Martin Kučera z VSK Univerzita Brno, stříbrný z letošního mistrovství ČR na dráze ve Vyškově na stýplu, předvedl svoji dominaci na jihu Moravy a udělal si ze závodu tréninkový tempový běh. 6,8 km zvládl v lehkém tempu za 21:43. Až daleko za ním se odehrával boj o další pozice na stupních vítězů.

Nejzkušeněji si počínal Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 22:57/, který v závěru odrazil nápor Luďka Durďáka /SDH Rohatec – 23:01/. Za nimi pak doběhli na čtvrtém místě Jakub Janíček /Slovácká Slávia Uherské Hradiště – 23:27/ a vítěz čtyřicátníků Radomír Soukup /AC Tábor – 23:56/. Šestici nejlepších mužů potom doplnil na stupních vítězů Viliam Dinžík /Triax Tri Club Bratislava – 24:13/.

To Ľubomíra Maníková z AK Spartak Dubnica /25:20/ musela o své prvenství v závodě nabitém kvalitními běžkyněmi tvrdě bojovat na trati, aby dokázala porazit Janu Zatlúkalovou /Asics.cz – 25:51/ a osmou z mistrovské pětky ve Vyškově Irenu Pospíšilovou /AHA Vyškov – 26:52/, která se tak musela sklonit před oběma slovenskými běžkyněmi.

Čtvrtá skončila vítězka žen nad 35 let Katka Doubková /AK Perná – 27:50/, pátá Jana Kadlecová /AK Hodonín – 28:25/ a šestá doběhla první žena nad 45 let, Marta Durnová /BRANOPAC Veselí nad Moravou – 29:38/.

Výborní veteráni

Padesátníky přivedl jako první do cíle bývalý skvělý český reprezentant s osobním rekordem třeba na pětku kolem 13:25 /o vteřinky se nebudu dohadovat, kéž by to tak u nás někdo ještě běhal/ a absolutně dnes v Kunovicích desátý, Pavol Klimeš /SBK Wiky Kyjov – 24:36/. Šedesátník vyhrál fenomenální Svaťa Kudlička /LRS Vyškov – 25:55/, nad 65 let byl nejlepší Ferdinand Husár z Trenčína /29:05/ a nad 70 let pak František Joch /ARIMO Strážnice – 32:25/.

Dokonale připravený závod

17. závod Moravsko-slovenského běžeckého poháru zavítal do Kunovic, kde se konal 2. ročník Běhu o pohár města Kunovic a EPS. Pořadatelé z EPS aktivity připravili sportovní běžecké dopoledne pro všechny věkové kategorii, takže se zde mohl vyřádit opravdu každý.

Od mrňat až po stoleté a starší vytrvalce. Navíc se ti nejmenší mohli vyžít v množství různých atrakcí, které na ně čekaly v v překrásném areálu kolem kunovické sportovní haly. Musím jako pořadatel mnoha závodů přiznat a dělám to velmi rád, že se fakt parta lidí z EPS Kunovice vyznamenala. Nebýt tak zřízený po závodě, šel jsem si něco z té zábavy dětí také užít.

V hlavním závodě dospělých čekalo na běžce 6,8 km se startem v pravé poledne. Trať okrajem města na okruhu 3,4 km dlouhém, to znamená, že všichni museli absolvovat dvě kola. To zřejmě proto, aby si okolí Kunovic pořádně prohlédli.

Mírně zatažená obloha se těsně před startem rozevřela a ostré sluníčko všem pořádně zasvítilo na cestu a dokonale prohřálo nejen svaly, ale také všechny další orgány, což některé z nás, co jsme se připálili již na Lysé hoře, po pravdě příliš nepotěšilo.

Spokojenost nade vše

Když skvělý komentátor závodu Pavel Bíla s rozšafným nadhledem vyzval vedoucího běžce Martina Kučeru před posledními 300 metry do cíle, aby se vrátil, že běží špatně a chudák Martin ho poslechl, všichni přítomní diváci i pořadatelé a nebylo jich málo, naráz zkoprněli.

Dokonce se vzduchem nesly slova, zda není Pavel pod vlivem, jak říkají klasici v jednom našem slavném filmu. Nebyl, jen to slunce ho také asi trochu přehřálo. Okamžitě se Martinovi omluvil a poslal ho správně. To prý měl pár metrů navíc za nedávný závod, kde byli on další dva nejlepší diskvalifikovaní za neúmyslné zkrácení trati, jak pak s úsměvem řešil tento svůj malý překlep.

Stejně tak to bral i Martin Kučera: „No co, přidal jsem si pár metrů, stejně za mnou byli ostatní daleko, tak se nic nedělo. Ale jsem přece jen po mistrákách na dráze unavený, tak to taky dnes nebylo ideální.“

Což ostatně potvrdila i třetí žena v cíli Irena Pospíšilová: „Na republice ve Vyškově jsem se zmáčkla skoro na doraz, tak to dnes tady bylo jen o doběhnutí. Cítím únavu ještě teď, proto jsem na nějaký lepší výkon opravdu neměla.“

Tomáš Steiner byl ve Vyškově v roli pořadatele a v Kunovicích mu odpočinek svědčil: „Táhl jsem skupinku běžců a musel jsem ji roztrhat, abych nakonec náhodou neskončil čtvrtý. Proto jsem na pátém kilometru podstatně zrychlil a podařilo se mi je všechny utrhnout. Jenomže se na mě zase dotáhl v posledním kilometru Luděk a ještě jsem si zafinišoval, ale povedlo se to a jsem ze svého výkonu docela nadšený. Snad už mi to půjde jako dřív.“

Mimochodem, Tomáš se potýkal s dost vážným a problematickým zraněním, kvůli kterému musel podstoupit operaci páteře a téměř rok nemohl běhat. Stejně tak viděl závěr závodu i Luděk Durďák: „Musel jsem to zkusit zrychlit a jsem rád, že mi Tomáš pomohl. Přece jen nemám tak silný finiš a mohl bych nakonec skončit ve skupině až poslední a to jsem nechtěl připustit.“

„Dnes jsem běžela na doraz,“ přiznala vítězka žen Ľubomíra Maníková. „Janka za to jako obvykle vzala hned od startu a naštěstí pro mě jí ve druhém kole došly síly. Mně se podařilo ji v závěru utrhnout a vyhrát, z čehož mám velkou radost,“ netajila se při rozhovoru po opuštění stupňů vítězů.

Zato Jana Zatlúkalová byla mírně zklamaná: „Příliš jsem překopla první část závod a ve druhém kole se začala trápit. Dnes prostě na to nebylo, abych se pokusila udržet Ľubomíru až do finiše a pak se o první místo přece jen trochu zkusit porvat. Byla prostě lepší,“ přiznala nakonec sportovně a nijak si s tím dál moc hlavu nelámala.

Můj přítel Alzheimer

Po mém boji o život na Lysé hoře jsem jel do Kunovic se svými svěřenci a na čumendu.

Kdeže ta předsevzetí jsou. S číslem na hrudi, hrdě přidělaném na tílku dlouho před závodem, jsem zase vyrazil jako jelen v říji. Nakonec proč ne, bylo na co se přede mnou dívat. Dál to nebudu rozebírat, abych nebyl nařčen z nemístného chování.

Že jsem si ty sychrajsky nepíchl přímo do masa a nejlépe pak hned do zadku. Aspoň bych si rozpomněl, na co jsem přísahal po přežití té horské šílenosti před sedmi dny. Jak já mám sakra krátkou paměť. Nebo že by už přítel Alzheimer?

Ihned po prvním kiláku jsem totiž poznal, zač toho bude v Kunovicích loket a jal se usilovně stírat pot, který za mnou nechával stopu jako proražený chladič i s olejovou vanou za poškozeným autem.

Pršelo ze mě jako při průtrži mračen u nás ve čtvrtek v noci. Ještě, že jsem neucpal kunovické kanály. Doma jsem s nimi měl hodně napilno.

A k tomu mě pak doběhl Ondra Němec, který před startem jen lakonicky pronesl, že jde zkusit klusat. To mě dorazilo. „Tak já už nestačím ani jeho klusu,“ funěl jsem vzteky rudý jako býk v koridě a zavěsil se na jeho paty. Mít v ruce vodítko na psa, hodil bych mu ho kolem pasu a nechal se vléct. A kilometry ne a ne ubývat.

Zoufale jsem se začal modlit ať už je konec, protože moje kožené nohy začaly provozovat místo běhu turistický pochod a stejně tak kožené plíce už vyluzovaly jen zvuk ne nepodobný skřeku v posledním tažení. A já v něm opravdu asi byl. Ondrovi to zřejmě začalo rvát tak uši, že zvolnil a nechal mě milostivě doběhnout před sebou. Zaplať pánbu, kdy se mi to ještě podaří.

Výsledky

Fotogalerie


Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.