Ano, přesně tak si Martin Kučera /VSK Univerzita Brno/ pohrál s časem i se soupeři v sedmém ročníku Nemojské pětky. A to vše jen tak lehce v rámci tréninku, bez nějakého velkého úsilí. Přesto se na 5km vzdálenosti dostal do cíle za 15:56 a druhému Petru Vymazalovi /SK Salix Grymov – 17:12/ utekl téměř o osmdesát sekund. Třetí doběhl díky mocnému finiši z kopce dolů Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 17:22/, který byl na obrátce až pátý.
Katka Doubková /AK Perná – 20:44/ si vítězství jen pohlídala, neboť druhá žena v cíli, Mirka Hanáková /Sokol Bučovice – 21:26/, měla za ní přece jen dostatečný odstup, stejně jako třetí Marie Hynštová z Vyškova /21:58/. Výborně opět běželi, jako již tradičně, nejlepší veteráni. Absolutně čtvrtý skončil, a to jen díky strhujícímu závěru Tomáše Steinera, čtyřicátník Pepa Sedláček /17:28/, čtrnáctý potom šedesátník Svaťa Kudlička /19:53/, hned za ním pak padesátník Martin Skyba /20:06/ a Jindra Tomíšek /26:59/ potom ovládl sedmdesátníky.
Nejlepší veteránky jsem jmenoval již v úvodu, tak jen dodám, že první v nejmladších ženách byla Lenka Hrabovská /22:10/ a skvěle běžel též junior Petr Konečný /18:53/ stejně jako juniorka Pavlína Poláčková /22:12/.
Nemojany, Nemojany a zase Nemojany
Poslední závod z Nemojského běžeckého léta, Nemojskou pětku, memoriál ing. Miloslava Gábra, opět zorganizovali pořadatelé z AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč a Sokolem Nemojany za podpory řady sponzorů.
Také tento běh je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a též i do okresní soutěže Dlouhá míle.
Závod se koná již po sedmé po několikaleté přestávce. Jeho počátek se totiž datuje již od konce 80 let minulého století. Ovšem v předloňském roce doznal radikální změny. Z původní trati po silnici z Nemojan do Habrovan a zpět se přesunula trasa do lesů, kde se konají i oba zdejší předchozí závody, sedmička i devítka.
Jen se na žádost veteránů posunul start o 1500 metrů výš, aby se vynechalo nejhorší stoupání a celý závod se tak stal mnohem lehčí a hlavně běhavější i když také zde se jde až téměř na obrátku do celkem dost slušného kopce. Kouzlo lesního prostředí zůstalo stejné a podmínky v jakémkoliv počasí jsou v těchto místech v létě vždy přijatelné a běžecky skoro ideální ať je vedro nebo déšť.
A jaké byly pohledy nejlepších na jejich výkony?
„Neběželo se mi nijak moc dobře,“ tvrdil při vyklusávání Martin Kučera. „Jsem dost unavený z tréninku a po soustředění, tak se mi nepodařilo to pořádně rozbalit. Snad to bude příště lepší. Spíš teď uvažuji o startu na Králičáku a to je přece jen jiná trať, ale rozhodnu se až příští týden,“ dodal pak závěrem.
„No otočce jsem toho už měl plné zuby,“ konstatoval překvapeně Petr Vymazal. „Asi jsme začali za Martinem moc rychle. Měl jsem spálené průdušky jako na mílařském závodě na dráze a dolů jsem se pak už nedokázal pořádně uvolnit.“
„Já tomu nerozumím,“ nechápavě kroutil hlavou nad svým výkonem Tomáš Steiner. „V tréninku se cítím dobře, běhá mi to a tady se pak trápím. Ale je pravda, že začátek do kopce byl na mě moc drsný. Po obrátce se to už pak uvolnilo a dokázal jsem se rozběhnout, ale přesto jsem chtěl běžet dnes mnohem rychleji.“
„Mirka byla daleko, neměl jsem vůli ani motivaci se nějak moc prát s časem,“ sebekriticky se zhodnotila Katka Doubková. „Navíc to přece jen z kopce dolů moc neumím, ale nahoru se mi běželo skvěle. Škoda, že jsem povolila, jinak bych určitě traťák také posunula jako Martin Kučera.“
„Moc jsem toho v týdnu nenaběhala,“ smála se jako obvykle Mirka Hanáková, „ale šlo mi to zase docela dobře, asi jsem správně vyladila.“
To ovšem nemohla tvrdit Marie Hynštová: „Nevím, proč mi to zase nešlo. Přitom v tréninku již zvládám dost ostré tempo, ale tady jsem do kopce nějak ztuhla a už jsem se nerozběhla. Asi bude třeba v závěru prázdnin trochu ubrat, abych se dostala trochu do formy.“
Test odolnosti
Už mě to povalování na gauči přestalo bavit a tak jsem se rozhodl postavit opět jen tak zkušebně na start, abych poznal, co mi na to moje totálně zřízené tělo řekne. Nebyl to hezký rozhovor. Seřvalo mě skoro všechno, co mám v sobě a myslím, že i co jsem měl na sobě včetně trenek. Nedokázal jsem to ani vnímat.
Navíc jsem skoro všechny hnal stále před sebou. Když jsem se otáčel v polovině trati, tak jsem vypadal spíš jako morový sloup na náměstí ve Vyškově. Stejně tak tuhý a stejně tak škaredý. Až jsem se nad sebou sám s hrůzou otřepal. Ale doběhl jsem, i když bez mučení přiznám, že to do běhu mělo dost daleko. Snad to bude ještě někdy lepší.
Adieu Nemojany…
Letošní Nemojské běžecké léto tedy skončilo. Snad se všem líbilo, a proto doufám, že příští rok se povede opět tyto závody v podobném duchu uspořádat.
Výsledky
Fotogalerie
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
