Máte strach z prvních závodů, náročných tréninků nebo dokonce z rychlých běžců? Přinášíme vám zde návod, jak se dostat přes všechny tyto stresové situace.

Každý běžec mívá čas od času nějaké pochybnosti. Na tom není nic špatného. Ale jsou starosti, které jsou hlubšího charakteru a vyvolávají v nás negativní emoce.

Stres z možného selhání může zapříčinit spoustu problémů. Ten může zapůsobit i na svaly, které se rychleji unaví a pak se nemůžete dostat do ideálního běžeckého tempa. To vše vás odvádí od vašich cílů a narušuje vaše odhodlání.

Rychlejší běžci

Jsou všude. Na startu závodu, na cestách, mezi vašimi přáteli. Kate Andrews z Washingtonu se mezi svými přáteli cítila být rychlejší a tak si našla další skupinu, která běhá kilometr za čtyři minuty. Věděla, že je z nich nejpomalejší, ale to ji motivovalo a nyní už s novou partou drží tempo. Pokud nemáte skupinu, ve které byste se cítili dobře, co do vaší kondice, zkuste se oprostit od porovnávání se. Zaměřte se na to, abyste byli při běhu skutečně spokojení.

Náročné tréninky

Když Beth Strickland z Brooklynu úspěšně dokončila svůj první maraton v čase 6:33h, přátele ji pobízeli, aby běžela i maraton v San Franciscu. Zde je šestihodinový limit a terén je velmi kopcovitý. Beth měla obavy, že pokud by to zkusila a nezvládla by maraton dokončit v daném čase, už by nejspíš nikdy žádný běžet nechtěla.

Rozhodla se ale zařadit do svého tréninku dvě další tréninkové jednotky. Sportovní psycholožka Cindra Kamphoff ale radí: „Pomocí webové mapy si pozorně prohlédněte terén trati, a pokud máte problém s kopci, je nutné je zařadit do svého týdenního tréninku. Také je velmi důležité myslet pozitivně.“

Lidé, kteří trénují víc než vy

Zažeňte myšlenku, že máte nějaké nedostatky. Je nutné si uvědomit, že váš trénink odráží váš život a ne život někoho jiného. Pokud ale opravdu nejste spokojeni se svými výsledky, je potřebné změnit i své tréninky radí Doug Hankes, sportovní psycholog z Auburn University.

Myšlenka prvního závodu

„První pětikilometrový závod může být pro začínajícího běžce víc skličující, než maraton pro běžce zkušeného“ říká Hankes. Zkuste si o svých starostech promluvit se zkušenějšími běžci, zeptejte se, co si myslí, že by bylo užitečné. Nedávejte si přehnané cíle a zaměřte se hlavně na zábavu, radost z běhu. Když poběžíte svůj závod s někým dalším a budete se ho držet, od vašeho stresu vám to pomůže.

Stres z velkého závodu

Televizní kamery, elitní atleti, davy diváků apod. To vše vás velmi rozptyluje. „Podstatou mentálního tréninku je dostat myšlenky pryč od těchto věcí a nechat své tělo dělat to, co jste trénovali,“ říká Hankes. Vytvořte si svou rutinu, před závodem si přeříkejte svou mantru, zapněte si MP3… Zmírníte tak tlak na sebe sama. „Nedělejte ze závodu víc, než čím opravdu je,“ říká Hankes.

Říct: „Já jsem běžec“

I po uběhnutí svého prvního půlmaratonu loni na podzim, říká Beth Probst, že je jí nepříjemné nazývat se „běžcem“. Běžci na všech úrovních často toto označení ztotožňují s rychlostí. Ve skutečnosti ale tato slova označují životní styl. Když běháte, začnete lépe jíst a mluvit s lidmi o běhání. To vše z vás dělá skutečného „běžce“, tvrdí Hankes.