V pátek večer se přes Nemojany přehnala smršť s lijákem, kterou jen tak nepamatujeme. S hrůzou jsem ráno vyrazil zkontrolovat trať závodu, ale naštěstí na ní neležely vyvrácené stromy. Jenže přestože se deštěm trochu ochladilo klima v lese, vysoká vlhkost a postupně stoupající teplota pod sálajícím sluncem na modré obloze vytvořila i tam prostředí jako někde kolem Amazonky. Tropy – hadra.
Ani to však nezabránilo skvěle připravenému Martinovi Kučerovi /VSK Univerzita Brno/ v překonání traťového rekordu a to časem 23:39 víc jak o minutu. Navíc zjevně jen vyklusával.
Neméně fantastický výkon předvedla absolutně neznámá žena na silničních bězích, Markéta Horáčková /AK Olymp Brno/, která časem 29:54 posunula rekord víc jak o padesát vteřin. Že by se ligová půlkařka přesunula na delší tratě. Zcela jistě na to má obrovské předpoklady. Necháme se tedy překvapit.
Stávající traťový rekordman, David Pelíšek /SCOTT Mader sport – 24:34/, se dnes musel spokojit až se druhým místem v pořadí, byť i on se dostal pod hranici svého nejlepšího času z loňského roku. Skvěle běžel i třetí muž absolutního pořadí, Pavel Hrdina /AK Perná – 25:05/ a nenechali se zahanbit ani další borci. Zejména pak čtvrtý triatlonista František Kubínek /EKOL TEAM Brno – 25:42/ a pátý Petr Vymazal /SK Salix Grymov – 25:57/. Co na to říct. Nemojany prostě táhnou. Sjela se tu mužská moravská elita.
Ani další ženy v pořadí se za nic nemusely stydět. Druhá doběhla loňská vítězka a teď již bývalá traťová rekordmanka Katka Doubková /AK Perná – 31:51/. Třetí, v letošním roce slavící neuvěřitelný comeback, Mirka Hanáková /Sokol Bučovice – 32:13/. Čtvrtá Lenka Hrabovská /AHA Vyškov – 32:45/ a třeba i pátá neskutečná veteránka Marie Hynštová z Vyškova /32:54/. Za pozornost ovšem stojí i výkony nejlepšího dorostence a dorostenky.
Devátý absolutně doběhl Petr Konečný, ročník 95, /AC Okrouhlá – 28:00/ a šestá mezi ženami pak Pavlína Poláčková, ročník 96, /EKOL TEAM Brno – 33:02/. Nedá mi to, abych se nepochválil, neboť se již nějaký ten rok připravují pod mým vedením a pomalu dozrávají v kvalitní vytrvalce.
Nemojské běžecké léto zahajuje
První závod letošního Nemojského běžeckého léta, jež samo o sobě je u nás ojedinělým projektem, byl 5. ročník Nemojské sedmičky, který je věnován památce vynikající atletky, běžkyni Mgr. Lence Höferové. Již potřetí se běžel jako její memoriál v místech, která měla tak nesmírně ráda. Nemojany jí byly druhým domovem a zároveň zde pracovala jako ředitelka základní školy. Lidé ze vsi na ni nikdy nezapomenou.
Všechny tři akce pořádá AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a místním Sokolem a protože Lenka Höferová učila i děti z okolních vesnic Luleč a Tučapy, tak i zdejší obecní úřady se na její počest na závodě podílejí. Stejně ovšem jako řada místních sponzorů. Proto si asi všechny tři závody v Nemojanech drží svůj punc výjimečnosti a jsou mezi běžci čím dál víc oblíbené.
Už i jen trať, která se vine po asfaltových lesních silničkách, kde je zakázán běžný silniční provoz, je svou náročností, ale hlavně tím, že vede v nádherných hlubokých lesích Drahanské vrchoviny, nesmírně přitažlivá. Již samo o sobě zdolat co nejrychleji převýšení kolem 250 metrů k turisticky známé křižovatce Tři javory je velmi náročné. A co teprve potom ten sešup po stejné cestě zpátky. A že je to dolů fofr, o tom nepochybujte. Při traťových rekordech mužů se poslední dva kilometry běžely v časech pod 2:30 na kilometr.
A jak to viděli nejlepší?
„Než abych trénoval, to si raději zajedu na závod,“ přiznal se mi již při rozklusávání Martin Kučera a po závodě pak dodal: „Ráno v deset je na mě sice hodně brzo, ale s tím nic nenadělám a v teple běhám rád, takže jsem si kvalitně zatrénoval a myslím, že se tu dá v dobré konkurenci běžet ještě mnohem rychleji. Trať je to hezká a zajímavá, ale přes svoji náročnost i pořádně rychlá.“
„Ve čtvrtek jsem běžel atletickou ligu a po pětce a patnáctistovce na dráze jsem už přece jen nebyl dostatečně uvolněný,“ hodnotil svůj výkon David Pelíšek, „cítil jsem hlavně dolů z kopce lýtka, to se pak nedá pořádně odrazit a to je tady moc a moc potřeba.“
„Nahoru mi to jde, tam to docela umím,“ smál se Pavel Hrdina, „Ale dolů to už není nic moc. Přece to jen z kopců pořádně nedovedu a dnes to bylo poznat.“ „Na mě to bylo strašně dlouhé,“ žasla nad svým výkonem Markéta Horáčková. „Běhala jsem dosud jen půlku na dráze a nevěděla jsem vůbec, co taková štreka se mnou provede. Nakonec to vůbec nebylo hrozné, i když jsem se zpátky pořádně vytrápila. Ale to je na půlce normální, takže jsem spokojená a hodně moc se mi to líbilo. Určitě si to občas zase někde vyzkouším.“
„Vrátila jsem s mistrovství Evropy veteránů v běhu do vrchu teprve v týdnu a moc jsem se běhat nedostala, takže na to dusné vedro, které moc nemiluji, to bylo ještě docela slušné,“ mávla rukou nad ztrátou svého rekordu Katka Doubková.
„Já taky teplo moc nemusím,“ přidala se Mirka Hanáková, „a dnes už ho bylo zase dost, ale ještě se to v těch lesích dalo zvládnout. Na otevřeném prostranství by to bylo o poznání horší.“
Pořádat a závodit, to nejde moc dohromady
Je mi zcela jasné, že si moc závodů Nemojského běžeckého léta neužiji. Přece jen s organizací, i když mi pomáhá dobrá parta kamarádů, je práce až nad hlavu a nejde se nijak soustředit na závod. Proto taky moje výkony asi budou podle toho vypadat. A do toho pak ta prádelna, ve které jsme běželi a byl jsem zralý na jednotku intenzívní péče.
Jen tak na okraj. I počítač se nám z toho pomátl. Museli jsme pracně dodělávat a opravovat výsledky ručně, poněvadž nootebok s námi hrál babu a chechtal se nám do ksichtu. Ještě, že jsme podle těch jeho fantasmagórií nezačali vyhlašovat. To by se někteří borci divili, kde se až octli. No, zvládli jsme to, ale bylo toho dost.
Tak za 14 dní se na vás při Nemojské devítce opět těším.
Výsledky
Foto 270× – Dino sport
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
