlil, abych někde nehavaroval, neobalil se blátem a zdejší myslivci si mě potom nespletli s kňourem. Nakonec se mi to poštěstilo, přestože zpětně teď nechápu, jak jsem to občas vybral.
Opravdu jsem toho už viděl a zažil na závodních tratích za svůj život hodně. Přesto mě pořád něco dokáže překvapit. Dnešní běžecký závod ve Skalce to byl určitě. A jak řekla Jarka Palíšková: „ Takový masakr jsem ještě nikdy neběžela a takovou hovadinu už určitě nikdy neudělám :-)“
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.