V druhém ročníku Vyškovské devítky zvítězili zcela po zásluze Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno/ a Mirka Hanáková /Sokol Bučovice/. Oba dva se dostali do cíle i přes náročné podmínky v novém traťovém rekordu, který má nyní hodnotu u mužů 31:53 a u žen 40:39 na trati 9,3 km dlouhé.
Mezi muži pak doběhl druhý půlkař Jiří Němeček /AHA Vyškov – 32:59/ a třetí loňský vítěz z Vyškovské devítky, Milan Adamec /Orel Vyškov – 33:52/. Absolutně druhá ženách skončila Lenka Hrabovská /41:55/ a třetí potom půlkařka Lenka Suráková /43:57/, obě z místního klubu AHA Vyškov.
Středomoravský běžecký pohár, to je Karel Pikal se vším všudy. Osmý závod v pořadí Středomoravského běžeckého poháru zavítal zase do Vyškova.
Karel Pikal po loňském úspěchu zařadil Vyškovskou devítku opět do své soutěže.
Jako již tradičně v akcích jím pořádaných, zorganizoval a uspořádal všechno se vším všudy naprosto sám a bez pomoci.
Proto se v pátek v 18 hodin 30. června mohli vydat na stejnou trasu jako v loňském roce vytrvalci všech věkových kategorií a čekala je rychlá obrátková trať v délce 9,3 km.
Z již odzkoušeného zázemí u atletického stadionu Za parkem se vyběhlo po cyklistické stezce směrem k průmyslové zóně a pak podél topolové aleje do Dědic, kde byla připravená obrátka u základní školy.
Je to nejrozumnější varianta pro páteční večer, neboť ve zdejším parku je v tuto dobu opravdu rušno a těžko by se běžcům kličkovalo mezi velkým množstvím lidí, bruslařů či psů, kteří tuto zónu klidu a pohody ve Vyškově rádi využívají ke svým volnočasovým aktivitám a k procházkám.
Na takto připravené trase běhu naopak čekal běžce dokonalý klid, který možná v polích narušil jen vyděšený zajíc či káně, vyhlížející nějakou myš ze svého posedu na vrcholcích stromů, když se omylem pak sneslo nad smečku běžců zřejmě doufající v lehce získanou potravu. Asi by už potřebovalo taky pár dioptrií jako já. Ale jinak si vytrvalci trasu vcelku pochvalovali až na úmorné vedro, které ještě večer ve Vyškově po odpoledním žáru panovalo.
Horké léto je tady
„Já mám teplo rád,“ přiznal se Tomáš Steiner, „ale tohle je už na mě moc. Běžel jsem to raději volněji a jen v závěru trochu stupňoval, protože jsem si nebyl jistý, co to se mnou provede. Nakonec to bylo dobré. Dalo by se říct, že jsem absolvoval kvalitní tempový trénink. Nebylo ani s kým závodit. V podstatě jsem si běžel jen podle svého, ale jde mi to teď docela dobře, tak snad to vydrží i nadále.“
„To je jiná štreka, než půlka na dráze,“ kroutil hlavou Jirka Němeček. „Měl jsem nohy po obrátce jako z betonu. Je vidět, že mi přece jen po letošní speciální přípravě na 800 metrů podobně dlouhé tratě hned tak zase sedět nebudou.“
„Měl jsem z toho vedra docela obavy,“ usmíval se Milan Adamec v cíli, „ale nakonec to bylo v pohodě. Přesto jsou tak náhlé změny počasí pro mě dost náročné. Mám problém se s tím dostatečně rychle srovnat.“
„Ještě minulý týden jsem byla v nemocnici,“ jen tak mezi řečí nadnesla Lenka Hrabovská, „to se pak dost těžko dá běžet závod nějak moc ostře a ještě v takovém teple. Přišla jsem si to dnes jen odběhnout v rámci tréninku a jsem překvapená, že se mi podařilo postupně i zrychlovat. Snad už to bude všechno v pořádku a něco taky natrénuji.“
„V takovém vedru to bylo na mě strašně dlouhé,“ jen konstatovala Lenka Suráková. „Navíc jsme měli už před tím trénink na dráze, tak jsem toho měla dnes opravdu dost.“
Moribundus
Přiznám se, že jsem dnes nesebral odvahu vyrazit na trať, asi jsem na Lysé překročil svůj limit :-)
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.