Alberto Salazar, americký maratonec s kubánskými kořeny, vydal v letošním roce autobiografii pod názvem „14 minutes“, odkazující na incident, během nějž se bývalému světovému rekordmanovi v roce 2007 zastavilo srdce. Ve třetím dílu našeho seriálu Salazar prozradí, proč dal přednost Niku před Adidasem a také to, že ani světový rekord z vás šťastnějšího člověka neudělá.

Světe, jmenuji se Salazar

Novým Salazarovým cílem je útok na světový rekord, který v té době už deset let časem 2:08:34 držel Australan Derek Clayton. Salazar k přípravě na druhý maraton (opět New York) uvádí, že pokračoval v týdenní kilometráži na hodnotách 190 km, jež zahrnovala dva až tři rychlostní tréninky. “Říkalo se o mě, že vezmu jakýkoliv tréninkový plán, který mi kouč napíše a vynásobím ho dvěma. To byla samozřejmě nadsázka, nicméně přidával jsem si vždycky,“ odkrývá tajemství své přípravy atlet. Během maratonské přípravy zvládl Salazar dominovat také na trati 10 000 m, když v září 1981 zaběhl na mítinku Římě 27:41, druhý nejlepší americký čas té doby. Žádný tehdejší maratonec se Salazarovi v rychlosti nemohl rovnat, Afričané tehdy totiž závodili zpravidla na kratších distancích nabízejících častější možnost výdělku.

Nike nebo Adidas?

O Salazara mezitím svedly souboj společnosti Nike a Adidas. „Jediný rozdíl mezi oběma nabídkami byl ten, že mi Nike garantoval pozici ve firmě i po skončení aktivní kariéry, což jsem vzhledem ke svému vzdělání v marketingu přivítal. Bylo to osudové spojení, a kdybych tenkrát podepsal Adidasu, můj život by se pravděpodobně vyvíjel velmi odlišně,“ vzpomíná Salazar, po němž je dnes pojmenována jedna z budov sídla společnosti v Oregonu.

Světový rekord v New Yorku

V předvečer New Yorského maratonu stejně jako o rok dříve hýřil Alberto optimismem a potvrdil svůj úmysl překonat světový rekord. „Jsou závody, ve kterých se soustředíte na výsledný čas, zatímco jindy, jako třeba na olympiádě, je prioritou zisk medaile a vy závodíte proti soupeřům, nikoliv proti časomíře,“ uvádí Salazar a pokračuje: „New Yorský maraton byl ten první případ, chtěl jsem světový rekord a o své soupeře jsem se nemínil starat. Vím, že to zní nadutě, ale přirovnal bych to k mentalitě špičkových baseballových nadhazovačů, kteří ve své nejlepší formě, přestávají při nadhozech vnímat pálkaře, už je nezajímá, jestli proti nim na kopci stojí levák nebo pravák, koncentrují se pouze na perfektní provedení svého řemesla.“

Salazar svůj maratonský chlebíček k perfekci nepochybně dovedl, New Yorský maraton dokázal vyhrát i podruhé a to v čase 2:08:13, tedy o 20 sekund rychleji než dosavadní platný světový rekord.

Dál už nechme mluvit rekordmana: „Ve věku 23 let jsem dosáhl svého životního snu. Oproti plánům, že budu triumf slavit v newyorských podnicích jako nějaká rocková hvězda, jsem se cítil podivně utlumený. Myslel jsem si, že mě světový rekord přetaví v jiného člověka – silnějšího, chytřejšího, klidnějšího a vyzrálejšího, ale byl jsem tatáž osoba, s těmi stejnými pochybnostmi a vnitřním nepokojem, jako ráno před závodem.“

„Moje celá dosavadní kariéra byla postavená na dosahování zdánlivě nesplnitelných cílů, ale teď jsem měl světový rekord, co jsem měl chtít víc? Část mého já, leč nepatrná, mi říkala, že to, čeho jsem dosáhl, nebylo vůbec důležité a nevyžadovalo ani žádnou mimořádnou kuráž. Zcela jistě se to nedalo srovnat s povoláním mého bratra – pilotováním F-14ky, či něčím mnohem trvalejším a ušlechtilejším jako třeba naučit dítě číst nebo napravit zlomenou kost,“ píše Salazar a dodává: „Jediné, co jsem mohl udělat, abych tyto hlasy umlčel, bylo překonat nyní světové rekordy i na 5 a 10 tisíc metrů, tak abych byl nejen nejlepším maratoncem historie, ale nejlepším vytrvalcem všech dob.“

Poznamenejme, že cíle to nebyly nerealistické, protože Salazar už tehdy figuroval v top pětce nejrychlejších světových časů na obou distancích.

Na recepci u Reagana

Ohlas Salazarova světového výkonu dosáhl míst nejvyšších, když byl několik dní po rekordu oficiálně přijat prezidentem Reaganem v Bílém domě. Na začátku 80. se takové uznání prokazovalo sportovcům na rozdíl od dneška spíše výjimečně, rozhodující roli sehrála zřejmě politika, neboť přijetí atleta s kubánskými kořeny, navíc pocházejícího z rodiny významného kubánského exilového aktivisty, mělo republikánskému prezidentovi pomoci získat body u početné hispánské komunity v USA.

Zdroj: Alberto Salazar – 14 Minutes: A Running Legend's Life and Death and Life, Rodale Books, New York 2012

Autorem příspěvku je Milan Janoušek, student Právnické fakulty UK v Praze. Jeho hlavními zálibami jsou masmédia a literatura. Odmalička oblékal dres fotbalového AFK Kolín, ale od roku 2010 visí kopačky na hřebíku a Milan běhá, co mu síly stačí :-)